Mládí

Vážne nechápem prečo tento film tak ľudí baví, pre mňa jedna veľká záhada. Dialógy prázdne a povrchné, dejová linka taká nijaká a nudná, rozuzlenie očakávané... Jediné čo za niečo stálo bola slušná atmosféra - pre mňa pripomenutie mojej mladosti a ešte výborná muzika. Myslím, že napríklad taký Jim Jarmusch by z danej témy vytĺkol podstatne viac. Podpriemer. 40/100 (06.11.2018)

Mozaika osudov, ktoré sa snažia nájsť lásku a šťastie a ktorých okrem tejto túžby spája ešte jeden dom v ktorom žijú. Je to osudové v tom zmysle, že akosi očakávame že sa všetky osudy na konci spoja a nastane šťastný koniec. Crowe je rozhodne tvorca, ktorý rozumie mladým ľuďom a aj citom, ktoré nimi zmietajú dokým nezaujmú nejaké stanovisko. Singles je film o tom. Scenár chrlí mnohými perlami a každá z postáv žije svojim vlastným životom. Celý príbeh potom ako bonus doprevádzajú skvelé piesne, ktoré vytvárajú nie len atmosféru, ale aj dynamickejší príbeh. Trocha zamrzí len fakt, že táto veľká bublina, spľasne a potom sa vytratí. Jeden z tých filmov, ktoré fungujú dokonale ako jednohubka. Tá špeciálnosť, alebo tá originalita, sa akosi vytráca do prázdna práve snahou vytvoriť príbeh na poli všednosti. Ktorá bohužiaľ prevyšuje. Crowe je režisér, ktorý si na svoj veľký film musel počkať. A tieto filmové rozbehy nie sú zlé, len im chýba ten správny feeling, ktorý robí ostatné jeho filmy tak pamätnými. (15.05.2011)

Jelikož nemám rád filmy, jejichž scénáře jsou založené na jednoduchém řešení vztahů, nezaujala mě ani tato vztahovka ze Seattlu. Co mě na filmu nadchlo, byla výborná grungeová hudba místních kapel... s tím však musím dodat, že se bohužel už příliš nedostavila místní grungeová atmosféra. Zřídka se dostalo i na výborné vtipy, hlavně během dvou vystoupení členů Pearl Jam. Jinak ale pro mě vcelku nezáživný film. (17.07.2012)

Vzpomínám si na kazetu se soundtrackem, která mi v pokoji vyhrávala celou sedmou třídu. Singles jako by byli i moji sousedé.. Teď jsem ve věku hlavních protagonistů a nevím proč, ale už mě to zas tak nebere. A určitě to nebude tím, že grunge už neletí. Hipík Cliff je pořád stejně skvělý, ale jeho závěrečné prozření se mi teď tolik nelíbí (asi mě moc nezaujalo ani tenkrát, protože je to to jediné, co mě při letošním sledování překvapilo). Celé je to vymyšleno pěkně, zahráno taky, jenom se to časem tak nějak rozplizne. Ale koukat se na to dá. PS:Co se označení "komedie" týče, za jediný vtip považuji Tima Burtona a jeho ambiciózního režiséra. (16.08.2011)

Šel jsem takhle v raných 90. letech do kina, a čekal fajn film ze života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. (Vzpomínám si, že jeden "rocker" tam měl najednou asi tři zaměstnání, a byl spokojený.) Už v 80. letech nebyli mladí moc na nějakou rebelii, ale aspoň se uměli bavit. V 90. letech jim nešla už ani ta zábava. Ono se zas není čemu divit, když jim k tomu vyhrával grunge. (18.09.2007)