J. Edgar

Tři roky po dobové Výměně, přichází režisér Clint Eastwood s dalším retro filmem, který se tentokráte nezabývá zmizením a následnou záměnou malého chlapce za jiného, ale životem jednoho z nejmocnějších mužů Spojených států. J. Edgar Hoover - zakladatel FBI a kontroverzní postava amerických dějin. Eastwood opět stylově vytvořil dobovou atmosféru snímku, použil několik zajímavých autentických záběrů a dokázal trefně vystihnout ponurost doby, obětí i nadšenců, v čele s Edgarem, kteří se rozhodli vybudovat nejmocnější vyšetřovací instituci na světě. První polovina filmu má pomalejší tempo a blíže nám představuje hlavní postavy, střídajíc při tom tzv. současnost (60. - 70. léta) a mládí hlavního hrdiny (1919 - zhruba 1940) v podobě jakýchsi flashbacků. Budování organizace od prostého zavedení karet s otisky prstů, až po mocnou a nebezpečnou zbraň, před kterou se skloní prakticky kdokoli - je zde vykresleno velmi působivě. Druhá polovina filmu pak nabírá na obrátkách (hlavně nečekejte nějakou akci, je to komorní drama) a připraví divákům několik silných scén. Mě nejvíce zaujal telefonát Robertu Kennedymu a Hooverovo strohé oznámení o smrti prezidenta JFK, diktování výhružného dopisu, který je určen Martinu Lutheru Kingovi či Nixonova reakce na Edgarovu smrt. Clint Eastwood se trefil do černého s výběrem herců a hlavně Leonardo DiCaprio mě zde opět utvrzuje v tom, že je film od filmu lepší, definitivně se zařazuje mezi nejuznávanější herce Hollywoodu a stále silněji buší na mou desítku oblíbených herců. Povedené jsou i masky (hlavně starý Hoover vypadá opravdu realisticky, i když tomu hodně přidává herectví a grimasy DiCapria), Eastwoodův melancholický hudební doprovod, který by se dal nazvat podprahovým a skutečně zdařilá retro atmosféra. Hoover obětoval svému dítěti jménem FBI prakticky celý svůj život a můj názor je ten, že Eastwood chce americkým občanům říci, že podobných lidí by si měli vážit, i když často nejednali přesně podle zákona a porušovali jisté hranice etikety. To bude hlavní myšlenka snímku. Poctivá filmařina a další zářez na Eastwoodově pažbě silných dramat. (21.02.2012)

Mály, úchylný no přece božský J. Edgar. Nebýt jeho, dnešní podoba kriminálek od Las Vegas po Miami by byla jen trapná napodobenina kovbojů na dalekem západě, ehm. Možná to o něčem bylo, no já sem divák konzumní, ne pseudoejakulárni, který se bude ukájet nad kamerou, střihem, tlustoprdím DiCapriem... já se kurva nudil a je mi jedno, že tam děda háže jakési 2 linie, které se v určitém okamžiku spojí, najednou Hoover umírá a biografie je konec a co se mi dostalo?! ctižádostiví workoholik, který taji své pravé já a žije, až do své smrti s matkou převede renesanci FBI do dnešní podoby tím nejnudnějším způsobem. V určitém veku, to bezpochyby docením, momentálně 4/10 (17.02.2012)

Do teď nechápu, kde se stala chyba. Film o jednom z nejmocnějších (či nejlépe informovaných, ale nezapomeňte, "informace, to je moc!") lidí své doby pod režijní taktovkou Clinta Eastwooda a hlavní role ztvárňují Leonardo, Naomi a Judi a stejně nedokážu vykouzlit lepší hodnocení než lepší průměr? Není to tím, že by film měl pomalejší tempo, jiný Clintův snímek Changeling taky nebyl zrovna "kvapík", ale ani na chvíli mě nenudil. To u tohoto snímku jsem se stihl nudit mnohokrát. Navíc mi po hodně dlouhé době až tak nesedl výkon DiCapria. Opravdu nevím, kde se stala chyba, pamatuju si ještě, že tohle měl být zaručený oscarový trhák, který právě Leovi přinese tolik zaslouženého pozlaceného plešounka. Holt si bude muset hoch ještě počkat. 60 %. (05.01.2013)

Scénárista Dustin Lance Black. Režisér Clint Eastwood. Vzácná symbióza dvou naprosto odlišných tvůrčích osobností přinesla zcela výjimečný kinematografický počin, který však žel nebyl divácky doceněn. Přitom se jedná o dílo mimořádně promyšlené do sebemenšího detailu, ovšem vyžadující aktivní diváckou spolupráci. Jinými slovy - J. Edgar není filmem na zaplnění sobotního večera. Velkou výhodou je, pokud o J. Edgaru Hooverovi a jeho období něco víte už dopředu. Právě tohle totiž scénárista předpokládá, film se nezatěžuje nějakými explicitními vysvětlivkami. Máte-li rádi snímky, kde dominuje tzv. nespolehlivé vyprávění, u J. Edgara budete v sedmém nebi; u řady pasáží si nebudete jisti, zda se staly přesně jako ve filmu nebo zda tvůrci nadsazovali. Ne, to není zápor, naopak to přesně koresponduje s Hooverovou osobností. Herecké výkony jsou výjimečné. Každý pohyb, každá replika, všechno je přesně rozvrženo a ve snímku tak nezaznamenáte ani jednu zbytečnou pasáž. Často se J. Edgarovi vyčítají údajně nepovedené masky herců. S tím není možné souhlasit, jelikož herci jsou namaskováni přesně tak, jak vypadaly jejich předobrazy. Díky tomu se J. Edgar pohybuje na přesně vybalancované hraně uměleckého filmu a hraného dokumentu. Pokud jde o Hooverovu údajnou homosexuální orientaci, tak je nutné si uvědomit (a Dustin Lance Black to potvrzuje v dokumentu "J. Edgar: Nejmocnější muž světa" vydaném jako bonusový materiál na Blu-rayi), že něco jako veřejný coming out v Hooverově době jednoduše neexistovalo a zůstávají tu jenom spekulace. Homosexuální orientaci prvního šéfa FBI a jeho údajný milostný vztah ke Clydu Tolsenovi implikují některé skutečnosti (např. skutečnost, že Hoover se nikdy neoženil) a film postupuje úplně stejně. Staví na promyšlených náznacích (vzájemné pohledy obou mužů na sebe sama, dotyky rukou...), žádnou explicitní homosexuální scénu (natož sex) neuvidíte. Velkou pozornost si též zasluhuje minimalistický hudební doprovod, jemuž dominují klávesy, a pozoruhodná kamera Toma Sterna. Eastwoodův a Blackův snímek se českým a slovenským kinům vyhnul. Osobně to považuji za velkou škodu, na druhou stranu je to pochopitelné, možnost komerčního úspěchu by byla mizivá, což ostatně potvrzují tržby z amerických kin, kde J. Edgara zaznamenal málokterý návštěvník. Nelze se tomu ovšem divit, protože J. Edgar Hoover svou kontroverzní osobností v očích veřejnosti dodnes vyvolává nepříjemné rozpaky. 10/10 (29.01.2014)

"Možná vůbec nejlepší herecký výkon Leonarda DiCapria v příběhu o muži, který si vylhal celostátní instituci na boj se zločinem tak přesvědčivě, že se stala skutečností. Politika jde stranou, osobní linie jsou chladné, důležité je „vyprávění uvnitř vyprávění“ a hrátky s tím, co je ještě pravda a co už mýtus a jak je i pro takový kolos jako FBI velmi důležité (třebaže lživé) PR." Viac na MZ. (04.04.2012)