Stárnoucí gigolo

Turturro evidentně psal roli Woodymu na tělo, používá jeho oblíbené motivy, koneckonců se to odehrává v židovské komunitě. A Woody si to užívá nadoraz, kupodivu věk ho tentokrát nijak nediskvalifikuje. V takovéhle formě jsem ho v jeho vlastních filmech viděl naposledy víc než 10 let zpátky. Jeho kuplíř je hajzlík k zulíbání, zklamaný může být jen ten, kdo by čekal standardní allenovku. Turturro jako režisér je melancholičtější, je to spíš drama s komediálními prvky. Film hodně táhne i vynikajíci hudba. (20.09.2014)

Celou dobu jsem si říkal, že to je hodně slabá Allenovka a ona to Allenovka vůbec není, jen mě zmátla Woodyho hlavní role. Stárnoucí Gigolo je asi nejznámější film Johna Turturra a přestože je herecky zvládnutý velice dobře, režijně už tolik nezaujme a to hlavně kvůli neskutečně pomalému tempu příběhu a minimu vyloženě vtipných situací. (03.11.2018)

John Torturro má za sebou asi zvláštní zkušenost: Jeden si jako herec s ambicemi horko těžko zajistí režii filmu, jako posilu přizve hrajícího režiséra, a ten z ničeho nic a jako z udělání píše a režíruje místo něho. Bylo to tak? Nebylo? Je evidentní, že přinejmenším svou postavu si Woody napsal sám [k útočící židovské domobraně: What is this? I think you've got the wrong guy. I've already been circumsized! ], a i když možná přímo nehulákal non-stop megafonem na štáb, je nesporné, že přítomnost na placu či jen vědomí angažmá newyorské ikony mělo na hnětení tvaru zásadní vliv. Všechno, co tu není Woody, je televizně mdlé. Dobře, že toho není moc, ale není jisté, že by vznikl lepší film svého druhu, kdyby byl poměr složek namíchán v jiném poměru. Pro příznivce je dokonalá slast vidět Woodyho Allena zase jednou plně soustředěného na herecké úkoly, bez ohledu na to, že se jich zhošťuje stále stejně (dobře). Torturrův přínos spočívá v romantické rovině filmu. Ta ho posouvá blíže k neosobité hallmarkovosti sobotně odpoledních televizních výplní v takové míře, jakou by Woody Allen ve vlastní produkci nikdy nepřipustil. Vidět ho ale v něčem takovém je skoro zajímavé a někteří si vzpomenou na Zahraj to znovu, Same, film, který Woody zkraje své kariéry svým přínosem obohatil, zároveň ale úplně nepohltil. Na všechny v luxusním ansámblu, jaký jsou pro své nevelké filmy schopni zajistit jen režírující herci, se skvěle kouká a to je asi tak to nejlepší, co lze o nich říci. Donde hay amor, hay dolor. (25.03.2017)

John Turturro má tak výrazně allenovský rukopis, že se nechce věřit, že to doopravdy napsal a režíroval on a Woody Allen v tom ,,jen" hrál. Stejný druh humoru, stejně ironický pohled na stárnutí, vztahy i život, stejně sarkastické dialogy, obsese krásnými ženami i erotikou, podobná hudba a uhranutí New Yorkem... Příběh je to vlastně banální, v něm není síla Turturrova/Allenova snímku, ta je v eleganci, s jakou je zahrán a vyprávěn. V žánru allenovské komedie se John Turturro s Fading Gigolo překvapivě neztratil... (28.05.2015)

Jeho nový /pracovní/ poměr. Milenec ranní, odpolední, večerní... Žádný asketa slasti, svátosti. Plná náruč pomyšlení, voňavosti, které se nestanou iluzí. Miláček žen, které s ním/po něm rády vzdychají. Málomluvný, ale chápavý. Rajský společník. Empatický zahradník. Potěšitel - utěšitel. Šlechtitel dámských duší, který když jimi prostupuje, sjíždí níž, do hlubin, intimita postupuje výš a výš. Vynese ho na špici, na trůn vrcholné důvěry katarzního úspěchu. (05.08.2018)