Doznání

Pocitově velice nepříjemná záležitost, týráním vynucené doznání mi vůbec neudělalo dobře, 50. léta vnímám jako extrémně hnusný komančský flek v našich dějinách a ta "pravda strany" mi obrací žaludek ještě teď (a dlouho bude). Co musím pochválit, je strhující Yves Montand, to, co tu předvádí, je dech beroucí. Nicméně neodpustím si dovětek: "s čím kdo zachází..." (14.02.2020)

Divácky těžko uchopitelný, mimořádně náročný film, která má přesto důležité místo v dějinách. Costa-Gavras nebyl žádný troškař, a pustil se do toho po okupaci vojsky zemí Varšavské smlouvy naplno. Montand je skvělý, neméně skvělí jsou i dabéři (výčet by byl tentokrát dlouhý, mrkněte na dabingforum). Nestává se často, aby se na Západě povedl film pojednávající o Československu (Kunderovu adaptaci Nesnesitelná lehkost bytí natočenou Američany považuji za hodně vzdálenou realitě). Výkon podala i "Spálené stodoly" Signoret. (29.10.2019)

Vadila mi francouzština v českém tématu a čekal bych lepšího Urválka. Kupodivu  na první jsem si vcelku rychle zvykl a pochopitelně chápu, co, jak a proč a to druhé nemá valný význam. Zpočátku jsem pak trochu bojoval i se silně uměleckým pojetím, které korespondovalo spíš s pocity zadrženého Artura Londona než s faktickým záznamem oné události. Ale tady zase počítám, že se Doznání drží své předlohy, kterou jsem nečetl, ale po zhlédnutí tohoto filmu mě dost zajímá. Navíc s příchodem vyšetřovatele Kohoutka se evidentně v Londonovi něco zlomilo a celé vyprávění je již mnohem souvislejší a odtažité. Osobně pak tento posun z odstupu vnímám jako přirozený vývoj událostí, kdy se v zpočátku zmateném a odmítajícím Londonovi postupně láme veškerý odpor, a to přes  jeho snahu udržet si zrnko naděje na svou chvíli spravedlivého povstání, která ale samozřejmě nepřijde.  Což je také forma doznání, upřímného a lidského.   Setkání s Kohoutkem po letech pak reflektovalo nikoliv zrůdnost jakéhokoliv totalitního zřízení a jeho stoupenců, to je samosebou, ale zejména tisíce let přetrvávající podstatu lidské povahy. Nejlépe se umíme omluvit sami před sebou, a ti nejhorší jsou v tom nejlepší. (26.12.2021)

Před mnoha lety jsem viděl Doznání na plátně v kině a nová projekce v televizi neztratila nic na svém poselství o zrůdnosti komunistického režimu a lidí, kteří v té době měli absolutní moc. Artur London je samozřejmě diskutabilní postava, kterou nelze vnímat jednoznačně kladně (Rudolf Slánský byl ale mnohem horší, protože to byl právě on, kdo vědomě pomáhal nastolit atmosféru strachu z politických procesů), ale jeho knižní i filmové svědectví by rozhodně nemělo být zapomenuto. Pokud jde o samotný snímek, na to, že se z pochopitelných důvodů netočilo v Praze, je navození pražské atmosféry poměrně solidní a závěrečná koláž s autentickými záběry ze srpna 1968 tomu hodně pomohla. Osobně si myslím, že vyobrazení krutého mučení během všech výslechů bylo zpodobněno mírněji než ve skutečnosti, ale i tak je filmové Doznání silným a velmi mrazivým diváckým zážitkem, který by si neměl nechat ujít každý, kdo se zajímá o moderní historii. (18.08.2018)

Po dlhej dobe som si pripomenul tento významný Gavrasov film. Kresťania mali svoju inkvizíciu, komunisti svoje procesy. A to nie je jediná podobnosť. Spoločné majú aj vytesňovanie týchto nepríjemných spomienok z pamäti. Aj dnes ľudia volia komunistov a mrmlú si "Za socializmu bolo lepšie." A komunisti sa zmohli iba na utešujúce: "Áno, robili sa aj chyby." Ale Gavrasov film a aj Gavras osobne svojim posledným obrazom vo filme dokazujú, že stále nedošlo k pochopeniu, že tieto "chyby" majú totalitné ideológie zapísané v svojej DNA. To je tiež moja jediná výhrada voči filmu, ktorý bol nakrútený profesionálne, s výbornými hercami a ukázal, predovšetkým divákom na Západe, ako to vlastne bolo s procesmi, aký bol mechanizmus dosahovania priznaní, ktoré mali zakryť hospodárske a spoločenské neúspechy režimu a preobsadiť stoličky vo vrcholných orgánoch strany. (23.08.2018)