Na samotě u lesa

Na samotě u lese mě sice nedostává do kolen a nepřivádí do křečí od smíchu jako mnohé zdejší uživatele, přesto musím ocenit brilantně napsaný scénář s množstvím nezapomenutelných replik, které se staly nesmrtelnými, a vedle toho skvěle zahranou postavu dědy Komárka, "znalce počasí a blech". Do jisté míry mě neskutečně štvaly postavy dětí, které mi přišly neuvěřitelně hloupé a otravné, na druhou stranu mě bavili pan Lorenc či houkající a vyprávějící Radim. Tak či onak jde o jednu z našich nejznámějších humorných klasik na poli československého filmu 70. let, která s grácií odolává zubu času. (01.08.2019)

Menzelova poetika nie je síce pre mňa to pravé, ale poetiku Na samotě u lesa by som skôr nazval svěrákovsko- smoljakovskou. Je to vlastne taký ich vydarený mix. Pokiaľ sa porovnával s chuťou kontrast vidieckeho a mestského života pred mnohými desaťročiami, tak z dnešného hľadiska mi ten svet vtedajšieho mesta pripadá ešte vo väčšom kontraste k mestu dnešnému. To sa týka aj medziľudských vzťahov. Hlášky sú skôr na mierne pousmiatie, ako na ich opakovanie na nasledujúci deň v práci kolegom, čo vnímam u českého filmu skôr ako plus. Príliš sa tam toho neudeje, život na dedine je pomalý, lepšie povedané kľudný (pokiaľ niekto nezačne v noci hrať na husliach). Myslím, že ho stojí okúsiť aj za tých pár bĺch. Dáte si potom na štípance púder a bude všetko v poriadku. 70%. (03.06.2014)

Zdeněk Svěrák a Daniela Kolářová - jedna z nejlepších filmových manželských dvojic. Jak jinak to mohlo dopadnout, když se sejdou takoví herci a navíc pod vedením pana Menzela. K tomu všemu ještě Josef Kemr, nad jehož vynikajícím výkonem nestačíte krouti hlavou. Vypadá to, jako kdyby se na samotě u lesa opravdu narodil. Mlynářovic pár v podání Ladislava Smoljaka a Nadi Urbánkové také nemají nejmenší chybu. Příběh působí tak mile a poklidně, že jen koukáte a když se dokoukáte, tak se divíte jak ten čas letí... Právem se může tento snímek řadit k zlatému fondu české kinematografie. (31.12.2007)

Další z legendárních komedií, která je jednou z nejznámějších v České kinematografii. Ať už vezmeme laskavý humor Zdeňka Svěráka, příjemné prostředí, prosluněné léto či vynikající herce, dostaneme pravou a nefalšovanou odpočinkovou komedii. Josef Kemr v roli sympatického samorosta pana Komárka předvedl asi svou nejznámější roli, Zdeněk Svěrák je zde také nadmíru zábavný a jako třešinka na dortu je tu František Kovářík jako neodolatelný otec dědy Komárka. Skvělá zásobárna nesmrtelných hlášek a jistota odpočinku a dobré nálady. (10.04.2006)

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)