Oralfabet

Bože, tohle bylo otravný. Jako jo, pohodovej letní vibe, kvůli němuž jsem se na to podíval, tam asi je, ale toho není s vhodnou lokací zase až tak těžký docílit. Předvídatelná, přeslazená limonáda, která je ale zároveň plná dokonale nesympatických postav bez jakéhokoli náznaku hloubky nebo potenciálu pro zlepšení, to je mi teda kombinace. Hlavní herec postrádá jakékoli charisma, a postava, kterou hraje je zoufale nezajímavá. Když už tady na to kydám hnůj, zachovám se pěkně povýšeně a dovolím si použít citát z vlastní pět let staré recenze k (podstatně lepšímu) filmu Eighth Grade: "Vím, že když je někdo introvert, neznamená to, že ve skutečnosti nemůže být cool a zajímavý, jenže taky to rozhodně neznamená, že je cool a zajímavý automaticky prostě kvůli tomu, že je introvert..." Prostě jsem fakt nevěřil, že by se v tom aquaparku stal takovouhle legendou a všichni si ho tam zamilovali, a to, že by se bez vyvinutí jakékoli snahy zalíbil AnněSophii Robb (zvláštní jméno ke skloňování), to už je úplný sci-fi. Jakožto introvert s lehkou sociální fobií jsem se prostě absolutně necítil reprezentován, jen mě to vytáčelo. Ano, Sam Rockwell je bůh a charisma tady z něj srší na všechny strany, a táhá tenhle film z absolutní žumpy, ale jinak tady fakt vlastně nemám co chválit. Jima Rashe taky miluju (hlavně v Community), tímhle u mě ale fakt moc nezabodoval (nemyslím herecký výkon, ale tvůrčí podíl) a Nat Faxon na mě tady moc dobrý dojem neudělal - skoro čtyřicetiletý chlap, co se obsadí ve vlastním filmu do role plavčíka, co zneužívá své pozice k okukování zadků mladých holek a nejspíš si myslí, že ta postava je cool. Nemá to co říct, nemá to styl, kromě Rockwella to fakt nemá víceméně nic. A vsadil bych se, že podstatná část jeho dialogů byla improvizovaná. Mám trochu chuť tomu dát trojku jako škodolibý odkaz na Carellův úvodní monolog, ale za Rockwella a tu letní atmosféru solidní 4/10

Sexy Itálie, sexy herci ztvárňující postavy, které jsou tak akorát komplikované na to, aby mě bavilo je sledovat, jak se oddávají hédonistickým radovánkám a potýkají se se svými potlačovanými vášněmi. Luca mě poslední dobou fakt strašně baví. Čas rewatchnout CMBYN a pak kdoví? Třeba se v top10 najde místo. 8/10

Určitě nejsem připraven tvrdit, že Furiosa je lepší než Fury Road, ale hned po prvním shlédnutí jsem si docela jist, že jsem si ji já osobně užil víc. Fury Road je pořád naprosto singulární počin, dost možná nejlepší akční film všech dob, dechberoucí spektakulární podívaná atd... Ale jsem popravdě vděčný za to, že tenhle prequel dopřává taky možnost si oddechnout a hlavně toho ukazuje víc z toho fantasticky nehostinného, groteskního světa, který Miller vybudoval. Po vizuální stránce je tohle fakt lahůdka, stížnosti na CGI asi v některých místech chápu, ale mě osobně to nikdy z dění nevytrhlo ani v nejmenším, a jinak se mi spousta výjevů zaryla do paměti. Oceňuji taky drobné detaily jako přechod mezi záběry s vlasy zachycenými na větvi atd., to jsou věci, které (pokud si pamatuji) ve Fury Road člověk nenajde. ATJ nepřekvapivě skvělá, ale popravdě jsem si možná i víc užil sledování digitálně upravené miniFuriosy Alyly Browne. A Hemsworth s falešným nosem v totálním freak módu je taky parádní. Prostě moc nemám co vytknout, můžu si jen postesknout, že to asi údajně bude finanční propadák. Nemám moc rád takové ty fatalistické řeči o smrti kinematografie, sám jsem s filmy posledních pár let vždycky nadmíru spokojen, ale pokud na pokračování (nebo teda prequel) jednoho z nejoslavovanějších, nejzábavnějších a nejvíc cool filmů poslední dekády nikdo moc nechodí, je asi přece jen něco trochu v nepořádku. 10/10

Ne vždycky přímo strhující, ale celou dobu nesmírně poutavé, jednak díky lahodnému, vtahujícímu vizuálnímu provedení, jednak kvůli fantastickému Andrew Scottovi, který fakt dokáže s málem udělat hodně, a na roli Ripleyho sedí perfektně, i když je mu asi o dvacet let víc, než by mělo. Film už jsem viděl před delší dobou a všechno si z něj nepamatuji, ale ten kontrast mezi těmito dvěmi verzemi téhož příběhu je nepřehlédnutelný. Narozdíl od poměrně sympatického, charismatického Damona tady Scottův Tom působí jako absolutní sociopat bez kousku lidského citu v těle, a jeho nečitelnost jen přispívá k jeho znepokojivosti, ale i zvrácenému půvabu. Itálie je tady v černobílém podání kameramana Roberta Elswita sice nádherná a svůdná, ale taky chladná a nehostinná. Všechno působí promyšleně do nejmenších detailů, metodicky, každý záběr má svůj význam, a díky tomu je velice snadné nechat se Ripleyho sítí lží polapit. Jo a Dakota Fanning je tady taky fantastická, nevím, kdy jsem naposledy někoho viděl ztvárnit pasivní agresivitu takhle přesvědčivě. Do posledního dílu jsem uvažoval spíš o osmi, ale závěr mě přesvědčil, že si to zaslouží 9/10

Hodně zpocenej film. 8/10

Umění vyprávění příběhů pro mě spočívá především v dávkování informací. Co, kdy a jakým způsobem sdělíte svým divákům. Ve třetí sérii Twin Peaks Lynch (ať už záměrně nebo ne) konstantně testuje hranice vyprávění a využívá barvité historie světa, v němž operuje, aby mohl divácká očekávání zas a znova převracet naruby. Opět tak tvoří dílo, které se tak docela nepodobá ničemu, co vzniklo před ním, čímž na původní seriál navazuje lépe, než by to dovedl kdokoli jiný. Je to znepokojivý, mnohdy frustrující, ale pro ty, co jsou naladěni na správnou frekvenci také absolutně nádherný, povznášející zážitek. 10/10

Narozdíl od ostatních Konových filmů mi přijde, že tenhle příběh nijak zvlášť nevyužívá možností, které animace jakožto umělecká forma nabízí, ale to vlastně ani není kritika, ne každý animovaný film musí ohýbat realitu a proplétat časové linie. Roztomilá vánoční pohádka, která se ale navzdory snaze dojmout a zahřát u srdíčka nebojí ukázat ošklivost života, který vyobrazuje. Ke konci mi začal děj se všemi těmi zvraty a náhodami připadat trochu zbytečně komplikovaný na to, jak prostý ve své podstatě ten příběh je, což trochu ublížilo emocionálnímu dopadu, ale ten nejdůležitější moment pořád zafungoval. 7/10

MCU REWATCH 2024: Po menší pauze jsem se navrátil ke svému MCU rewatch projektu a po letech jsem znovu shlédl jednu ze svých oblíbených marvelovek. Dá se tady sice kritizovat spousta drobností, ale jako celek podle mě Civil War pořád funguje parádně a efektivně využívá vší té společné historie, kterou už mají v tomhle bodě postavy za sebou. Jasně, je to spíš další díl Avengers, než Kapitána Ameriky, ale to je mi upřímně dost jedno. To, co mi v souvislosti s tímhle filmem vadí, není ani tak kritika samotného filmu, ale následků - nebo spíš jejich absence - tohoto příběhu v dalších MCU projektech. Když se tak dívám na seznam všech MCU filmů, zjišťuji, že na tenhle vlastně tak nějak navazuje až Infinity War, a tou dobou podle mě už celý tenhle konflikt docela vychladl, aspoň co si tak pamatuji. Takže to tady v závěru prostě působí všechno trochu na rychlo uzavřeně, i když by tenhle střet měl mít větší následky. Jinak ale podle mě pořád jedna z nejlepších marvelovek. Jo a představení Spider-mana je perfektní. No nic, můžeme s chutí pokračovat dál! 9/10

Super premisa a retro vibe (i když se mi těžce posuzuje, jak věrohodně to tu atmosféru sedmdesátkových talk shows vystihuje, když jsem na žádný nikdy nekoukal) plus boží Dastmalchian, kterého mám dlouhodobě v oblibě, a konečně dostal docela šťavnatou hlavní roli. Závěr trochu vyšumí do ztracena a nebál jsem se ani na vteřinku, ale na druhou stranu ani nenudil. 7/10

Bullet Train mě před dvěma roky zrovna nenadchnul, ale na Fall Guye jsem se na základě trailerů s jistou dávkou obezřetnosti docela těšil. No a můžu říct, že je to fakt banger, doopravdy zábavný mix akce, romantiky a komedie. Akce je díky celkem originální premise povětšinu času dost nápaditá, komedie sice vždycky úplně neodrovná, ale nikdy ani vyloženě neotráví, a romantická linka je překvapivě snad nejsilnějším aspektem filmu, a skvělým hnacím motorem pro celý děj. Mezi Goslingem a Blunt to prostě jiskří jedna báseň, takže jim nejde nevyhnutelný happy end nepřát. A nakouknutí do zákulisí filmového průmyslu očima kaskadéra je prostě svěží a sympatický úhel pohledu. V konečném důsledku tedy nejde o nic převratného, ale zároveň toho od nenáročné zábavy nemůžu chtít o moc víc. Časem možná o bod uberu, ale prozatím nemám problém dát 9/10