Hra o trůny

Noční poluce fanoušků fantasy dostaly reálné kontury, a tak tu teď všichni můžeme sborově masturbovat a ulepenou rukou chrlit superlativy, jak se povedlo tu Martinovu Dunu skvěle vizualizovat. No, bylo už načase, aby někdo ukázal paní Rohlíkové, že nezletilý dement v lenonkách není to pravé ořechové, a že by měla okamžitě odinstalovat Word a nadále se věnovat výhradně charitě! A nám nezbývá, než se modlit ke Starým bohům, ať to Džordž po téhle injekci konečně dopíše, a ať HBO neustálým opakováním deset let starých sraček do té doby nekrachne. Ale abych nebyl zas až tak pozitivní, jako zbytek stáda, dovolím si na závěr poukázat na celou řadu negativ a nedostatků tohoto seriálu, kterou ve své tuposti a nesečtělosti tak velkoryse přehlížíte. Takže: . (25.07.2011)

Středověk bez křesťanství, útlaku a inkvizice ze strany církve musí vždy přinést téměř DOKONALÝ pokrokový svět. Pokud se k tomu přidá mnoho zajímavých postav, spousta vojsk (bohužel nevyužitých), králů, intrikánů a dokonce ->zombíků<-, tak co chce moderní fanoušek vidět víc v jednom seriálu? Jedinými problémy, které u celého konceptu seriálu vidím, je totální doslovnost knihy, ze které čerpá, proto si nemůže dovolit ukončovat jednotlivé sezóny kulervoucími posledními díly, které k závěrům řad jednoznačně patří (u první je dokonce slabší než u běžných dílů). Druhým problémem je fakt, že za první dvě řady jsem viděl pouze jeden díl, ve kterém byla akce, což je jednoznačná škoda. Fakt, že postav se navaluje postupem času tolik, že některé z nich (i ty hlavní) mají prostor dvacet minut za celou sérii, to také není zrovna dobré. Po druhé řadě seriál mírně ztratil, přesto je v současnosti spolu se Spartakem jednoznačná špička seriálové tvorby ve světě. Jen doufám, že se třetí řadou zvedne level seriálu alespoň o jeden stupeň, protože současný koncept (permanentní žvatlání od první do poslední vteřiny jednotlivých dílů) dosáhl vrcholu, ať se může zdát sebevíc zajímavý a propracovaný. S01: 95%, S02: 75% (29.06.2011)

Hra o trůny je tak trochu moje srdcovka. Nikdy předtím jsem se nesetkal se seriálem, který by mne takto pohltil a to již prvním dílem. Občas jsem sice potřeboval trochu času, abych dokázal rozdýchat vraždu oblíbené postavy a znovu se začal dívat, ale hádám, že v tom je právě kouzlo této show. Nikdy si nemůžete být jisti, co se stane příště a dobro i zlo má zhruba stejné šance zvítězit až do samého konce. Mimo poslední dvě série, jsem každou epizodu viděl minimálně čtyřikrát, ale zpackaná osmá řada mi akorát pokazila dojem z celého seriálu. K němuž se již nikdy nevrátím. Nezbývat, že se dočkáme úctyhodného zakončení knihou. Osmá série dokonce pokazila celkový dojem natolik, že jsem strhl hvězdu a jednu dobu jsem chtěl seriál vyhodit ze seznamu oblíbených. Ale to bych tomu možná křivdil. Pravděpodobně bude lepší předstírat, že se to nikdy nestalo a doufejme, že se někdy dočkáme knihy od G. R. R. Martina. Na závěr ještě krátké shrnutí; 1.-4. řada je něco, co nemá obdoby a nazval bych to absolutním vrcholem kinematografie (ač se na tom dozajista podepsala knižní předloha a scénář schválený samotným spisovatelem). 5.-6. řada již o něco málo horší, ale divák se stále veze na vlně očekávání a drobné nedostatky a slabší pasáže zpravidla přehlíží. 7. řada již téměř nedávala smysl, ale stále se zde našlo několik scén, jenž mi vytřely zrak. A to mě vede k poslední 8. sérii, kterou bych nenazval jinak než paskvilem a urážkou inteligence obecenstva. Dílo na závěr ztratí úroveň a rozpačitě přešlapuje na místě. Přičemž v podstatě přechází z extrému do extrému. Nelze ohodnotit jinak než odpadem! (03.11.2018)

S první sérií jsem bojoval. Toho plácání prázdné dialogové slámy, pletichaření, které nikam nevede a šukání zezadu je tu tolik, že to diváka spíše unaví. Jenže s přibývajícími díly a sériemi člověk začíná žasnout nad promyšlenou provázaností jednotlivých osudů, nad tím, jak do sebe všechno s chirurgickou přesností zapadá, jak se G.R.R.Martin, potažmo tvůrci seriálu nebojí šokovat a dovolí si ty dopředu nejméně odhadnutelné (a přitom logické) zvraty, ze kterých vám spadne čelist, zamrazí v zádech a zbyde vám jen utrousit bezděčné „No ty vole!“. To, jak se vyvíjí osudy Aryi, Sansy, Tyriona (a tak bych mohl pokračovat) těmi nejméně předvídatelnými cestičkami, nad tím prostě srdce diváka, který touží po košatých příbězích, jenom plesá. Skutečná divácká rozkoš, která graduje ve fantastické čtvrté sezóně, kdy opravdu netuším, čím to chtějí přebít v té nadcházející. A skutečnost, že seriál disponuje na TV poměry bezprecedentní velkofilmovou výpravou, kulisami a atmosférou, kde je znát každý promyšleně investovaný dolar štědrého rozpočtu, jenom utvrzuje kvality tohoto vyjímečného počinu. (11.07.2014)