Che Guevara

Psát se rok 1975, tak jsou kina našlapaná nedobrovolnými diváky, kteří by pravděpodobně na konci filmu dle stranických zákonů tleskali ve stoje, uronili by nostalgickou slzu, poplácali se po ramenou, řekli si jakej to byl ten Che hrdina, atd.. Díky bohu, že se na tyhle svinstva už nemusíme koukat povinně! (07.05.2009)

Myšičko, máš recht, Benicio umí hrát, až z toho všechno bolí (taktně pomlčím o tom, že mě po těch podezřele dlouhých 126 minutách nejvíc bolelo to, na čem sedím). Soderberg pochopil, že méně je někdy více a spoutal látku, která hrozila překypět a připálit se, do dokumentární formy, která sedla daleko víc než nějaký pseudohistorický opus soudruha Che a která i těm, kteří mají na kubánskou revoluci a další podniky vzešlé z životních postojů Fidela a jeho ne/věrných svůj názor, umožňuje mnohé pochopit (na rovinu, patřit k jeho stoupencům, uvedl by mě Guevarův projev v OSN do totální nirvány bez toho, abych předtím musela absolvovat stovky životů ve všech podobách, takhle jsem půl uznale a půl zděšeně střídavě přikyvovala té inteligenci a umu a střídavě vrtěla hlavou nad tím, jak mimo se inteligence a um někdy zaměří). Jinak asi jediný životopisný film, v němž hrdinovo neustálé chrchlání není příznakem tubery, ale astmatu. A zda jsem pochopila, proč Che a spol. budovali pro své děti socialismus? Samozřejmě. Protože si ti parchanti nevděční nic jiného nezasloužili. (31.08.2009)

Já jsem se tak těšil :-( Nicméně po skončení filmu jsem si uvědomil, že kromě Dannyho parťáků se mi žádný Soderberghův film nelíbil. Je mi jasné, že je bezpochyby nesmírně náročné natočit film, který se zakládá na historických faktech, a který mapuje natolik významné období v dějinách Kuby dvacátého století, ale taky si myslím, že lze takovou látku zpracovat poutavě. A to se dle mého mínění Soderberghovi absolutně nevyvedlo. Neustále chození džunglí, objímání a vítání, ošetřování raněných. Všem divákům je dobře známo, že Che Guevara byl lékař, a že se se svými souputníky dozajista srdečně vítal, ale není třeba kvůli tomu natahovat film o desítky minut. Sečteno a podtrženo, nuda k uzoufání, kterou nevytrhne ani skvělý a přesvědčivý Benicio Del Toro. Budu hodně zvažovat, zda jít na druhý díl. (12.01.2009)

Che: Part one - první část Soderberghova eposu, který mohl zase poodkrýt něco ze života jedné z nejikoničtější, ale zároveň často opovrhované, osoby. Osoby tak výrazné, že trička, čepice či alkohol s jeho "revolucionářským obličejem" zdobí (v případě oblečení - ne alkoholu:) skupinu lidí od teenagerů přes adolescenty až po staré harcovníky - problém je ten, že většina z nich o této postavě moc neví. Soderbergh však téma nepodcenil, vsadil na roky příprav a charismatického Benicia del Tora a dosáhl toho, čemu já říkám "osvětlení tématu". Musíme se s tím smířit, ale čistou pravdu už se kolem pánů Batisty, Castra a Ernesta Guevary nedozvíme - buďme tedy rádi alespoň za toto nahlédnutí pod pokličku toho, co se ještě dozvědět dá - například od současníků Guevary. Jsem zvědav, co přinese druhý díl. BTW. Toto byl můj tisící komentář na ČSFD. :) (06.04.2009)

Che Guevara je možná ikonou všech revolucionářů... Ále film Che Guevara se ikonou filmařů nestane, protože místo očekávaného zjevení revolucionáře (jako byl např. Attenboroughův film Gándhí) jde jen o dlouhý nezáživný film dokumentárního stylu. Rušivě na mne působily odskoky v čase do OSN, otravovalo věčné poplácávání po zádech se spoustou příchozích revolucionářů a nebavilo mne ani Del Torovo herectví bez emocí. Jeho astmatický nudný Che zde chodí džunglí a kašle, případně poučuje negramotné rolníky o nutnosti vzdělání. A jen malým zpestřením je, když Che vytahuje (ocelové) kulky z těl a stahuje (své) kulky, je-li je kárán Fidelem. Navíc z českého názvu nevyplývá, že když divák přetrpí tenhle film, následuje druhá rovněž více než dvouhodinová část s názvem Che Guevara: Partyzánská válka... Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=JIusGYx4NKI (31.03.2012)