Sošite čiči ni naru
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrají:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(více)Videa (6)
Recenze (56)
Nějak se mi nechce dát pět hvězd, protože to prostě není ten typ filmu, který by měl nějakou přidanou hodnotu (např. ten správný žánr, který mě opravdu baví téměř vždy), ale velmi hezké čtyři to jsou určitě. Milý film o strastech doprovázejících výměnu dětí v porodnici. A že je hlavně malý Keita naprosto úžasně roztomilé dítě, že i mé kruté srdce jihlo při jeho nevinném vystupování. Děj pomalu plyne, rodiče si pokládají otázky, jak to vyřešit, ale nejlepší momenty byly ty, kdy se opravdu soustředili na děti (scéna hraní si :). Navíc pro mě jako někoho, kdo zatím do Japonska a života jeho obyvatel moc nevidí, to bylo příjemné i v tomhle ohledu. Vidět to, jak to vlastně je s normálním životem jak trošku majetnější vrstvy, tak i té chudší. Doslova jsem si užíval ty exkurze do obchoďáků, po městě i ve "vesnici". Nebo jiné chování mezi muži a ženami, či dokonce jinou řeč těla. Líbilo se mi to velmi. Závěr krásně dojemný. ()
Scenáristicky nejdál - komplexní, delikátní, přitom jedinečně vyvažující vážné téma a humor, přesah a osobní příběh. Kritický i sentimentální rodinný příběh se současného Japonska, který letos v Karlových Varech nejvíc evokuje Farhadiho Rozchod Nádera a Simin. Pozor, snadno se u toho zamění pouhá "přítulnost" s hloubkou a bohatostí obsažených témat. Nenápadná perla. ()
Poměrně komplexní snímek, který reálně vyobrazuje kritickou situaci dvou rodin, kterou si ani samy nezpůsobily. Film apeluje na subjektivitu principů výchovy a důležitost času tráveného se svými dětmi, charaktery jednotlivých postav jsou napsány zajímavě a důvěryhodně, závěr správný a uvěřitelný, přece jenom jsem názoru, že citové pouto vytvořené během 6 let musí být silnější než vlastní krev a i kdyby - pokud nám opravdu záleží na vlastním, tak bychom mu měli dopřát takovou rodinu, kterou skutečně chce a ne do které se nutí. Cit by měl vyhrát nad ješitností v tomto případě :-) Inteligentní námět, bez výhrad za 5 :-) ()
Koreedov najprístupnejší film. Príbeh dvoch rodín ktorým boli v pôrodnici vymenené deti sa po 6 rokov dozvedajú krutú pravdu. Deti cudzieho už považujú za svoje vlastné a odrazu stoja pred rozhodovaním čo ďalej. Ale aj napriek silnej myšlienke Koreedsa neskĺzava do samoúčelnej drámy. Nebuduje napätie, ani sa nesnaží predostierať dva pohľady na vec, hoci tie sa občas vo filme spoja. Film je sondou do života otca snažiaceho nájsť si cestu k synovi. A nielen tomu adoptívnemu, ale aj skutočnému. A v tomto ohľade je film veľmi príjemný aj napriek pomalosti a typickej Koreedovej strihovej rozťahanosti. Pred dôležitou emóciou strihne a dostávame sa do iného priestoru a do iného časového úseku. Bez rozdielu na tento jeho štýl v jeho filmoch bublajú emócie pod povrchom. A pozorný divák ich vie identifikovať a precítiť. ()
Aký otec, taký syn. Aký režisér, taký film. Zaujímavá dráma z Japonska o zámernej zámene dvoch detí v pôrodnici. Z čoho by Američania urobili slzami pretekajúci drámu, Japonci vytvárajú pomalú, pokojnú, ale pritom scenáristicky komplexnú drámu o dvoch odlišných rodinách (vyššia stredná vrstva VS nižšia stredná vrstva) bez zbytočne sileného sociálneho presahu. Silný príbeh, ktorý však zbytočne netlačí na pílu. Človek asi musí byť trocha zvyknutí na tú umiernenú japonskú povahu, pretože tento film ani tak naliehavú situáciu v akej sa rodiny ocitli nerieši prehnane hystericky. Ale rozvážne, s rozumom a citom, tak ako by to s najväčšou pravdepodobnosťou prebiehalo aj v skutočnom živote. Jednoducho film, ktorý prevažne stavia na dialógoch, než aby psychicky deptal postavy. Citlivá, do určitej miery minimalisticky poňatá dráma, ktorá nemusí prvoplánovane diváka emočne vyžmýkať. Niekomu sa to môže zdať možno až príliš nezáživné, ten pozornejší však v jadre objaví „krásu a silu“ tohto príbehu, ktorý dokazuje, že ľudia nemusia byť len večné svine. CELKOVO: 3,5* (7/10) ()
Galerie (17)
Související novinky
Ethan Hawke mezi evropskou špičkou
Nový snímek letošního výherce Zlaté palmy z Cannes Hirokazu Kore-edy (Zloději, Po bouři) se začíná pomalu ale jistě rýsovat. Film La Verite bude vyprávět o ženatém páru, který se vrátí ze Spojených… (více)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (více)
Reklama