Osamělý jezdec

Kdyby měl tenhle film prdel, byla zřejmě digitální, protože počet digitálních efektů v tomhle filmu hravě převyšuje počet zlatých cihel v soukormých sejfech pražských kmotříků. Jenže copak se na ten film dá zlobit, když je od začátku jasný, že se náš milej film nebere absolutně vážně, nechybí mu nadhled a větší než malé množství vtipných scén i dialogů. Trošku jsem se bál, aby Johnny nepostavil postavu Tontyho výhradně na své homosexuální mimice a-la Jack Sparow, ale to se naštěstí, až na vyjímky (zahrabávání Johna ) neděje Johnny zde má mnohem větší prostor na hraní, viz ty jeho pohledy na Johna, které opravdu dávali mé bránici pořádně zabrat. Ale dost už mudrování, tenhle film má jediné poslání, bavit, bavit a zase jen bavit a to se mu povedlo výtečně. Osamělý jezdec je přesně ten typ filmu, na kterej je fajn vzít svojí holku nebo bandu, nejlépe oboji, nějaký tu láhvičku a vyrazit po desátý večer do letního kina. Jako startovku na dlouhou letní noc neznám lepší filmovej tip. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy, přece jen se mě nelíbila, ta vyprávěcí část s faganem, ale protože tady někteří uživatelé žerou zřejmě jenom suchary, dávám plnou palbu, protože pro králíky, co žerou škorpiony mám stejnou slabost, jako pro nezodpovězenou otázku "jak si se dostal z vězení", to je totiž naprosto nepodstatný. Podstatný je mít na hlavě mrtvýho havrana a dobře ho krmit. (05.07.2013)

Ani si snad nevzpomenu, kdy jsem se v kině tak výborně bavil. Gore Verbinski dostál své pověsti megalomana se smyslem pro humor, za což jsem mu vážně vděčný. Stejně jako za ty metráky odkazů (tolik vkusných citací Leoneho filmů od Tenkrát na západě přes Hodného, zlého a ošklivého po Kapsy plné dynamitu nevtěsnal ani Tarantino do všech svých filmů dohromady, a to ani nemluvím o narážkách na Divokou bandu a mnoho dalších klasik žánru)! Příběh má všechno, co mít má, a je velice lehce přístupný i lidem, kteří Lone Rangera vůbec neznají. Záporáci jsou extra záporní, dvojka hlavních kladných hrdinů sympatická, jejich (nejen) slovní přestřelky výborné, každá grimasa Johnnyho Deppa k nezaplacení (říkejte si, co chcete, kritikové a kritičky). Finále "Tonto na mašině" je pak strhující, nesmírně nápadité, vtipné i napínavé, ale v žádném případě nemůžu souhlasit s těmi, co tvrdí, že mu předcházejí dvě hodiny nudy. Pche. Druhý díl Osamělého jezdce bych viděl mnohem raději než páté Piráty, kteří bez Verbinského vyhořeli už jednou. Tak snad... (09.07.2013)

Kde cítim indiánske tradície, tam som doma. Či v piesni "Sídliskový Indián" normalizačných hitmakerov - poprockovej skupiny Elán alebo v popovom digitálnom westerne "Osamelý jazdec" (tým len naznačujem, že niekedy aj plnokrvne sa tváriace skoršie indiánky s vypiplanými reáliami vyžarujú len benzínovo- asfaltový pach veľkomesta). Tu sú digitálne hlúposti skvele vyvážené dozvukmi konania a rozprávania hen Tontoho pomaľovaného červenokožca. Šibnuté táranie duševne chorého člena kmeňa, ktorého jeho súkmeňovci neberú vážne vyvažujú reálne dôsledky jeho predpovedí a skutkov. Miestami sa siaha k základom indiánskej mytológie, ktorá je zase na druhom mieste spochybnená. Ja viem, že je to tak preto, aby sa vyhovelo všetkým, no moja príklonnosť k rozprávaniu starých právd tých, ktorých orol už zrejme odletel je silná. No a ďalším plusom je samotný hrdina - osamelý, z väčšinovej komunity vyvrhnutý jedinec, ktorý už v útlom veku dobre pochopil, že obchod rovná sa vždy len podvod. (29.07.2013)

OSAMĚLÝ JEZDEC má spíž než k libovolnému dílu PIRÁTŮ Z KARIBIKU mnohem blíže k předchozímu Verbinského a Deppově snímku, animovanému RANGOVI, ve kterém se variovaly žánrové vzorce westernu a značně sebeuvědoměle se zdůrazňovala role protagonisty ve fikci. Podstatný rozdíl je ale v tom, že hlavním inspiračním zdrojem nejsou (italské) spaghetti-westerny, nýbrž western v jeho různých podobách (klasický, revizionistický, postmoderní). A že se neakcentuje, že by postavy naplňovaly předem dané schéma, ale staví se na odiv samotný proces vyprávění po vzoru MALÉHO VELKÉHO MUŽE. Učinit oživlý muzeální exponát vypravěčem, jehož pamět i vzpomínky nejsou úplně spolehlivé, se ukázalo jako velmi chytrý tah. Indián Tonto (vypravěč a jeden z protagonistů) se totiž stává dokonalým alibi pro nesoudržnost filmu jako celku, když jím prezentované události jsou spíše zřetězeny do série atrakcí, než že by byly příčinně provázané. A zároveň jakožto výstavní kousek v muzeu má protetickou (velmi zjednodušeně osvětleno "žánrovou") paměť, která snímku umožňuje procházet napříč historií podob westernu. Cesta se ale neubírá směrem vpřed, nýbrž zpět: od revizionistického přístupu (Tontovo vyprávění určené malému chlapci, re-interpretace vyobrazení Indiánů) přes různé subžánrové polohy (motiv hodinek či narativní funkce padouchů a ženských postav jsou velmi leoneovské) až ke klasickým dílům (od Johna Forda ke Busteru Keatonovi). Podrobněji v Blu-ray recenzi snímku. (14.12.2013)

Budu přísný, koukal jsem tentokráte na velice dlouhé nic. Armie Hammer je hodně nepochopitelný castingový tah. Ten člověk není ani drsný, ani vtipný a je bez vůně a bez zápachu. Nebýt poměrně zdařilého úvodu a závěru, které se oba odehrávají ve vlaku, tak by se opravdu nebylo na co koukat. Mezi tím se odehrávají zcela noví Piráti, kde "taškařice" střídá taškařici a o nějakém DIVOKÉM západě si můžeme nechat jen zdát. Divokého zde moc není a nejen vlak je digitální, ale i králíci, bizoni a kdoví co ještě. Jak by byl divák rád, kdyby výprava filmu byla skromnější a zato příběh kvalitnější. Takhle sledovat už potisící stejnou scénu s šokujícím odhalením hlavního záporáku, může překvapit snad jen diváka který několik let neviděl žádný film. Nevím proč se vůbec do podobného filmu Verbinski pouštěl. Humoru zde mnoho není a Johnny Depp v této roli už také moc netáhne. Pro mě osobně dlouhá zbytečnost, kterou sledovat v kině, by se rovnalo čirému utrpení. 45% (29.10.2013)