Most do země Terabithia

Páni, tenhle film je pro mě v současném moři přiblblých infantilit jako San Salvador pro Kolumba. Tak dobrý dětský film jsem hodně dlouho neviděl. A co film, především jsem vzpomínal, když jsem stejné věci prožíval sám. Dětský film, který ukazuje co vlastně fantazie a přátelství pro člověka znamená. BTW docela rád bych viděl tu starší verzi. (26.04.2008)

Jsem celkem frustrovaná z toho, že když mluví o mracích, tak neukážou mraky, ale jenom tváře, co se na ně dívají. Ale pokud je to film o očích, které se poprvé učí DÍVAT se na svět, tak je to asi pochopitelné. A vůbec, během celého sledování jsem si připadala velmi v konfliktu sama se sebou. Vždycky jsem připravena rozdat nějakou lásku, když se jedná o seriózní film s dětmi v hlavních rolích, ale... Možná to "ale" ani nebudu umět pořádně popsat. Hlavní problém asi vidím v tom, že je to všechno příliš očividně "fingované/zinscenované/narafičené". Chování Roberta Patrika ke svému synovi v průběhu celého filmu je chladné a bolavé, ale protože film je vyprávěný očima syna a otcova perspektiva chybí, tak je jeho závěrečný charakterový twist (jakkoliv mým srdcem vítaný) neuvěřitelný a hlavně nepřipravený. Učitelka Zooey Deschanel má zase příliš málo prostoru na to, aby se mohla nějak ústrojně začlenit do života dětí. Její hudební vložky jsou nesystematicky naflákané do stopáže bez nějakého účelu a pro emocionální příběh našeho chlapečka působí asi jako puštěná televize na pozadí. Oproti tomu učitelka s hororovou pusou má ve filmu jenom dva kratičké výstupy, ale napojení na hrdinovu situaci je mnohem silnější. A poslední stěžovací položkou je samotná AnnaSophia Robb, která v mých očích tu světlou duši přehnala a vydala se až příliš blízko k hranicím nesnesitelnosti. (A bonusovým přívěškem je hudba v čele s její písní, která pro mě postrádá jakoukoliv osobitost.) A teď pozitiva, v náhodném pořadí, jak si na ně vzpomenu. Místnost natřená na zlato je nevýslovně krásná! Velmi mě potěšilo zkoumání vztahu mezi bratrem a sestrou (I když mi bylo líto, že se jí Leslie nikdy nezastala, když se k ní v její přítomnosti choval "hnusně"). V tomto směru mi potom konec (ten úplný konec, ne zvrat před posledním dějstvím) přišel přesný/dokonalý. Obryně Janice (ve škole i v lese) také zahřála mé srdce. Fakt, že jeden ze dvou autorů scénáře píše o svojí skutečné kamarádce z dětství sice neovlivňuje kvalitu filmu ani diváckého zážitku, ale dost vysvětluje sentimentální/nekritické ladění filmu jako okna do minulosti, se kterou nejde nic udělat kromě toho, že se na ni nesmí zapomenout. Tenhle naivní úhel je podpořen i tím, že režisér je debutant, který nepředkládá svůj vlastní filmový styl, ale tradičním/zaměnitelným nemastným neslaným způsobem podle scénáře komponuje fiktivní rekonstrukci silného zážitku z dětství. + Tři záběry/obrazové kompozice, které mi nejvíc utkvěly v paměti (a všechny obsahují ruce Joshe Hutchersona): 1. Jesseho ruka si bere klíče z otcovy dlaně. 2. Jesseho pěst dominuje záběru, když letí praštit šikanizéra do obličeje. 3. Jesseho ruce korunují sestřinu hlavu věnečkem z rostlin. (17.08.2015)

Toto je kúzelný les plný rozprávkových bytostí,priateľských obrov, všetkého čo si len predstavíš, ale musíš sa dobre pozerať a otvoriť svoju myseľ...Zvláštna fantasy s minimom spomínaných rozprávkových bytostí, ktorá napriek tomu výborne funguje. Nie som si celkom istý, či by som ho doporučil deťom, keď už tak starším, lebo spomínanú spiatočku do reálneho sveta v závere by nemuseli pochopiť. Detskí predstavitelia boli presvedčivý, zaujal ma Josh Hutcherson a som zvedavý či sa presadí v budúcnosti. Obsadenie T1000 do úlohy otca ma neprekvapuje, podobnú úlohu výborne zvládol vo Walk the line. Slabšie štyri hviezdičky.70% (01.06.2009)

Pokud bych někdy měl rád učitelku, byla by to Zooey Deschanel. Pokud bych někdy byl ochotný pro někoho cokoliv obětovat, byla by to AnnaSophia Robb. Už dávno nejsem dítě, ale bujná fantazie mi nechybí a díky ní se mi z šedé reality uniká velice jednoduše. Tento film je pro mě něco jako pozdě splněný dětský sen. Možná právě díky tomu, že už se řadím do kategorie dospělých, tak jsem ho mohl plně docenit a prožít velice silnou katarzi. Pro tu jiskru v očích stálo za to Leslie potkat. (14.04.2012)

Abyste z mého hodnocení nepodlehli dojmu, že je to nějaký superfilm – ne, není, pouze se zde sešlo ohromné množství věcí, které mám rád: souboj student vs. škola, únik do světa fantazie, vyrovnávání se s životní realitou, vzletné scény podbarvené povznášející hudbou, pěkná a talentovaná mladá slečna, kterou bych chtěl mít za kamarádku atd. Režisér vše drží pohromadě v určité přijatelné míře a ač sám Maďar, dal vzniknout ukázkovému americkému bijáku. Plno velkých emocí nejlépe vynikne na velkém plátně, stejně jako mnoho neduhů: fantasy prvky nejsou implementovány příliš zdařile a když už, tak by jich nemuselo být tolik. Občas jsem měl nutkání začít si notovat „príliš veľa sentimentu“, hlavní hrdina v emotivnějších scénách dost přehrává, ale proč bych podobné malichernosti vyčítal snímku, který mě po prvních třiceti minutách chytl za srdce a až do spektakulárního finále nepustil. Navíc částečně ovlivnil můj život. Ne, že bych bezprostředně po zhlédnutí vyběhnul do přilehlého lesíku, házejíc za hlasitého výskotu po nic neušících veverkách šišky coby granáty. Ale při pohledu na strom už prostě nevidím jenom strom. Zkuste taky překročit svůj most, třeba se vám na druhé straně zalíbí. Jestli se vám zalíbí také nepohádkový a nedětsky realistický příběh o překračování podobných mostů a rizik s tím souvisejících, nemohu posoudit. Ačkoliv se mi Most do země Terabithia líbil převelice, uvědomuji si, že důvody mého nadšení pramení předně z mé povahy, o které toho díky podobným filmům začínám vědět více, než bych sám kdy dokázal zjistit. 90% Zajímavé komentáře: Nathalie, Martinius, obscurus (01.07.2007)