Režie:
Ondřej TrojanScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (více)Obsahy(2)
Příběh o lásce a také osudovém setkání dvou odlišných povah je zasazen do období 2. světové války. Hlavní hrdinka, nedostudovaná lékařka (A. Geislerová), je nucena kvůli ilegální činnosti svého přítele opustit město a skrýt se před okupanty ve vysokohorské vsi. Tam nalézá útočiště v chalupě zemitého Jozy (G. Cserhalmi) a po počáteční nedůvěře se mezi nimi vytváří upřímný, později milostný vztah. Eliška poznává i tvrdý život lidí v tomto Bohem zapomenutém místě, kde lidé dokáží být milí i krutí stejně jako příroda kolem nich. Zažívá tu vesnické rituály, setkání s partyzány a ruskými vojáky i konec hrozné války… Film, který je připomínkou květnových událostí roku 1945, vznikl podle stejnojmenného povídkového souboru Květy Legátové a podle scénáře Petra Jarchovského, režii měl Ondřej Trojan. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (576)
Na pozadí dramatického útěku před gestapem se začne rozvíjet vztah, který...... který se záhy rozkošatí do příběhu v němž se sám stane jen pozadím. A mě to příjde jako hrozná škoda. Ten scénář by potřeboval notně prořezat, neboť se postupně zcela ztratil ve spleti žánrových obrázků. Jestli to byl záměr, pak se mi nelíbí. Navíc je to přesně ten, sice jakoby surový, ale přesto barevný a umělý folklór. Ale i tak se na Želary na druhou stranu docela hezky kouká. ()
Tož bylo to hezké, ale tak nejak z dálky. Šok z nouzové, okamžité a totální změny identity, vyrovnávání se a přijetí, atmosféra stálého ohrožení – nic z toho mi tento film nedává vidět, pouze mě zdlouhavě informuje, že se to děje (zdlouhavost mu však nebrání nechat hrdinku vklouznout nahou do náruče alter-manžela naprosto z ničeho nic). Rovněž nové (velmi konkrétní a osobité) prostředí je ukázáno jaksi zdálky, jako folklórní skanzen. Nebo proč je bezradnému divákovi konstatováno, že i v rámci tohoto prostředí je to horší než zlé – totiž v místními opovrhovaných „Želarech“? Tak buď se tím zabývám nebo to nevnucuju. Totéž o morálně-ideových dilematech v kolegiální konfrontaci učitel – farář. Vůbec jsem nepobral ten zarputilý mindrák vesnického protektorátního učitele z místního raubíře. A otčímův řemen na zádech tehdejšího venkovského ogara jako základ melodramatu? No nevím. Poměrně brzy se to pak celé začíná rozpadat v barvotiskové obrázky drsného horalského života, do nichž nevím odkud občas přilezou esesáci někoho odpravit. Za těchto okolností mi pak i finální řádění bodrých osvoboditelů bylo vcelku lhostejné. (Sledoval jsem prostě jakési tragické „Musíme si pomáhat“ na ruby.) Aňa Geislerová, působící zde krásným klasicky filmovohvězdoidním dojmem, mohla zazářit, bohužel nemá pořádně na čem. Ve výmluvném sice, ale hluchém filmu může jen předvádět požadované emoce v aktuálních situacích. Její chvilkový azyl u Zity Kabátové a Sv. Beneše kvituji jako projev Trojanova smyslu pro tradici. K tomu Ivan Trojan úplný Bartoška. Překvapivě vkusný farář Donutil má jako na potvoru zrovna tady velmi omezený prostor. Vůbec je tam toho moc a všeho málo. Epilog, v němž hrdinka po letech podstupuje setkání dvou svých životů, mohl být působivým završením impozantního filmu se skvěle postavenou osnovou. Kdyby se vybudovalo víc než jen osnova. Pak bych snad také mohl Jozovu smrt považovat za tragické uzmutí nového hrdinčina života (do nějž byla hozena a k němuž se poctivě protrpěla) a ne za preventivní řešení hrozícího dilematu. Jo a ta vystřižená scéna „obřad“ tam zrovna být mohla. Ponechání scény „Irča“ by zase předešlo nejednomu mému nedorozumění. Dvě a půl hvězdičky. Dvouřádkový komentář od Ony v podstatě vystihuje můj celkový dojem. Pozoruhodně detailně se shoduji s Šandíkem, přestože se zásadně lišíme v celkovém zhodnocení. ()
Film zrající jak víno. Dokonalé i ve srovnání s Jozovou Hanulí Květy Legátové. Ovšem nikdy nezapomenu na to, když jsme rozebírali zdánlivý "nekonec" s jednou mladou učitelkou z Colorada. A přitom to celé nepochopení záviselo na tom, že oné mladé Američance nesecvakly takové dominantní detaily, jakými je móda a vývoj automobilového průmyslu. Bez jejich znalosti je pak neřešitelné dojít k poznání posunu v čase. ()
První hodinu jsem se u tohohle filmu docela trápila (nějak mě to nebralo), ale postupně mě příběh o sbližování dvou naprosto odlišných lidí pohltil - značná předvídatelnost na tom nic nezměnila. Příjemná hudba, malebné prostředí hor a jednotlivé epizody ze života vesničanů, to vše podpořené solidními hereckými výkony (ikdyž některým jsem ten přízvuk teda vůbec nežrala:-)), nabídly příjemný zážitek (pro mě rozdělený na 3 večery). Zajímavých postaviček bylo dost a vcelku zamrzí nepropracovanost většiny z nich. Z "Želar" by se dal v klidu udělat seriál, co by poskytl všem těm lidským charakterům a příběhům více zaslouženého prostoru, větší hloubku. SPOILER: Trošičku mě zarazil ten nepravděpodobný závěr, kdy se z nepřátel i přes množství prolité krve na obou stranách stanou "druzjá", nemyslím, že by střelba do osvoboditelů prošla bez následků (svedli to snad na fašisty, když se okolo neválel jediný germán?). Zřejmě zasáhla snaha o politickou korektnost. "Želary" nejsou dokonalý film, ovšem v rámci české kinematografie jde jednoznačně o nadprůměrný počin. 80% ()
Nejhorší na Želarech je kupodivu (a bohužel) Anna Geislerová. V Jízdě a Výchově dívek v Čechách je brilantní, ale do Želar se NAPROSTO typově nehodí. Kdyby byla opravdu dobrá herečka, možná by dokázala být „negeislerovská“, ale bohužel asi opravdu nebude tak dobrá, jak jsem si původně myslel. Téměř celá první polovina filmu je slabší (hlavně díky ní). Potom se ovšem děj začne týkat především ostatních obyvatel Želar a to je záchrana filmu. Jozova Hanule je ostatně jenom jakýmsi prostředníkem k vyprávění mnoha minipříběhů. Ondřej Trojan vcelku příjemně překvapil hlavně hezkými vesnickými obrazy a jsem zvědav, s čím přijde příště. ()
Galerie (48)
Photo © Total HelpArt T.H.A.
Zajímavosti (31)
- Natáčení probíhalo od března 2002 do května 2003, především na Slovensku, v oblasti kysuckého skanzenu Vychylovka, a také v obci Zázrivá na Orave. Nezvykle dlouhá doba filmování byla důsledkem potřeby získat záběry ze všech ročních období. (morgos)
- Natáčelo za velmi extrémního počasí. Mrazy dosáhly až 20 stupňů pod nulou, zatímco v létě se teploty vyšplhaly až na 36 stupňů. (morgos)
- Na dotaz, do jaké míry je románová předloha autentická, odpověděla autorka, že zhruba půlka je fikce a půlka je pravda. Pak ale nerada přiznala, že syrovost prostředí, v němž se potkávala s krutostí, bezohledností, sobectvím, hladem, nenávistí, neodpuštěním a týráním, byla mnohem horší - ale že by ho kniha neunesla. (sator)
Reklama