Vyměřený čas

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Vždy se dá, alespoň trošku originálně vyhlíženému, nápadu vytknout buď nějaká určitá předvídatelnost nebo zkrátka banalita scénáře, který originalitu pouze připomíná a klišé se tak nějak snaží maskovat. To je rozhodně případ také In Time, který zaujme na oko dobře působícím obchodním modelem pomocí času. Pokud na nápad přistoupíte, film si můžete skvěle užít, jelikož mu po řemeslné stránce nelze prakticky nic vytknout, přestože nemusím Amandu Seyfield a Timberlakovi jeho herectví stále tak úplně nevěřím. Nicméně dělá dobrý dojem a dokáže zaujmout. Ano, jistě, podobných sci-fi a zároveň hi-tech filmů rozhodně nevzniklo např za posledních 15 let málo, ale...stále je to Hollywood a je třeba si podobně originálních kousků vážit...75% (09.03.2015)

Jazyk filmu aj príbeh je pomerne naivný, a napríklad celé to šermovanie digitálnymi rukami mi prišlo srandovné. Na druhej strane ako zamyslenie nad stavom sveta, kde už dnes chce byť každý mladý čo najdlhšie (štyridsiatnici objavujú čaro telesnej výchovy), naháňa sa čas a plánovacie kalendáre nahrádzajú tie modlitebné, to istú myšlienkovú úroveň má. Zároveň je potrebné upozorniť, že každý pokus zvrhnúť kapitalizmus sa počíta. Aj keď je len taký nedopečený. Poznámka: Pri sledovaní komentárov ostatných som si uvedomil akú silu v sebe skrýva povesť o Jánošíkovi, keď sa používa ako porovnávací príklad pre americké utopické sci-fi. (07.05.2013)

Škoda. Výpadky základnej logiky by mi nevadili, keďže je to z filmárskeho hľadiska úplne v poriadku. Justin je sympaťák, Amanda je nečakane sexy, ich vzájomná chémia funguje bez problémov, káry majú dobrý zvuk, tempo je dobré, akcie tak akurát. Bohužiaľ, tá naivná (ba až stupídna) anarchisticko-ľavičiarska ideová rovina je taká výrazná, že mi už zhruba od polovice prerážala akýkoľvek iný divácky zážitok/pôžitok. Proste ma to sralo. (21.01.2012)

Je smutné, že když už scénáristu konečně napadne poměrně neotřelá myšlenka s několika opravdu vychytanými detaily, místo aby jí dotáhl k dokonalosti, splácá stereotypní honičku o tom, jak si metrosexuální Džastýn snaží dobít digitálky. A tak jediné, co člověku utkví je, co dokáže s už tak hnusnou Amandou Seyfried udělat rezavé mikádo! Asi budu mít nějaký pokřivený vkus, protože když se tady jeden trochu začte, aby si pomalu vytíral z očí čerstvý ejakulát zdejších pubescentů! (06.12.2011)