Posedlost

Dvě romance v jednom filmu. Ovšem utajený románek viktoriánských básníků (Jeremy Northam, Jennifer Ehle) byl mnohem zajímavější než moderně neurotická současnost literárních vědců (Aaron Eckhart, Gwyneth Paltrow). Rozhodně to není vina herců, může za to nevyvážený scénář. Režisér předvedl pár pěkných přechodů mezi oběma časy, kameraman a skladatel se také neflákali, ale i tak ve výsledku vznikl film velice průměrný. (09.05.2007)

No, abych řekl pravdu, bylo mi úplně jedno, kdo byl nějakej básník Ash a jeho šukna Chrisabelle. Nejde mi do hlavy, proč existují lidé, kteří se jinejm lidem, obzvláště mrtvejm a slavnejm, chcou hrabat v poště a v životě. Co je účelem takové práce? Pomůže to snad nějak lidstvu? Takže dvě hlavní postavy mi taky moc sympatické nebyly. Herci jo, ale postavy ne. Nejdřív jsem si myslel, že ten Ash byl skutečnej básník, ale asi ne. Cesta dvou šťouralů po stopách minulosti byla navíc dost zmatená, takže jsem nevěděl, jak na různý věci přišli a tak (něco bylo z veršů, něco z dopisů a něco asi jenom tak z prdele - každopádně se slovenskejma titulkama jsem z toho nevěděl hlavu ni patu (a to slovensky nomálně rozumím) a angličtina samotná mi v některejch pasážích přisla dost těžká). Takhle zůstal akorát dobrej dojem z G. Paltrow, které to jako vždy slušelo, a z A. Eckharta, kterýho jsem si oblíbil v jiným filmu a od té doby mě to drží. PS: Jennifer Ehle, hle ju, celkem pěkná, ne? Taková zajímavá... (15.11.2007)

Pěkná romantika na osamělý večer při vínku. Gwyneth byla dost unylá, jako ve všech svých filmech, ale Aaron Eckhart to napravil, působil strašně sympaticky. Navíc měli oba pro mě ideální zaměstnání - být placený za to, že celé dny ležím v knížkách a dokumentech o spisovatelích, o kterých normální člověk v životě neslyšel. (04.05.2006)

Dnes by se jakýkoliv film s Gwyneth Paltrow a Aaronem Eckahrtem stal velkým tahákem. Bohužel v době Posedlosti nebyl Eckhart tolik oblíben a Gwyneth nedokázala sama zvládnout tíhu celého filmu. Scénář naprosto ničemu nepomohl a právě jeho nudnost a nezajímavost je smrtelná rána pro celý film. není to nejhorší film, ale sledovat ho do konce vydrží opravdu málokdo a mnoho mu to stejně nedá. (21.04.2007)

Ovlivněna modrým čtverečkem, pustila jsem si Posedlost jako kulisu k malování. Skončilo to tak, že mi částěčně zatuhly barvy na paletě, jak málo jsem se jim věnovala, ale zase úplně ne, nakonec jsem je rozředila. Jenom už si nemůžu vzpomenout, který obraz jsem to u toho malovala. Ta lidská paměť je strašná. Kdybych si to byla napsala, nebo napsala někomu v dopise, tak to někdo může najít za sto let na půdě. Ach, už jsem si vzpomněla. Byl to portrét Sirael. (08.02.2009)