Hon

Je neuvěřitelné, kam až může zajít jediná lež dítěte a téměř nevratně tak zničit nejeden lidský život. Budiž každému útěchou, že se děj odehrává v Dánsku a všichni víme, že jsou seveřani v tomto ohledu trochu divní. Každopádně se však jedná o film, který je tak dobře provedený, že ve vás zanechá spoustu pocitů a za to dílo nesmírně cením. Závěr je pak nasměrován mírně optimisticky s otevřeným koncem. Což mi připadalo velice povedené a asi není nutné dodávat, že na toto dílo jen tak nezapomenu. 83% PS: Pevně doufám, že toto dílo bude pro mnohé fungovat jako ,,eye opening" a lidé si tak uvědomí, že jejich andílci také často lžou jako když tiskne. (14.04.2021)

,,…ALE VŽDY SE PŘEDPOKLÁDÁ, ŽE DĚTI MLUVÍ PRAVDU.“...... /// Až absurdní sled událostí na téma – JAK ZLIKVIDOVAT ČLOVĚKA. Někdo nemá rád válečný filmy. Já zas moc nemusím tyhle kousky, který věrohodně ukazujou, že největší a nejkrutější zvíře je člověk. Ten příběh je totiž realistickej a hnusnej. One man show v brutálním dramatu, který vám zvedne tlak i adrenalin. Filmařina? Nevím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že k likvidaci hajzla vod naproti nepotřebuju Ukrajince, ale školku. 2.) Thx za titule ,,ACIN“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (27.06.2013)

Karl Popper napsal někdy v polovině minulého století několik článků a knih o tom, že správná hypotéza musí nabízet prostor pro své vyvrácení. Pokud totiž upravujeme náš výklad faktů na základě teorie, pokud nezavrhneme hypotézu, když empirické důkazy nesedí, pak si ona teorie nezasluhuje být teorií nazývána a měla by být odmítnuta. Měla by být nahrazena něčím, co vyvratitelné bude. Poppera v jeho knihách sice zajímala především věda, s jistým nadhledem by se ale dalo říct, že jeho charakteristika sedí i na děj Honu jako takového. V něm je totiž hlavní hrdina obviněn ze sexuálního obtěžování a pedofilie poté, co si jedna malá holčička ve zlosti vymyslí, že jí ukazoval pindíka, a škála nepříjemných důsledků na sebe nenechává čekat. Když si holčička uvědomí svou chybu a nechce vypovídat před psychologem, všichni dospělí to považují za známku studu k tomu, co se přihodilo. Když mamince řekne, že se mezi ní a Lucasem k ničemu podobnému nedošlo, vysvětlí si to maminka jako snahu vytěsnit zážitek ze své paměti. Ať už zkrátka kdokoliv udělá cokoliv, vždy to podle místních bude prokazovat Lucasovu vinu, vždy se zkrátka - použijeme-li myšlenky Karla Poppera - bude chápání důkazů měnit podle teorie, ne teorie podle získaných důkazů. A co je pro hlavního hrdinu ještě horší, jeho sousedi se tentokrát rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou. Pod vlivem ideje, že k monstru se člověk může chovat zas jen jako monstrum, postupně začínají likvidovat vše, co si Lucas celý život budoval. Hon je nepříjemný, syrový, nelítostný, působivý. Ukazuje totiž, jak propastný rozdíl může být mezi "zdáním spravedlnosti" a "spravedlností" jako takovou nebo že většina nemusí mít vždy pravdu (i když je na tom naše politické uspořádání založené). A zároveň nám připomíná, že dokázat, že něco neexistuje, něco není či se něco nestalo, nejde. Jak už totiž tvrdil Bertrand Russell v jedné své eseji: I když nebudeme mít jediný důkaz toho, že kolem Země obíhá čajová konvička, nikdy nemůžeme s jistotou tvrdit, že někdě na obloze, skrytá pohledům našich dalekohledů, není. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (02.07.2012)

Po bezvýchodném sociálním dramatu Submarino se Thomas Vinterberg ještě více posunul od výchozích premis (svého) manifestu Dogma 95 ke klasicky nahlíženému psychologickému dramatu a natočil v podstatě již klasický žánrový film. Velmi pomalý, hloubavý, bolavý film, nutno dodat. Slavný režisér se tentokrát rozhodl zkoumat téma, jež je v jeho rodném Dánsku dosti choulostivé, o sexuálním zneužívání dětí natočili Dánové již nejeden uhrančivý film (za všechny připomenu třeba bolestné Umění plakat), Vinterberg na to jde tentokráte ovšem jakoby z druhé strany, jelikož samo pohlavní zneužívání není vlastním cílem, ale slouží mu jen ke konsternující filmové analýze ostrakizace jedince z komunity. Vinterberg v podstatě překračuje hranice severského filmu, neboť toto téma i jeho zpracování je spíše něčím archetypálním, něčím, co se v dějinách lidstva opakuje neustále dokola - pomalé vypravování o absurdním bobtnání neexistující viny a o temných iracionálních proudech uvnitř maloměstské komunity je staré jako lidstvo samo. Vynikající psychologický film, pomalé meditativní tempo, velmi komorní charakter, opravdu úchvatná práce s herci (a to nejen dospělými, ale i těmi dětskými, malá holčička ztvárňující Kláru je opravdu vynikající), silné téma a skvěle napsaný scénář, filmová událost roku... (27.03.2013)

Jagten má vynikající atmosféru, kdy se nic neděje a přitom má u toho divák nervy jako u akčního thrilleru. To jsou ty severské filmy. Jednou tečkou mezi oči dokáží nahradit hodinovou přestřelku v ulicích Los Angeles, kdy neprůstřelný hrdina sestřelí autem vrtulník... Atmosféra by byla, to ano, ale mě celou dobu štvalo, že se záměrně vyhýbají nutným logickým krokům, které Lucas měl podniknout, že se zkrátka příliš zaměřují na sílu nevinné lži a dopadu a magorie zfanatizované společnosti, ale zcela ignorují fakta, které prostě musela padnout. Nikdo se nezabýval důkazy, nikdo nerespektoval závěr policie o Lucasově nevině, presumce neviny jim také nic neříkala a už vůbec se nikdo nezabýval tím, že Lucase znají osobně jako svého bratra. Ne! Spratci kolektivně něco žblebtnou o Lucasově sklepě a všichni běží pro pochodně, ačkoliv Lucas žádný sklep nemá! Tak to byl film spíš o chybách ve vyprávění, než o debilitě lidí a chatrnosti pravdy. Každopádně se mi to moc líbilo a nezdráhal bych se film doporučit každému, kdo si myslí, že žije ve zdravé společnosti a že se mu nemůže nic stát. (13.10.2014)