Jáma a kyvadlo

Nedokázala jsem se oprostit od srovnávání s povídkou Poea, proto tak nízké hodnocení. Knižní podoba Jámy a kyvadla má s tímhle společného pramálo. Minutový záběr na kyvadlo ve mně ani za nic nevyvolal takové pocity, jako když jsem se zatajeným dechem a mrazem v zádech louskala Poeovo veledílo. Snad kdybych nečetla dříve knižní předlohu, šla bych s hodnocením o trochu výš, ale i přesto, že jsem se na to snažila dívat jako na samostatný film, bohužel jsem v tom neviděla nic mistrovského. Snad jen herecký výkon Vincenta. (06.09.2013)

Řeknu to na rovinu. Viděl jsem dřív film Zánik domu Usherů. Pokud si přečtete můj komentář k tomuto filmu můžete si z malou nadsázkou změnit název na Jáma a kyvadlo. Majitele domu hraje stejný herec, tedy Vincent Price, má i stejné sklony k malování. Člověk , který tentokráte přijede na návštěvu nahledá svou snoubenku, ale svou sestru. Je tu i sluha, ale mají i služku. Dům nestojí u jezera ( bažiny ) ,ale u moře...taky voda. Instrumentální hudba ( Lex Baxter ) podporuje ponuré prostředí obou domů a vedou se zde dlouhé debaty o příčinách smrtí. Předloha je taky od Edgara Allana Poa http://cs.wikipedia.org/wiki/Edgar_Allan_Poe Režii dělal taky Roger Connor. Scénář Richard Matheson, tak jak před rokem. Akorát je tady to kyvadlo, jinak nic nového. Zánik domu Usherů byl lepší a první, to možná rozhodlo o hodnocení. (03.02.2010)

Další film, který jsem chtěl vidět jako malý. Tak teď jsem už konečně viděl obě filmové adaptace Jámy a kyvadla. A překvapivě obě se povídkou jen inspirují, žádná není plnohodnotnou adaptací (asi ta 1991 je povídce blíž, než tahle, i když jsou obě poněkud mimo). Jenže z nějakého důvodu se mi líbily obě dvě - jak tahle, tak za z roku 1991. Tahle se mi ale líbila hlavně prostředím, jelikož to vypadalo úžasně a pro horor jako stvořené. Je tu i nějaká atmosféra, i když ne vždy. Kdybych přivřel oči, na slabé 4* by to bylo, ale jelikož mě to zas tolik nezaujalo a obě verze Jámy a kyvadla mám v hodnocení překvapivě nastejno, zůstanu radši u silných 3*. (30.06.2020)

Krása! Roger Corman mě po House of Uher opět nadchl a řádně vyděsil. Takhle krásně děsivá atmosféra se dnes již bohužel nevidí. Vincent Price jako vždy omračuje svým výkonem. Závěr je skutečné psycho. Skutečně hrůzný film. Kam se hrabou všichni ti burýtos a snuff řezníci. Takový film neztratí (alespoň pro mě) na působivosti ani za tisíc let. (20.09.2010)

Cítím se jako v pohádce. Vidím kočár jedoucí po kamenité cestě podél pobřeží. Dřevěná kola rachotí, když přejíždějí mnohé nerovnosti. Zahledím se do dáli a v mlžném oparu spatřím mohutný zámek, k němuž nyní směřují kroky muže v černém, kterého k zámku přiblížil onen zmíněný kočár. Jakmile muž projde vstupní branou, zaobalí se příběh ponurou atmosférou a úplně změní svůj ráz. Už se necítím jako v pohádce. Napnutě sleduji strašidelné osudy pána domu a společně s ním kráčím zaprášenými chodbami, které v pravidelných intervalech nesou na zdech husté sítě pavučin. Sestupuji po točitých vrzavých schodech a ocitám se v podzemních kobkách děsu. Do útesu, na kterém zámek stojí, mezitím naráží stále intenzivnější příbojové vlny. S přibývajícím časem odhaluji šokující tajemství, které jsou skryta za každým tmavým koutem a tíživá atmosféra se mnou cloumá jako vítr se stéblem trávy. Nad temným zámkem zuří bouřka, na nebi se válí těžká mračna rozrytá klikatými blesky a zpěněné moře se tříští o skály a výhružně hučí. Když společně s posledním dějstvím vstoupím do tolik očekávané pekelné jámy a nade mnou se začíná pozvolna rozpohybovávat nejdůmyslnější a nejkrutější místní mučící nástroj, tají se mi dech a srdce bije jako zvon. Ano, kyvadlo se téměř neslyšně přemisťuje ze strany na stranu a scéna je tak krásně atmosférická a obestřená krutou bezmocností, že se místy vyrovnává Poeově knižní předloze. Film vrcholí hrůzným a pro mě památným záběrem. Klaustrofobická hudba štípe po celém těle a už při závěrečných titulcích vím, že jsem měl tu čest vidět jeden z nejlepších snímků žánru. 300 tisíc dolarů(rozpočet) (31.08.2007)