Dívka na přání

Umělé, plastikové a přepudrované nic, byť ve své hluboké podstatě sžíravě Palahniukovská satira, které chybí vybroušená forma a něco jako závěrečná pointa vnášející do filmu nový úhel pohledu. Takhle je to jen rádoby dokumentární experiment a zároveň sonda do prázdného nitra jedné společnice, zaplněný plytkými a prázdnými dialogy a povrchním rozmazaným zobrazením reality coby ten jediný správný obraz, kterým soudobá společnost a snad i cílový divák vnímá svět. Ze začátku ještě doprovázené voice-overem hlavní hrdinky, která si píše deník, ten ale postupně mizí do ztracena a z glosátorky zážitků a reálné postavy se pomalu stává jen hadrová mrkací panenka proplouvající ve střihově roztříštěné skladbě obrazů a nicotných zážitků. Pendlující mezi stereotypním soužitím se svým partnerem a ložnicovým dobrodružstvím s jejími klienty. Do „velkého“ příběhu luxusní prostitutky je pak už je dodatečně přidaný střípek zobrazující americkou společnost obávající se ekonomické krize – jednen velký strašák, který zaručí, že naší veselou dívčinu už nikdy neuvidíte. Soderberghova hra o ničem s nulovými hráči upozorňující na něco, co osloví málokoho. K plné spokojenosti bohatě poslouží trailer sám, sice v něm neuvidíte ze Sashy Grey tolik, co ve filmu, ale aspoň jméno režiséra z něj vychází se ctí. 4/10 PS: jeden záběr pošilhávající po Dannyho parťácích potěší, a několik myšlenek deroucích se na povrch sami o sobě v konfrontaci s celkem obstojí, ale milý Stevene příště natoč raději nějaký hudební dokument o pouličních hráčích, na těch dvouch scénách bylo vidět, že bys možná raději pracoval na tom. (09.04.2010)

Steven Soderbergh už mnohokrát přesvědčil o svých kvalitách, kritici a diváci si ho začali všímat, když promlouval do amerického nezávislého filmu, střídá velké projekty s malými ambiciózními látkami, mnohdy k nim přistupuje lehce dokumentárním stylem a pokaždé je velmi osobitý. Tentokrát řeší vyprázdněnost současné společnosti, vyjadřuje se k povrchnosti, materialismu, není nezajímavý, ale například emoce nečekejte. Láká samozřejmě obsazení hlavní role, Sasha Grey už bezesporu posbírala řadu scén, jen v krapet jiném žánru. Překvapuje vážností, šokuje ochotou provozovat hodně divoké praktiky, naznačuje, že kromě roztahování nohou nebude úplně blbá. Místy trefné, místy nudné. (06.12.2016)

Převrácené hodnoty dnešního světa naservírované na zlatém podnose. Peníze. Byznys. Luxus. Lukrativnost. Lukrativnost v souvislosti s lidskou bytostí. Člověk coby prostředek. POVRCH (těl, předmětů…) válcující vnitřek (= podstatu). Zavřené dveře do duše / k projevení se / k odlišení se… ~ Více viz výstižné komentáře od JFL a Lavrana. ~ ~ Někdy si klienti myslí, že chtějí mé opravdové já, ale nakonec to nechtějí. Chtějí, abych byla tím, čím oni chtějí. Chtějí, abych byla něčím jiným. Nechtějí, abych byla sama sebou. (28.01.2013)

Film lze brát jako cynickou antitezi současných festivalových trendů. Oproti realismu, obyčejným postavám, rafinovaným hrám s žánry či líbivým kontemplativním melodramatům zde stojí absolutně vycizelovaný povrch se záběry, které se občas místo na hrdiny zahledí na kousek slušivého interiérového designu, postavy truchlící nad pádem ekonomiky v náručí placené společnice s taxou dva tácy za hodinu, personologické knihy a astrologie jako nejvyšší hodnota lidských životů, a to vše s mladými krásnými lidmi v drahém oblečení, luxusních bytech a snobských barech. Ve světě, kde povrch je vším, není největší tragédií hádka s přítelem či ztroskotání nadějné schůzky s potencionálním milencem, ale nenávistná blogerská kritika (scéna, kde si hrdinka nad tím vylévá srdce je snímaná v detailních záběrech, zatímco události jako hádka či pracovní deprese kamera snímá rozostřeně či v takové kompozici, že na hrdinku není vidět). Tradiční rámec vyprávění, kde se hrdinka zpovídá novinářovi, je zde pojat jako další povrchní iluze – stejně jako jejím klientům i novinářovi říká jen to, co on chce slyšet. Odtažitost a absurditu stupňuje nechronologické vyprávění, krásně se blyštící forma, diegetická hudba pouličních umělců odkázaných na almužnu jako líbivý soundtrack k životům pracháčů a úžasný konec s krutě cynickou parafrází na hollywoodské happy endy, kde se postavy po prožitém příkoří šťastně objímají. "The Girlfriend Experience" je uhrančivý obraz současné společnosti, který zlomyslně využívá jejích vlastních umělých hodnot a mýtů. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (17.11.2009)

Girlfriend Experience býva často vyčítaná chladnosť a neosobnosť. Preto sa pýtam: Ako osobný môže byť film o prostitútke?? Orem toho, žánrovo ide o (polo)dokument a čo iné je zmyslom dokumentu o fiktívnej osobe, ak nie vytvorenie si vlastného názoru? Soderbergh ukazuje málo, odmieta film otvoriť a uzavrieť, iba sníma dialógy a interiérové scény a na divákovi necháva, čo si z nich odniesť. Vo výsledku ide v podstate o rovnako neprístupnú kritiku odcudzenia vo veľkomeste, seknutú univerzálnym príbehom samoty, akým bol Cronenbergov Cosmopolis. Akurát menej pôsobivú. 70%, zo sympatií sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu a samozrejme ešte treba pochváliť Sashu Grey. Mimo jej domovský žáner som ju videl v normálnom filme myslím druhý krát (prvý bol skoroamatérsky pokus o hororovú poctu s názvom Smash Cut) a bádam obrovské zlepšenie. Neskazila jedinú scénu, čo je po jednom z najhorších hereckých výkonov čo som asi vôbec videl (v jej spomínanom predošlom filme) celkom úspech. Pravdepodobne ide skôr o úspech režiséra, ale na porno herečku aj tak slušné (21.05.2013)