Protektor

Protektor je zvláštní film. Natočen velmi osobitým způsobem. Barevné ladění celého filmu i působivá hudba se velkou mírou podílí na jeho nezaměnitelném stylu. Výborné obsazení, Jana Plodková mile překvapila, Marek Daniel mi není sympatický už od své role ve Venkovském učiteli, nicméně herecky se zde činí opět zdatně. Přesto mi v Protektorovi něco chybělo, a když snímek skončil, říkala jsem si "A to je všechno?" (17.05.2013)

Nádherný a nesmírně originální film. Koho by vlastně napadlo v té naší malé zemičce natočit film z meziválečného období a pojmout ho takhle originálně. Marek Najbrt připravil nápaditou režii, Miloslav Holman si připravil nápaditou kameru a Midi Lidi spolu s Petrem Markem připravili hudební podkres, který mě bude lákat k poslechu snad po zbytek mého života. No a samozřejmě nemohu zapomenout na trio Tuček, Najbrt a Geisler, kteří připravili naprosto parádně vychytaný scénář a především pak herecké výkony herců a hereček, mezi které se řadí především Jana Plodková a Marek Daniel. Protektor je bezesporu nejen dobře odvedenou prací, ale pravděpodobně jedním z nejoriginálnějších filmů, které naše malá zemička měla tu čest stvořit. Gratuluji a zároveň děkuji za takový obrovský filmový zážitek. (17.07.2015)

Veľmi som sa tešil na tento film a to bola asi chyba. Tento film bol mnohými až neskutočne prechválený. Nepopieram, že na české, či slovenské pomery je film v mnohých ohľadoch naozaj na profesionálnej úrovni, ale mňa príbeh ako taký ani hlavná postava jednoducho nedokázal strhnúť. Podobný film z tohto obdobia-Habermanov mlyn je možno priamočiarejší, ale pre mňa určite vyváženejší a strhujúcejšií. Musím to zhliadnuť ešte raz, pretože vysielanie bolo nekvalitné a prerušované a možno aj to bol dôvod, prečo som sa nevedel sústrediť. Zatiaľ 60%. (30.05.2011)

Po druhém zhlédnutí s klidem prohlašuji, že se jedná nejen o nejlepší český polistopadový film, ale pro mě osobně i jeden z nejopojnějších kinozážitků letoška, který je - stejně jako VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ - o vztahu skutečnosti a fikce a - stejně jako HANEBNÝ PANCHARTI - o kinematografii (tj. i produkci a promítání) dané doby. Nejedná se o další chcípáčkovský český film a na nedávnou minulost a jedince v ní se nenahlíží smířlivě, s porozumění: hrdinové mění role a nosí masky (oproti AMERICKÉM GANGSTEROVI ale nikdo nedojede na svou žánrovost, nýbrž na svou neochotu či neschopnost hrát různé role a vydávat se za někoho jiného), historie je zde traktována skrze média - film a rozhlas. Na rozdíl od (výborného) NORMALu, u kterého je styl taktéž nositelem různých významů, není PROTEKTOR formální nápodobou filmů či trendů dané doby: přestože typologie písma i způsob záběrování (většinou velké celky, polocelky a detaily, figurativní střihová metoda záběr-protizáběr při dialozích) by tomu nasvědčoval, film se vůči prvorepublikovým a protektorátním snímkům vymezuje. Děla to prostřednictvím řeči - jak té filmové (nespolehlivý flashforward v úvodu, paralelní střihová skladba dominující vyprávění, svícení, kdy se postavy ztrácejí v pološeru, ahistorická elektronická hudba, důmyslné užití diegetických zvukových efektů, na jejichž podnět reaguje kamera, popř. dialogy či monology předznamenávající následující scénu), tak jazykem postav (viz stylizované promluvy postav filmu ve filmu a autentická řeč ve filmu samotném). Nečekejte ale slast z podlehnutí iluze (VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ) či potěchu ze síly filmu schopného přepsat historii (HANEBNÝ PANCHARTI), protože tohle cinefilní vyznání, zahalené kouřem drog, je zničující: plátno reflektující počínání protagonistů je exploatováno a obraz vybělen, z mrtvých jsou jen stíny a hudba (rytmizující dění) a zvuk utichnou. 10/10 (21.09.2009)

Protektor je velice podařený film. Nechává vzpomenout i na veliká díla jako například Vyšší princip, či Obchod na korze. I zde je navozena a stupňována atmosféra zmaru a bezradnosti v okupovaném státě. I Protektor je příkladem toho, že na malých osudech lze nejlépe ilustrovat velké drama. Zároveň však jde jinou, alternativnější, cestou, což mu je ku prospěchu. Dobu vždy ilustrují povedené cyklistické prolínačky, společenský úpadek je efektně umocněn konfrontací s bohémským životem ze stříbrného plátna. Působivý je i chladný cynismus hlavních postav a nedomyslitelnou složkou filmu je také velice podařený hudební doprovod. Film má i prá svých much, například závěr mohl být pojat poutavěji dramatičtěji, ale zase se jedná o jeden z mála těch opravdu hodně dobrých českých filmů poslední doby, takže si plný počet bodů zaslouží. (25.05.2010)