Láska a odpuštění

"Na pravý ucho jsem na 96% hluchej, protože mě přes něj táta mlátil." Táta Wilson byl vůbec fajn chlap, když prodal práva na písničky Beach Boys s tím, že je za pět let nebude nikdo znát. To bylo prozíravé. Jen škoda, že je neprodal mně. No nic. Hudbu Beach Boys mám rád, ale nesnáším filmy o lidech, kteří mají hlasy v hlavě. Tady se to tak nějak protnulo a já jsem z toho necítil žádné Good Vibrations, ale pouze depresi a v té se utápím nerad. Dokonce jsem to chtěl dvakrát vypnout, ale skvělé stvoření zvané Melinda mne přesvědčilo, abych to dokoukal. Kvůli ní jsem to udělal rád, ale jakmile mne v tom nechala samotného, tak jsem trošku trpěl. (13.01.2017)

Film bol pre mňa zaujímavým najmä preto, že Beach Boys sú výraznou skupinou môjho obľúbeného hudobného obdobia - sixties. Keďže ma zaujímala iba hudba a nie osudy jej tvorcov bolo pre mňa novinkou, aké životné peripetie prežíval frontman skupiny. Potiaľ všetko fajn. Ale, ako som to už zažil pri viacerých životopisných filmoch (napr. o Johnnym Cashovi) vyrušoval ma dôraz na niektoré aspekty jeho životného osudu, ktoré boli zbytočne zdôrazňované. Skrátka tam mohlo byť viac zo 60. rokov a menej z 80. rokov. Ani vo výbere hercov nemal režisér najšťastnejšiu ruku, čo bolo zreteľné pri preskokoch do iného časového obdobia. Vtedy som mal pocit, že ide o dve rôzne postavy, ktoré nič nespája. Takže tie tri hviezdičky sú výrazom môjho presvedčenia, že to bolo možné nakrútiť inak a lepšie. Beach Boys by si to zaslúžili. (25.11.2016)

Love & Mercy mě chytlo hlavní postavou - otlučeným chlápkem zraněným svým zneužívajícím otcem a později svým náhradním otcem.Je to hořkosladké , sladkobolné a melancholické.Když nic jiného tak je film láskyplná pocta slavné kapele Beach Boys ukazujíce vhled do bizarních detailů šarvátek skupiny a jejich umělecké triumfy. (07.05.2020)

Film tedy nic moc, nepodařilo se to zkloubit do nějaké přesvědčivé (včetně představitelů Briana Wilsona - důvěryhodně vypadal až ten pravý v titucích) vizuální formy. Snad jen ty zkoušky byly trochu zajímavé. Přestože jsem v roce 1969 utekl z povinné školní brigády a jel do Brna na koncert "Kluků Plážovníků" a "Pet Sounds" považuji za jedno z nejlepších hudebních alb (bez ohledu na hudební styl a formu), podobně jako autoři fimu, nejsem jejich "freak". Za Brianovu mentální dezorientaci může v podstatné míře LSD, podobně jako u Petera Greena a dalších), jehož LSD vyřadilo z hudby také na zhruba dvacet let. Pozn. 1: Kromě toho je ve filmu řada nepřesností, které také neodpovídají řádné profesionální práci. Pozn. 2: Četl jsem i knihu o Brianu Wilsonovi, které mě zaujala více než film (název z koule už neuvedu). Co si z ní nejvíc pamatuji (zaujalo mě), byly pravidelné celorodinné vícehlasé zpívánky. Na podobné ještě vzpomíná i moje matka (94 let), dnes se tato tradice už dočista vypařila. Na ně právě Brianova hudba navazuje v jeho skvělých kompozicích. (01.02.2019)

Na to, že je to životopisný film, neuvidíme hodně zásadních momentů ze života psychicky ne zcela standardního muzikanta. Což je dobře. Snímek zkrátka není popisný, dává jen náznaky důležitých událostí, krátké scény nebo větu, musíte se domýšlet. Film prostě nedělá z diváka blbce a není chodicí encyklopedií o lídrovi jedné skupiny. Nejvíc prostoru dostává popis jeho povahy a tíživé situace, do které se i kvůli ní dostal a jak se teď hrabe zpět. Byla bych radši, kdyby nebyl příběh podaný tak černobíle, ale i tak je zajímavý. (19.10.2016)