Beatles: Perná léta

Před padesáti lety bych za to dal košili i kabát, ale věc se mění, a osmý den týdne bychom prošustrovali stejně jako stávajcích sedm. A tak se spokojím s diskursem s prvním uvedeným komentátorem (Lima *****): "Svůj obdiv k The Beatles dělím na dvě etapy - před albem ´Revolver´ a to, co přišlo po něm." Obě období se dají snadno vysledovat, určit jejich zlom však asi nebude snadné, spíš "jak to kdo vidí". I raném období se se vyskytují skladby harmonicky náročné a textově spíš zajímavé (např. If I Fell), ale předělovou deskou je pro mě Rubbersoul (také jsem si jí kdysi obstaral jako první) - písničky jsou zde zcela jiného typu než na "Help", experiment se ještě nestal sebeúčelem, i když je už i zde vstupní branou; a možná že právě písničky jako "Člověk Nikde" či zkouřený "Skandinávský nábytek" budou jejich (ve)smírným odkazem. (07.09.2018)

Ničím objevný, ale poctivě zpracovaný dokument, který se soustředí pouze a jen na koncertování Beatles. Nic, co by člověka ohromilo, člověk už to všechno zná - Liverpool, Amerika, "jsme slavnější než Ježíš", ječící fanynky, kdy se kapela ani neslyšela a Starr vzpomíná, jak se orientoval, kde v písni jsou, podle toho, jak si před ním Lennon s McCartneym podupávali nohou do rytmu... Leckdy pouze fotografie provázené slovem, ale celkově to atmosféru přiblíží příjemně a vtipně. (22.12.2016)

Promyšlená koncepce, úžasný střih, a i když je to dokument, je to příběh. Příběh, který vás strhne, vede a nakonec rozesmutní. Pochopíte proč se to stalo a proč se to muselo stát. Proč zase tak pitomý český název? Když ten originální je nejen písní z alba "Beatles for sale" (a tím i vystihující frustraci a vyhoření kapely) ale i finální písní dokumentu. Osmý den týdne je tak výstižné a vypovídající, že jen kretén příjde s takovouto verzí. Howgh! (13.09.2018)

Dokumentov o Beatles už bolo toľko, že zabralo by dosť času to spočítať. Tento dokumentárny snímok je len ďalším do veľkého množstva archívov o tejto legendárnej kapele, ktorý ale nie je ničím výnimočný a v zásade ponúka len množstvo krát prežutú kašu. Preto som trošku prekvapený z hodnotení, ale holt, čo človek, to iný vkus, takže neriešim. Každopádne pre milovníkov tejto skupiny je to povinnosť. 55 % (29.01.2018)

Dělat dokument o Beatles bez zmínky o Rolling Stones samozřejmě smysl má... Třeba už jen proto, že Beatles byli první a lepší a RS nepotřebovali (mrk mrk). Ale vážně: Mnoho nového toho o Beatles říct nejde. Snad lze z různých soukromých archivů vyšťourat nikdy nepublikované fotky, videa nebo zvukové stopy, ale ty už základní příběh této kapely příliš nezkorigují; vždyť jejich unikátnost beztak poznají jen ti nejzarytější fandové (a i ti si stejně jen řeknou: "jé, tuhle fotku jsem ještě neviděl"). Přínos Howardova filmu je ale v jiném úhlu pohledu, z nějž nás nutí se na onen příběh dívat.___ Beatlemánie byl unikátní fenomén, který se ve většině biografií Beatles spíše jen konstatuje, ale do hloubky jde málokdo. Howard v tomto fimu jde ale docela brutálně na dřeň. Ne že by se mu podařilo beatlemánii vysvětlit (na to by si musel přizvat kádry z jiných oborů), ale ukazuje ji v nečekaných detailech, ve vzpomínkách nečekaných lidí a hlavně pevně vsazenou do kontextu doby, v němž se rýsují zásadní euro-americké rozdíly, převratné sociální změny, teprve se rodící postmoderna, neexistující standardy globální masové popkultury atd... (V kterém jiném dokumentu jsou Beatles takto interpretování v souvislosti s rasovou integrací v USA?) Nefalšovaný fanatismus davů pubescentů převádí "požitek" ze špičkově rekonstruovaných koncertních záznamů do ryze depresivní polohy; přeměna nadšených mladíků užívajících si nával globální slávy ve vyčerpané světoběžníky podprahově volající o pomoc je smutným pravzorem toho, co jsme o mnoho let později mohli poznat např. tady.... Tyto pocity z beatlemánie jsem necítil (nebo ne v takové intenzitě) u žádného jiného dokumentu o Beatles, ani u Antologie. Howard tento fanatismus nevysvětlil, ale pomáhá nám se nad jeho principy zamyslet. A vedle toho jako zákusek dává (opět z jiného úhlu pohledu) nahlednout na způsob, jakým Beatles (i díky tomuto fanatismu) definovali svět popkultury a ony chybějící standardy (překvapí dneska někoho koncert na stadionu pro 56 tisíc lidí?). Jinými slovy, Howard dokázal jako málokdo vyhmátnout význam Beatles pro dějiny popkultury.___ Dokumentu dost pomohlo, že se zaměřuje skutečně jen na jeden časový úsek (zdánlivě ten méně zajímavý v umělecké kariéře kapely) a nerozmělňuje ho předchozími, tehdejšími i následnými historkami & problémy bulvárního rázu. Ale i tato relativně krátká doba (cca 3 roky) změnila mnohé a Howard to ukazuje mistrně. Nad oním příběhem se neustále vznášela otázka "kdy ta bublina praskne?". Generační střet a všeobecná nezkušenost s novým fenoménem často plodily otázky typu: "Jaké místo si myslíte, že tenhle příběh Beatles bude mít v historii západní kultury?" Doteď mi v hlavě zní Paulova fascinující odpověď: “You must be kidding with that question. Culture. It’s not culture. It's a good laugh.” Jak se jen mýlil... (09.10.2016)