Co jsme komu udělali?

Kdo se při výběru filmů orientuje podle slavných režisérských es, ten se filmu Co jsme komu udělali nejspíš obloukem vyhne. Kdo vyhledává přítomnost hvězd filmového plátna, taky nemá důvod ztrácet se snímkem čas. Přesto jde ve Francii o divácky nejúspěšnější kousek roku 2014, který ve vzácné shodě ocenilo publikum i filmová publicistika. V době, kdy bezmála každý třetí Francouz volí pravicové radikály, kdy se z francouzských muslimů bojujících za extremistický Islámský stát na Blízkém východě dá sestavit menší armáda, kdy zemi zaplavují antisemitské útoky, je zkrátka příjemné vidět film, který palčivé téma soužití v multietnické společnosti, střetávání a hledání náboženské a etnické identity bere s komediálním nadhledem a směřuje ke vzájemnému pochopení a klasickému happyendu. Partnery čtyř půvabných sester sice dělí kde co, přes všechno hašteření však dokážou k sobě nalézat cestu. Nejde přitom o nich hlubokomyslného, je to ryzí oddechovka, lidová komedie, která nemá ambice dobývat festivalové soutěže a útočit na žebříčky prestižních titulů sestavované uznávanými kritiky. Je ale natočená vkusně a nic ošklivého na její účet napsat nemůžu. Příjemné pokoukání, byť o nic zásadního určitě nejde. Celkový dojem: 75 %. (11.12.2014)

(Kino Thalia, Potsdam, Deutschland, 18.8.2014) Co jsme komu udělali? jsem si vskutku náramně užíval. Musím říct, že už dlouho jsem se tolik v kině nenasmál. Jen si představte, že jste zarytí katoličtí francouzští rodiče a dcery si najdou žida, Araba, Čínana a černocha a hned je postaráno o pořádnou dávku vtipných scén. Christian Clavier je vážně dobrý komik, ale ani ostatní herci nezůstali pozadu. Zkrátka hodně povedená komedie, která perfektně splnila svůj účel. (23.08.2014)

Po Nedotknutelných opět velmi příjemná a decentní francouzská komedie. Francouzi vtipy o multikultuře dokáži podat, na rozdíl od Američanů, inteligentněji a humorněji. Rodina Verneuilových s širokým příbuzenstvem sice může být pro smích i místnímu chinonskému faráři, ale má své kouzlo. Jak by asi Claude a Marie Verneuilovi přijali do rodiny Čecha nebo Slováka, případně Maďara. I když?.Sarkozy byl maďarského původu a byl gaullista. (02.11.2014)

Docela sem se bál, aby to nebyla taková ta trapná komedie, kde postavy dělají ze sebe blbce a ocitají se v absurdních situacích, nic by zde nedávalo smysl. Ona je to přitom opravdu vtipná komedie, kde se rodiče vyrovnávají s tím, že jejich dcery nejsou ženaté s ošklivými Francouzy, co ani nebydlí ani ve Francii. Ale sou ženaté/zasnoubené s Muslimem, Židem, Asiatem a ta poslední si bere černocha, pro rodiče, je tohle logicky těžko stravitelné, hledají chybu v sobě a následně v nich, ale to že si láska nevybírá, a že si vždycky najde cestu, na to už trošku rodiče zapomínají. takže snězení předkožky a hledání špíny na nového zetě, jakožto jediné trapné momenty ve filmu, lze odpustit. Navíc film stačí vyvrátit některé hloupé předsudky, které kolují světem, a že nehledě na víru, barvu kůže či odkuď dotyčný pochází, chlap zůstává chlapem a když se chová jako blbec, tak to neni kvůli tomu, že je z druhého konce světa, ale že je to chlap. Nicméně ve výsledku, pravda a láska nakonec zvítězí nad upištěným knězem, co utrácí církevní peníze, za drahé sukny. A nehledě odkuď jste, tak komunisty považuje za odporný svině, a to je podle mně to nejhezčí poselství. (04.03.2019)

Nejsem zrovna fanoušek francouzské kinematografie (už jsem to několikrát přiznal), přesto jsem se u této komedie hodně dobře bavil a za běžných okolností by to filmu určitě vyneslo čtyři hvězdičky, jenže jsem měl pocit, jakoby to celé vzniklo na žádost šéfa propagandy EU, proto šel ten jeden kousek dolů. V reálu bývají velké rodinné oslavy pěkně náročné, peklo, jaké by muselo vzniknout při společném setkání téhle multikulturní rodiny, si nechci ani představovat. (05.03.2019)