Opustit Las Vegas

Po Štamgastovi s Mickeym Rourkem druhý film, u kterého doporučuji mít po ruce lahev whisky (případně whiskey). U takovýho filmu se chlastat musí! Nicolas Cage je sice ztroskotanec, ale jistě v divákovi způsobí jen příjemné pocity. Bohém, co nemá nouzi o prachy ani o žízeň. Dilema, zda je lepší whisky nebo nadržená ženská je zde vyřešeno. Nejlepší je chlast požívanej přímo z ženskýho těla! Jen dodávám, že je k filmu taky výtečná hudba. Slabších, ale přece jen 5*. (31.08.2010)

Jeden z filmů, který je psychicky trošku náročnější(alespoň tedy pro mě). Nicolas Cage tu naprosto neuvěřitelným způsobem zahrál alkoholika, který se jel do Las Vegas prostě uchlastat. Výkon Elisabeth Shue se mi též velmi líbil, škoda, že už poté nenatočila žádný výrazně úspěšnější snímek. Co se týče Oscara pro Cage podle mého naprosto zasloužený, a možná bych ještě přidal Oscara za scénář. Pět hvězdiček za tenhle skvost. (30.09.2007)

Myslel jsem, že můj velmi oblíbený Requiem for a Dream co se týče depresivního vyznění a samotné temné náplně dlouho nic nepřekoná. Pak ale přišel Mike Figgis (prvně jmenovaný snímek je sice novější než ten zde hodnocený, ovšem Leaving Las vegas jsem viděl až po něm) se svým neskutečným dílem, a všechny pochyby se mi v hlavě rozplynuly. Po tomto filmu jsem byl z Cageova "hrdiny" tak smutný, že jsem nad základním problémem filmu přemítal ještě další dva dny. Miluji napůl ukrytou filosofii v dramatických snímcích! Ti dva se do sebe šíleně zamilují; oba vidí v tom druhém svůj záchytný bod. Křehké články dlouhého řetězu, který je svázaný s trpkou realitou, a na jehož konci je něco jiného, něco, co ústředním postavám pomáhá přežít, se ale pomalu a jistě zpřetrhávají... Ale počkat: jak pomáhá přežít? ON jí přeci "jasně nastínil", že se rozhodl zemřít - ONA, sledujíc každý den jeho utrpení se sice s faktem smířila (?), ale stejně se k němu jako k zářivému majáku, který je z větší poloviny potopený v alkoholovém moři, neustále vrací. ON vidí každé brzké ráno její mrtvolný příchod domů po práci nejstaršího řemesla na světě... ONA první, co po otevření dveří bytu vidí, je nezvladatelně se třesoucí alkáč... Kdo z nich byl kčertu více zamilovaný? - to je zásadní otázka, která se snímku povedla na jedničku s hvězdičkou. Nejistota diváka. Dvě lidské trosky, které mají jeden druhého, naprosto smíření, a přeci s chutí bojovat. Tak proč, když sebezáchrana nakonec malinko převáží na tu správnou stranu, a dvě šíleně zamilované postavičky si konečně uvědomí svoji sobeckost, proč když je jakési řešení na dosah ruky, proč to nemohlo skončit jinak než... Skvělé drama. (21.08.2009)

Jedna hvězdička za snahu Brita natočit s Američany neamerický film. Nepovedlo se. Opět vzniklo cosi, co chce předstírat umění tím, že unudí diváka k smrti. U Cage jsem zvyklá na jeho práci dle sinusoidy, tentokrát byl hodně dole. Ale ono je to celkem jedno, celý film naprosto nefunguje, vůbec mě nezaujal ani problém třesoucích se rukou vychlastaného blba, který si nabrnknul holku z ulice, ani její problémy s pasákem. (02.05.2012)

Tenhle film s Cagem já asi nedocením. Na jednu stranu jsem se nudil a štvala mě ta saxofonická hudba a na druhou mě občas nějaká ta věc opravdu zaujala. Co z toho tedy? Já asi vim, čim to je. Film je zároveň o Cagevi a taky o tý typce, jenže mě ta typka děsně nebavila a za celý tenhle film mě zaujalo jenom pár rozhodnotí, či věcí co postavy se rozhodli udělat (třeba mi přišla zajímavý když si ta typka začala polejvat kozy alkoholem a Cage byl v sedmém nebi). Samozřejmě taky pozitivně hodnotím Caguv výkon, který je jako vždy úplně dokonalý, ale jinak asi nic. Opravdu jsem tomu dával šanci, ale moc mě to teda nenadchlo. Škoda. (04.08.2020)