Všichni moji blízcí

Poctivá filmařina Matěje Mináče udrží pozornost svou pestrostí a rozvíjením základních motivů. Samotný dojemný příběh vzniklý na motivy bezděčné pomoci Nicholase Wintona je základem úspěchu. Sledování osudů rodiny Silbersteinových je velice pestré - stejně jako jsou rozdílní jednotliví členové rodiny. Společně čelí historickým událostem, každý je vnímá jinak. Krásný je motiv soupeření otce a syna o vysněné dlouhé kalhoty, které pro kluka žijícího v prvorepublikovém období znamenaly skutečně předěl v dospívání. Zajímavé je sledování partnerských vztahů, potažmo svateb, z nichž je působivá dětská hra na snoubence. Herecké obsazení je výtečné, včetně dětských hrdinů (Braňo Holíček a Lucia Cúlková). Labuda skvěle zvládl zápornou roli. Důležitý motiv má ve filmu hudba (hra na housle, zpěv německého pochodu). Také hudba Janusze Stoklasy (text písně Ľubomír Feldek) je nedílnou součástí příběhu a jednotlivé motivy přesně vystihují radosti a hlavně strasti hrdinů. (24.11.2008)

Výborně promyšlený příběh Matěje Mináče a Jiřího Hubače, jehož kouzlo se zfilmováním rozhodně neztratilo. Silné osudy opravdových lidí v komplikovaných životních situacích a 'skromný hrdina' Nicolas Winton opravdu chytnou za srdce. Takových filmů je málo a je dobré si připomenout osudy mnohých lidí i ohromující činy velkých zachránců. Pět hvězdiček za těch (minimálně) pět slz, co mi tekly na konci filmu - a to se nestává tak často... (22.12.2009)

Před divákem se odvíjí prosluněný příběh dobře situované doktorské rodiny, který působí jak reklama na židovskou víru, zdá se, že chabý děj je založen pouze na tom, abychom viděli co nejvíc židovských svátků a obyčejů. Stréc je uznávaným houslovým vituozem, další stréc vynalézá, děda není až tak moc ortodoxní, jak se z počátku zdálo, nikde ani mráček. Jen ten třetí stréc, co trošku pije a utekl od manželky kvůli cirkusu má na svědomí deset vteřin mikronapětí. A samozřejmě, Hitler to pak trošku lacině kazí. (Seminář britského filmu Uherské Hradiště 2010) (06.12.2010)

Židovská tématika je - samozřejmě po právu, stále jsme jí dlužníky - až příliš v centru pozornosti; příliš v tom smyslu, že hrozí její sklouznutí do fráze, klišé, braku, tezovitého stereotypu. Přesto se čas od času i tady podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží dech objevností tématu, nápaditostí scénáře, tvůrčí flexibilitou režie a jasným zaujetím herců pro jejich atraktivně jímavé role. Dětský příběh z českého maloměsta, z rozhraní národní snášenlivosti a počínajícího nacihnědnutí země, vyniká tím vším. Jsme vtahováni do současnosti děje, splýváme s protagonisty, jásáme nad jejich zdary a trneme i padáme tam, kde se proti nim staví doba a nemrav zločinu. Kousek té stříbřitě chvějivé dětské vzpomínky se podařilo mistrovsky přenést na televizní obrazovku - neméně působivý by byl i na stříbrném plátně - a postavit tak pomník muži, který udělal vše pro to, aby pomohl těm, nad nimiž zlomil svíce celý civilizovaný svět, byť ještě netušící apokalypsu židovské etnocidy. Připomenout a připomínat, že i v lidském životě naší postmoderní současnosti stále existují nadčasové hodnoty a lidé, kteří je ztělesňují, není nikdy marnotratné. A vždy je to nenahraditelně cenné a nevratné. (02.04.2008)

Libuše Šafránková zahrala židovskú matku na 100% a verte mi,že viem o čom píšem, úplne ma to položilo. Bratu už je to viac,ako dva tisíc rokov,čo si hovoril "Kto do teba kameňom ty doňho chlebom" a po toľkých storočiach vidíš sám,ako kruto si sa mýlil Šoa/ holocaust/ je toho vrcholným dôkazom. Naopak ja tvrdím a som si úplne istý,že s kameňom lepšie trafim. (04.12.2008)