Tanec v temnotách

Moje druhé stretnutie s citovovydieračskou tvorbou šialeného Dána. Predtým som videl iba Vlny, ktoré na mňa pôsobili citlivo, pravdivo a ich postavám som veril. Tanec je podľa mňa prvoplánovo vydieračský, postavy sa chovajú za každých okolností ako čistí hajzlíci (čiže nastáva niečo ako prehnaná realističnosť, čím sa stáva fikciou) a Bjork so svojou nesympatickou aurou a prapodivnou hudbou nemôže byť pre mňa objektom takéhoto vydierania. Je to samozrejme môj čisto subjektívny názor, ale o tie tu práve ide. VIDENE ZNOVA: Na niektoré filmy treba správny vek, v tom mladom môžu filmy ako Tanec v temnotách oôsobiť príliš šokantne, až za tým človek nič viac nie je schopný hladať. Nebudem tvrdiť, že ostatné Trierove zárezy ma oslovili viac, len si priznávam, že niekedy jeden krát vidieť kvalitný film nestačí. Tu sa len tak mimochodom okrem toho vyzdvihovaného citového vydierania zaoberá aj Amerikou ako systémom nejakých tých hodnôt.... (20.07.2012)

Velmi silné. Typické Trierovo hnaní sitiuace do absurdna... a to ve všech ohledech. Takové filmy točí jen on, ovšem tady nejde o nějakou jedinečnost - je to prostě dobrý film. Neoceňuju Triera, protože "je svůj", ale protože "je opravdu dobrý". Pátou hvězdu ubírají muzikálová čísla, která, i když jde zřejmě o záměr, mohla být dle mého řešena trochu lépe. PS: Nechápu, jak je možné, že tak strašně nesympatická a tupá postava funguje - to jen dokazuje Trierův talent. (18.10.2010)

Jde o dost netradiční muzikál, proto Tanec není úplně tím nejlehčím filmovým zážitkem. Björk se herecky snaží dost, Morse s Deneuve zklamat nemohli. Kouzlo snímku však samozřejmě spočívá v hudebních a tanečních číslech, která překvapí a zaskočí svým krásným rytmickým provedením a celkovým melancholickým prožitkem. Spojí-li se to se zajímavou, postupné ztrácení zraku evokující kamerou, kouzlo filmu je hotové. (24.09.2004)

Nezažil jsem žádný pocit smutku, bylo mi vcelku jedno, co se stane hlavní postavě. Rovněž nesnáším, když se někdo chová iracionálně, podle mě, čili tak, jak bych se já nikdy v životě nezachoval. Jinak ale bylo napětí stupňováno s přesností švýcarských hodinek, hudba Björk, zvláště hlavní téma, byla výborná a konec....příjemný :-) Ke čtyřem to mělo hodně blízko... (06.02.2006)

Hudba Bjork patří mezi mé velmi oblíbené, Bjork sama o sobě je pro mě také úžasnou osobností a nejlepší světovou zpěvačkou přelomu tisíciletí... Proto jsem byl velmi zvědav na její spolupráci s von Trierem, od kterého jsem předtím nic neviděl. A jsem zcela odrovnán. Rozhodně jeden z deseti nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, Bjork podává naprosto špičkový výkon (přinejmenším mé Top3:)). Častá dokumentární kamera zajišťuje špičkovou atmosféru. Nápad propojit tragické drama s muzikálem funguje perfektně a pomáhá lépe dokreslit psychiku hlavní postavy. Té zdatně sekundují vpodstatě všichni další herci, především David Morse má neskutečně dokonalou postavu... Jeho zdánlivě sympatický, ale nakonec osudově zbabělý policajt, to je lahůdka. A hudba samotná, napsaná hlavními dvěma personami filmu (Bjrok, v. Trier) je také výtečná. Opravdu nevím, co filmu vytknout. Že to je přecitlivělé? No, ani mi nepřijde. Selma není žádná Železná lady, tak se podle toho taky chová. A když se v emociálně vypjatém závěru rozpláče, tady to na mě působilo mnohem lépe a silněji než kdyby s klidem přijala osud. Trier podle mě chtěl překvapit diváky jakousi obrácenou kýčovitostí - klasicky ohranou písničkou v takovýchto chvílích bylo hystericky plakat, Hollywood posléze vymyslel psychicky silné hrdiny s nezlomitelným duchem, kteří zachovají kamennou tvář. Díky bohu, že se tohoto dnes tolik oblíbeného trendu režisér nedržel a Selmu i na konci vykreslil tak, jak se chovala i v celém příběhu. Vivat, mistře. Už se nemůžu dočkat, až uvidím Breaking the Waves:) (01.06.2007)