Dívka na koštěti

Klasika Václava Vorlíčka, která je po dějové i efektové stránce mnohem efektivnější, než o 30 let později natočená kravina Saxána. Dodnes tleskám hercům v hlavních i vedlejších rolích, kameramanovi, efektům, režii i scénáristům. Prostě správná pohádková komedie v níž chybí jen to, aby Kryštof Kolumbus přijel lodí vodovodem. 80% (15.12.2014)

Klasický český komediální film. Dneska, když se díváte zpětně, je to hodně podobné Harrymu Potterovi, myslím jako s nápadem čarodějek a čarodějnické školy. Saxana, to už je legendární postava. V komedii jsou vtipné momenty, ale je fakt, že čím jsem starší a čím tento film vidím vícekrát, je pro mě méně a méně zajímavý a už mě tolik nebaví... (09.06.2014)

DÍVKA NA KOŠTĚTI znamená v české škole pohádkové tvorby oproti TŘEM OŘÍŠKŮM PRO POPELKU cosi jako náznak civilizačního posunu, rysu, který bude tento směr žánru charakterizovat i po celá osmdesátá léta. Prolnutí pohádkového a skutečného světa - vůbec poprvé - v této souvislosti rozšířilo tvůrcům nebývalým způsobem možnosti a poskytlo příležitost k nevídaným replikám a postřehům, z nichž mnohé zlidověly. Pohádka zcivilněla a zesoučasněla. Přiblížila se a stala se jakoby hmatatelnější. Propracovaný scénář (doslova hvězdné trio Miloš Macourek, Hermína Franková, Václav Vorlíček) obohatil základní pohádkový tvar syžetu i scénáře o současné humorné prvky typického národního rázu a propůjčil tak dílu další rozměr. Oproti pohádkové tvorbě padesátých let se tak vykrystalizovala vývojově nová forma, z níž se naše kinematografie postupně vzpínala k dalším a dalším vrcholům. DÍVKA objevila nové tváře (Jan Hrušínský, Jan Kraus), jiným poskytla zcela nové příležitosti (Menšík, Bláha, Jedlička). Překvapivě dobře svou úlohu zvládla i Petra Černocká. Pokud se dříve za nejpopulárnější pohádky považovala díla vzniklá v padesátých letech, prosazením nové, civilní pohádkové tvorby přestala být tato orientace jednoznačnou. Nejen českému divákovi to určitě neublížilo. (12.09.2007)

S odstupem delší doby hodnotím, že pánové scénáristi popustili uzdu fantazii a to byl naprosto geniální tah, nepamatuju si u nás ani v zahraničí (Jistý kouzelník s jizvou na čele) kouzelnější čarodějnickou komedii, která by mi takhle učarovala. Na jedné straně sympatičtí Saxana, Honza Bláha a upír Menšík, na straně druhé občas docela pořádně zlá trojice žáků. Občas jsem žasnul, co všechno z toho dokázali vytěžit, že nezůstali u jednoho kouzla nebo že kouzla nebyla použita jen jednou. Naopak - divák si užije proměňování lidí na všechny možné způsoby. Určité kouzlo ale ta kouzla stále mají, i když někomu možná můžou připadat zastaralá. Na závěr jen velký shout-out všem hercům i herečkám ve vedlejších rolích, nikdo mi tam nepřebýval. (08.07.2014)

Nechce sa mi písať znova to, čo pri väčšine ďalších klasických Vorlíčkových bláznivých komédiách zo sedemdesiatych rokov, iba by som opakoval tie isté frázy alebo písal ich variácie. Legendárna scéna strieda legendárnu scénu, legendárna hláška strieda legendárnu hlášku a nesmie chýbať Vorlíčkov maskot, geniálny Vladimír Menšík. Takže iba zostáva otázka, či sa niekedy môže ešte zopakovať takáto zlatá éra našich komédií. (13.08.2012)