Sluníčko na houpačce

9leté smrádě, co praví moudra na počkání, jakoby šlo o reinkarnaci samotného Buddhy. K tomu tklivá Svobodova hudba, fatálně pronikavý Bartoškův hlas a melancholická aura Vančurky, která se pro tyhle role snad narodila. Zkrátka malinko podlá hra na city, ale protože jsem v tomhle old school, čtvrtou hvězdu tomu rád věnuji. (30.01.2016)

Nečekaně dobrý avšak smutný film. Řekl bych, že je zde dobře poznat, že scenář psala žena. Adamec tady pochlapil a jestli se tu něco opravdu mimořádně zdařilo, pak to byl výběr herců. Marek Mikuláš tu nijak nepřehrává, mladý Bartoška se skvěle hodil do role bezstarostného chlapíka, který však jak se později ukáže má také nějaké ty šrámy na duši a nedořešené záležitosti. Marta Vančurová opět krásná jako vždy s tím svým zvláštním smutkem ve svém herectví, které mám u ní tak moc rád, no a na závěr nekompromisní Petr Čepek. To je prostě PAN herec ! Skvělý byl i Karel Heřmánek v roli ředitele dětského domova, který by se dětem rozdal, ale přesto jim nemohl být rodičem po kterém toužily. Film i zajímavě končí a dává mu to punc reálnosti. Možná si dnešní divák odplivne nad tehdejším socialistickým řešením pěstounské péče či adoptováním dětí, ale ono je to stejné dnes jako tehdy. Změnilo se snad jen pár zákonů a paragrafů. Dětské domovy jsou plné dětí, které nikdo nechce. Dětí, které by chtěli být milovány. Dětí, které vědí, že jsou i jiné šťastné světy. A občas to někde po adopci neklape a dítě se vrací zpět. Traumatizované o to více, že si přivonělo světa tam za zdí.Proto strašně fandím projektům jako jsou SOS Dětské vesničky, nebo každému páru, který by děti chtěl mít ale nemůže. Všem těm, kteří by chtěli být těm opuštěným maminkou a tatínkem. Tohle je už po několikáté, co jsem nucen konstatovat, že ne vše normalizační rovná se blbé a nekoukatelné. Dávám za 4 loky rumu i když pít je špatné ! * * * * (01.02.2020)

Aneb jak to dopadá, když komise rozhodne o ponechání si nechtěného dítěte. Tklivá výpověď lidí, kteří poté takový problém řeší či neřeší, nicméně neodráží skutečný důvod takové situace. Jeden z několika snímků na podobné téma, s vynikajícím hereckým obsazením (i tak Petr Čepek zcela vyčnívá), silným tématem a chytrým scénářem s pěknými dialogy. (05.09.2015)

Kdepak dnes už takový herci jako byl pan Čepek nejsou, tak výborně zahrát souboj s alkoholem a přitom vypadat jako opravdový lesník dělník, co se pro svého chlapce snaží vyhrát nerovný boj – to se nepodaří již dnes někomu zahrát. Celkově je sice film velmi depresivní, ale jsou tam malé jiskřičky štěstí a dobroty, které vlastně všem událostem přinesou klidný a harmonický dojem. Těžko říct proč se česká televize málo věnuje vysílání podobných filmů, které jsou krásné a milé a do nekonečna radši opakuje notoricky známé filmy, které již diváka nepřekvapí. Velmi silný je hlavně konec…. (09.10.2018)

Vážné téma citově strádajícího chlapce toužícího po rodičovské lásce, pojaté bez sentimentu, bez happyendu, bez naděje. Výtečný scénář, s režií plně podřízenou příběhu, a výbornými hereckými výkony skvělého Petra Čepka, Mileny Dvorské i Dáši Veškrnové v epizodní roli. Celou dobu jsem si říkal jestli víc na facku otec, slabošský věčně slibující alkoholik, nebo rodina s propracovanými testy, která nevyhovující dítě bez nějakých výčitek odloží. A při pohledu na opuštěné malé děti, které tak zoufale, s kufříkem připraveným, čekají, jestli se na ně neusměje štěstí, se svíralo srdce, stejně jako při symbolickém závěru plného zoufalství, z něhož není úniku. Civilně syrový film, který rozhodně náladu nezvedne, ale zaryje se hluboko. (06.03.2016)