Candyman 2: Sbohem masu

Jak už název napovídá, vydáme se na cestu vegetariánství, konkrétně včelích produktů, aneb Sweets to the Sweet. Zrcadla slouží jako plátna, které mají přihlížející vylekat, nebo obelhat tím, že nic nepřijde, Glass pokračuje ve znepokojivé stopě, občas se objeví legrační snaha samoúčelně vystrašit a do toho Toddovic Toník jako kapitán Hook s podkožním úlem a zlověstně mléčným bělmem. Pravda, New Orleans při Mardi Gras není posprejovaný beton chicagského Cabrini-Green, ale jako místo Medáčkovi nové štace plní svůj účel. Nechci být hnidopich, ale jakou ohebností loketního kloubu musí Candyman disponovat, aby dostal hák pod tím úhlem, co můžeme vidět, skrz trup těch, co vedli před zrcadlem silácké řeči? (24.07.2023)

Keby neexistoval prvý Candyman, možno by som dal tri hviezdy. Ibaže on existuje a toto je jeho paródia. Z temnej mestskej legendy opradenej tajomstvom sa stala "mytológia" hodná Twilightu a z tej úžasne postavy, ktorej by sa báli aj cenobiti, sa stal obyčajný šašek so zlomeným srdcom. Šašek, ktorý sa kedysi dávno zaľúbil do nesprávnej ženy a doplatil na to. Flashbacky do jeho minulosti sú vlastne vôbec tým najhorším na celom filme. Nielen, že čo do výpravy pôsobia hodne televízne, ale ešte smiešne. Oni mu režú ruku, on kričí, oni sa smejú; všetci zle hrajú. Okrem toho (aj keď si myslím, že Candymanová minulosť by mala zostať nedotknutá), dalo sa to natočiť brutálne a krvavo, a toto bol vážne čajíček. A herci, logika atď, to je škoda reči, no pri filme s tak dobrou myšlienkou, príbehom, hlavnou postavou, jej pekelným predstaviteľom a geniálnou ústrednou melódiou, som ochotný mu to odpustiť. Nemôže ale dehonestovať originál a bohužiaľ presne to on robí. Smutný koniec legendy. (15.10.2012)

„Príbor odložte. Dnes sa najem rukami.“ Po prvej časti a pred treťou nakrútil Bill Condon podobne podmanivý atmosférický a inteligentný krvák, ako umelecký režisér pred ním, Bernard Rose. Na CANDYMANOVI 2: ZBOHOM MÄSU je najprekvapujúcejšie, že zďaleka nie je o veľa horší, ako prvý diel. Navyše je (pre fanúšika trilógie) jedinečný tým, že sa „prehlbuje mytológia“ (príbeh o tom, ako sa z Daniela Robitaillea stal tragický Candyman, tentokrát nielen počujeme, ale aj vidíme vo flashbackoch; dej sa zo sídliska presúva do Danielovho rodiska, famózne dusného New Orleans). Bohužiaľ, ako to už s pokračovaniami chodí, stráca sa moment prekvapenia (vieme, kto je kto a o čo mu ide), ústredná hrdinka je síce stále blondína, ale na fajn Madsenovú nemá ani omylom a divák, či chce alebo nie, sa neubráni pocitu, že vidí remake (len doplnený pár novými scénami). (28.05.2011)

Narozdíl od jedničky žádná sláva. Zůstal jen skvělý Tony Todd a jinak kromě až nápadně podobného děje tu snad nenajdete podobně výborného zřejmě nic. Dokonce i krev se změnila, v prvním díle nebyla fialová ale červená. V důsledku to ale není vlastně tak špatné pokračování, když už by nic, tak je aspon originální místem, kde se nachází, podobně, jako tomu bylo i v prvním díle. (08.01.2011)

Legenda se vrací. Candyman opět ožívá. Vyslovte jeho jméno pětkrát před zrcadlem a pocítíte jeho hák. Otrocká postava Candymana si pro svůj hák veme v nemilost rodinu se kterou má společnou minulost. Na povrch se dostává i osud a příběh zrodu jména Candyman. Je to smutný příběh o jeho lásce a smrti. Čekal jsem pokračování prvního snímku, ale toto je samostatný příběh. Smrt je jen začátek. Spolkněte svůj strach ať vám dá sílu. Čekal jsem brutální konec, ale..........Candyman mě překvapil. Hudbu opět komponoval Philip Glass. (24.04.2011)