Jako zabít ptáčka

Očakávala som, že scenár pôjde viac-menej jasnou cestou súdneho prípadu presne tak, ako je to opísané v texte distribútora, no ide skôr o rodinnú drámu, zobrazujúcu rasovú neznášanlivosť, s ktorou sa nezainteresované deti (ony sú totiž hlavnými postavami a svojou detskou bystrosťou chápu omnoho viac než by sa zdalo) stretávajú a kľúčový prípad o znásilnení bieleho dievčaťa černochom predznamenáva vyvrcholenie už tak napätej situácie bez ohľadu na to či je odsúdenec skutočne vinný. Vynikajúca snímka s perfektným záverom o tom, kam až dospeje ľudská krutosť a nepodnetné predsudky. (20.08.2010)

Herec Gregory Peck má za sebou spousty výrazných rolí, především slavné Prázdniny v Římě či kultovní Přichází Satan! patří mezi jeho nejslavnější filmy. Tou pravou životní rolí je pro Pecka nejspíš role ve snímku Jako zabít ptáčka, především i proto, že pouze zde Peck za svůj výkon dokázal získat Oscara (i přes to, že za život stihl obdržet celkem další 4 nominace). Snímek Roberta Mulligana z roku 1962 adaptoval předlohu Harpera Lee a dokázal dokonale zmapovat americkou společnost v období 30. let a to i přes to, že je perspektiva příběhu v podstatě vyprávěna z pohledu malého dítěte.Jako zabít ptáčka je rozhodně zásadním soudním dramatem. Od 30. let sice utekla dlouhá doba, v jistém ohledu lze ovšem nacházet spojitosti mezi tehdejší americkou společností a současnou americkou společností. Jde sice o komorní malou záležitost, svým obsahem se ovšem z Jako zabít ptáčka stává film velký. Dnes se na film sice aplikuje kritika spočívající v neslavném klišé ´´ hodný bílý muž zachraňuje bezmocného černocha ´´, Peck ovšem do role Atticuse Finche dal skutečně naprosto všechno, je ve své roli skvělý a dokazuje, že si Oscara po všech těch skvělých výkonech skutečně zasloužil.Komplexní téma snadno mohlo být zpracováno naivně, ve finále jde ovšem o svým komentářem funkční záležitost, která s tématy předsudku a rasismu pracuje skvěle a především lépe, než většina filmů, které s podobnými tématy pracují dnes.Souboje o rovnoprávnost a neposuzování dle barvy kůže v podstatě probíhají až dodnes, i proto dokáže být Jako zabít ptáčka aktuální i po 60 letech. Vyprávěno sice dětskýma očima, ovšem naprosto uvědomělými a bez příkras. Skutečně dokáže naprosto prodat své téma, tak trochu vyjádřit kritiku k tehdejší (a svým způsobem i k dnešní) společnosti a skutečně netradiční pojetí soudního dramatu i přes to, že samotný soudní spor vlastně v celkovém součtu zas tak velkou roli nehraje a hlavní spor se odehrává zcela někde jinde, vlastně všude. Peckův právník poté sice obhajuje někoho, jehož zastoupení mu může přivodit nemalé problémy, hlavní je ovšem zůstat ideálním vzorem pro své děti.Velké věci dělá i soundtrack Elmera Bernsteina, kdy jeho hudba klasicky dokáže v člověku něco probudit a rezonovat. Jako zabít ptáčka se časem dočkalo i převedení do barevné verze, původní černobílá verze ovšem přeci jen též dělá svoje a pouhá kombinace různých odstínů daných barev dokáže plně korespondovat s tématem filmu. A pochválit se především skutečně musí scénář Hortona Footea, který za scénář k tomuto filmu právem získal Oscara. Snaha o vykreslení filmu skrze dětskou perspektivu mu totiž vyšla na výbornou.Jako zabít ptáčka je dodnes obsahově silné dílo, které i po šesti dekádách dokáže skutečně něco dát. Netradičně pojaté soudní drama a v podstatě i netradičně pojaté dětské dobrodružství, které toho o rasismu a boji proti předsudkům dokáže říct mnoho. To, že je komentář Jako zabít ptáčka očividně nesmrtelný jen dokazuje jeho neskutečnou sílu..... (06.12.2021)

Miluji snímky, kde slovo ČEST něco znamená. Jenže v tomto případě byla čest postavena nad zdravý rozum, když samoživitel dvou malých dětí Atticus Finch, bez zvažování možných následků, přijal neodolatelnou možnost obhajovat černocha před přívětivě rasistickými spoluobčany. On totiž pan Finch je postavou natolik kladnou, že výskyt podobného exempláře kdekoli na zemi se mi jeví jako velmi nepravděpodobný. Přesto jsem si užíval jeho výchovné rady dětem, střelbu na toulavého psa i chlapsky přijatý flusanec v tváři, ale jakmile došlo na nekonečně zanícenou chválu amerického soudního systému, tak jsem dostal chuť zajistit mu místo v nějaké dobře střežené psychiatrické léčebně. (22.12.2011)

Netreba sa nechat zmiest obsahom distributora. Väcsina filmu sa odohrava z pohladu detskych hrdinov a kedze som ocakaval dramu hlavne zo sudneho prostredia, tak ma to trosku sklamalo, cim ale nechcem povedat, ze by bol film zly. Neskor pride na rad sudne pojednavanie cernocha a jeho obhajcu Gregoryho Pecka, cim si ma film ziskal a taktiez skvelym scenarom, bravurnymi hereckymi vykonmi nielen samotneho Pecka, ale aj detskych hrdinov a taktiez bolo zaujimave vidiet Roberta Duvalla v jeho prvej ulohe...19.11.2008 _____ Gregory Peck - (Atticus Finch) +++ John Megna - (Charles Baker Harris) +++ Mary Badham - (Scout) +++ Phillip Alford - (Jem) +++ Frank Overton - (Serif Heck Tate) +++ Brock Peters - (Tom Robinson) +++ Robert Duvall - (Arthur Radley) +++ Richard Hale - (Nathan Radley) +++ Produkcia: Alan J. Pakula +++ Hudba: Elmer Bernstein +++ (19.11.2008)

Mulligan to asi zamýšlel tím způsobem, že zážitek z tohoto filmu si divák musí zasloužit, a aby si ho zasloužil, musí protrpět první hodinu, která je pro mě pravým opakem toho, co jsem očekával. Jinak si ten hodinový úsek plný povrchních dětinských aférek nedovedu vysvětlit. Předpokládám, že chtěl diváky seznámit se všedním životem harantů, ale snad to nemusel provádět tak dlouho. Druhá polovina však přichází s tím, co jsem od filmu požadoval. Vyšetřování znásilnění, soudní obhajoba a rasové předsudky vůči černé komunitě kombinované s životními hodnotami a následnou skrytou citací o naději, která umírá poslední. Gregory Peck byl jako stvořený pro role kravaťáků podobně jako Míša Douglas a jeho Oscar je zasloužený. Nevím, o jak významný příspěvek do kategorie advokátských filmů, se jedná. Nicméně jeho zoufale fádní úvod ho dost potápí a řadí mezi zcela průměrné filmy. (13.04.2013)