Cosmopolis

Na úvod u mě zavládla docela solidní panika. To když se objevil Jay Baruchel, jen silou vůle jsem překonal pasáž, ve které hrál a nevypnul film hned na začátku. U Cosmopolisu chápu, že se může stát pro mnoho diváků jasný propadák, stejně jako že se do něj někdo může zamilovat. Nebyl jsem svědkem běžného filmu, ale něčeho hloubavého a nadčasového. Herecké osazenstvo kvalitní a já se několikrát přistihl, že smýšlím o Pattinsonovi jako o herci, s kterým si nehezky osud zahrál a přivál mu do cesty pětidílnou kravinu o upírech. K filmu se s největší pravděpodobností již nevrátím. 30% (02.11.2012)

Velké sousto. Film pro ty, kteří si občas rádi hrají na intelektuály. Úplně film zatratit nechci, jsou zde dialogy, které skvěle a trefně odrážejí dnešní svět a lid. Samotné sdělení filmu je zajímavé a perfektně zapadá do dnešní doby, ale to provedení je hrozné. Dialogy se s postupem stávaly čím dál tím více absurdnější a nudnější. U závěrečného rozhovoru (který trval více jak 20 minut?) už jsem vyloženě trpěla. Robert Pattinson podal solidní výkon, ale já s ním mám jeden problém a už jsem to psala víckrát, pro mě to zatím není charismatický herec a jeho postavy mu věřím dost těžko. David Cronenberg natočil nejtěžší film, který jsem za dlouhou dobu viděla, a který si své diváky nebude hledat lehce, já toto sousto nedokázala úplně spolknout. (30.09.2012)

Něco tak grandiózně absurdního a přitom narativně vyprázdněného jsem nečekal. Cosmopolis je vynikající, často černá komedie (kdepak drama!) v nonsensovém duchu a se skvostnou digitální kamerou, která je všechno jen ne stereotypní. Zatím film roku a dle mého soudu budoucí kult, protože hlášky jako "I need a haircut" nebo "My prostate is asymmetric" (případně jejich variace) mají značný potenciál. (15.07.2012)

Ahoj. Tak jsem tady! Hezky jsem si to tu seřadil podle hodnocení od těch "největších" po ty nejrozumnější a musím říct, že skutečně žijí mezi námi! Psychotický Davča se velkohubě chopil příležitosti předhodit chudákům globalizovaným pseudoyntelechtuánům DeLillův nudný, existenciální blábol, který tak filosoficky a dekadentně nevypovídá o ničem jiném, než že autorovi předlohy krvácí hemoroidy a strašně ho sere, že nekope první ligu v točení světem. A ani se těm zdejším müslitelům, co se tak dokonale dokázali ztotožnit s myšlenkou přeplněné žumpy, moc nedivím. S titulem z FFUK máte totiž neomezené možnosti uplatnění v dnešním tísnivém a nepřátelském světě. Namátkou třeba na stavbě, v Tescu, u McDonalda atp. A tak není divu, že nejsou li schopni svou kuličku doválet výš, nezbývá jim, než se zastavit, setřít pot z čela zbrázděného vráskami ze všech těch starostí o budoucnost lidstva, připojit se k základnímu prostředku kapitalistické masové dezinformace, který by měli z přesvědčení bojkotovat, a sdělit ostatním ufonům, že i oni se umí dokonale hrabat v hovně. A je nasnadě, že se k tomuto skupinovému bučení převelikých mozkounů přidají i některé jednobuněčné organismy, jako například nezletilý pičusek Péťa♥, který se tolik touží zařadit do yntelechtuálních vrstev, že dokonce na chvíli odloží pětkování Heryho Potrata a 3x zhlédne něco, co by nepochopil ani před lobotomií. Ale nevyužijte příležitosti, zatahat se za své nevyvinuté přirození. Jeden se pak cítí tak mužně. Ale zpět k Robertkovi. No herecká kakofonie jako obvykle! Jeho etuda prostřelení ruky je natolik dokonalá, že mu přes slzy smíchu opravdu bezvýhradně uvěříte, že je homoupír! Doufám, že po tomhle už opravdu získá ono "zasloužené" uznání a příště jej uvidím s jeho prokopnutým xichtem a mimikou čerstvě nahozené stěny konečně recitovat do lebky v nějakém tom Stmívání v království dánském! (15.10.2012)

V životě jste se ani minutu nestaral o druhé... Jak různě lze natočit film o bohatém miliardáři z Wall Street? Třeba i tak, jak o rok později udělal Martin Scorsese, jehož Vlk z Wall Street až nebezpečně lavíruje na hraně adorace vyprázdněné osobnosti a s mainstreamovým úspěchem spouští tři hodiny nespoutaně zvrhlé „zábavy“, v níž se pro režiséra zřejmě humor rovná vulgarismům a sexu... Nebo naopak bez pokusů o humor zobrazit prázdnotu života podobného individua, s ponořem do monotónnosti uvnitř luxusní limuzíny, i se spoustou filozofických zastávek a důmyslných dialogů, jak to pojal tentokrát David Cronenberg. Přestože se zde Cosmopolis nesetkal s příliš kladnou odezvou, osobně pro mě byl přes záměrnou pachuť k hlavní postavě tento pohled přijatelnější a zajímavější. Minimalistická atmosféra s důrazem na dialogy, kdy jsem se často cítil jakoby u rozhlasové hry doplněné o potemnělé vizuální dění, mě většinou spolehlivě držela, líbilo se mi zasazení do skromného počtu komorních prostředí. Skrze sdělení a zamýšlení, jaká na mě pravidelně trousil Cronenberg, a s nimiž postupně přešel do neotřelého thrilleru, jsem byl s neklidem vtažen do vyprázdněné, snad až takřka bezemoční duše Erica.. snad jen erotická sekvence uprostřed filmu byla na mě příliš zdlouhavá. Nezapomenutelná je pro mě vsuvka ujetých protestů v baru s mrtvými myšmi, příjemně spestřující a nabízející konfrontaci s jiným pohledem odlišné generace pak setkání a dialog s holičem. [80%] (22.04.2023)