The River Is Performing Magic
Obsahy(1)
Zestárlý pražský podnikatel a člen bezpočtu dozorčích rad Leopold Kohák (František Hanus) požívá značnou úctu svého okolí. Málokdo tuší, že veškerý majetek vyženil a že o všem ve skutečnosti rozhoduje jeho panovačná žena (Růžena Šlemrová). Leopold se utápí v nečinnosti a jeho jedinou radostí jsou vzpomínky na dávného kamaráda Lebedu (Jaroslav Marvan) a především na rodnou Sázavu, kde vyrůstal. Jednoho dne mu však dojde trpělivost. Předstírá nervové zhroucení a naoko odjede do zahraničních lázní. Ve skutečnosti však vyrazí do rodného kraje. A stane se malý zázrak: po koupeli v Sázavě začne Leopold mládnout. Navíc ho vykutálený tulák Štverylka (Jindřich Plachta) připraví o všechno noblesní oblečení. Ze starého unaveného Leopolda se tak pomalu opět stává tentýž člověk, kterým kdysi skutečně byl: okouzlující mladík Poldík... (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Teda dneska přidávám další hvězdičku!! S odstupem času žasnu, jak mohl v roce 1945 vzniknout takový optimistický a kvalitní snímek. Možná právě proto nakažlivá euforie přechází na diváka. Na rozdíl od kinamatografie první republiky je tu nový pohled na filmovou hudbu. Jednotlivé záběry jsou citlivě propojeny, Kamera je víc promyšlena, objevuje se časté prolínání obrazu. Můžeme se podívat, jak zboží prodává reklama a jak snadno může vzniknout fáma v dobách, kdy jediným zdojem informací byla stará Blažková nebo-li JPP (jedna paní povídala). Růženka ala paní Koháková a její Lebeda - je nepřekonatelná!!! Humor je velice jemný, jde spíš o úsměvné zápletky a přesné herecké výkony. K tomu všemu záběry krásné neporušené krajiny. Nikoliv svatba, ale funus jako tečka na konec!! :o) ||| Zajímavé komentáře: Marthos, sportovec ()
Poetická oslava Posázaví ... vtělená do písně té řeky, která dá ztrápenému, zestárlému Leopoldu Kohákovi druhou šanci. Člověk je ovšem tvor od přírody přizpůsobivý, zapomnětlivý - a tudíž nepoučitelný ... plýtvat na něho dobře míněnými zázraky je skoro stejně marná práce jako házení luštěnin na pověstnou stěnu. V podstatě tak nějak očekáváte, že si ušlápnutý "Poldík" po své proměně bude chtít znovunabytého mládí jaksepatří užít ... že se postupně dostane do vleku událostí - a bude na dobré cestě, aby znovu zapomněl na píseň své milované řeky a zopakoval veškeré chyby, kterých se kdysi už dopustil. Což není samo o sobě špatně, ba právě naopak - jenom mám neodbytný pocit, že snímek se ve své druhé polovině dostává maličko do rozporu se vším, co zamýšlel prezentovat ... nebo je přinejmenším přespříliš shovívavý a nemá se k tomu, aby svého problematického hrdinu trochu víc skřípnul, takže éterická, téměř pohádková atmosféra se částečně rozplývá. Závěrečnou sebereflexi bych si zkrátka představovala trochu jinak ... 3,5* ()
ŘEKA je v Krškově filmografii jakýmsi intermezzem na cestě ke STŘÍBRNÉMU VĚTRU od OHNIVÉHO LÉTA. Vcelku naivní příběh o osvobození ze starostí stárnoucího věku je v tomto impresionistickém filmu nahražen romantizující nadsázkou mládí, které svou svěžestí a neokoralostí pohledů a přístupů dává najevo, že starým je člověk tak, jak se sám cítí. Je to krásná pohádka a těm, kteří s ní umějí zacházet, vydrží velmi dlouho. Podcenit nelze ani karikující pohled na konvenci starého světa ještě monarchistického období, ani alegorickou symboliku naděje na osvobození z nacistické krutovlády, kterou to vše reprezentuje v pomyslném druhém a možná že i třetím plánu. Svěží film, svěží zážitky ze svěžích výkonů hereckých protagonistů i těch v menších rolích. Svěží i pro dnešní kocourkovskou dobu. A zřejmě nejen pro ni, ale i pro další generace vděčných diváků. ()
Hodně jsem o hodnocení přemýšlel, dlouho jsem váhal, jestli nedat o hvězdičku míň. Hodně jsem uvažoval nad tím, zda hodnotit vlastně to, že jde o moje rodné Posázaví. Ačkoliv mě mrzela absence některých míst. Nakonec jsem se rozhodl dát hodnocení trochu menší, protože příběh mě tolik nenadchl. Ale vynechat jsem ho kvůli Posázaví určitě nemohl. ()
,,Svobodní člověk. Co může býti víc... Vysvléct se z fraku a bílých rukavic, třeba po pěšině k řece se dát, z pramene pít a jahod si nasbírat, jít proti proudu a zpívat zas, ať je bouře, déšť, či sluneční den... Jen pryč, jen odtud, jen z toho ven!" Pohádková balada o člověku, který odhodil a pohřbil své minulé já. Stačil krátkodobý pobyt v přírodě a ve vodě, odhození brýlí, nemuselo ještě přijít na řad ani oholení brady a nikdo mu svou reální identitu nevěřil. Vrámci své proměny, téměř čarovné, prožije řadu podivných až trpkých chvil včetně noci ve vězení, ale poznává současně dlouho odpíranou krásu života a mládí. Nebyl by to ale Václav Krška, kdyby kouzlo filmu zůstalo jen v rovině obsahu. Ještě víc než samotný příběh mě učarovaly nádherné poetické pasáže s prolínáním záběrů přírody a pocitů hrdiny, podbarvené rovněž kouzelnou hudbou Jiřího Srnky nebo veršovanými komentáři o životě, svobodě a mládí (v úvodě, během cesty vlakem a skoro každého pobytu u řeky). Mladý František Hanus se své role plné proměn chopil s velikou grácí, potěšila postava tuláka Štverylky v krásném lidovém podání Jindřicha Plachty. ... Opravdu nádherný start nové epochy československé kinematografie po ukončení 2.světové války v roce 1945. 90% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) ()
Galerie (8)
Zajímavosti (5)
- Pražské premiéře předcházelo uvedení filmu ve třiceti venkovských kinech na Vánoce 1945. (lausik)
- Hrady, zámky a města kolem Sázavy, které jsou ve filmu: Sázava (nedokončená jižní loď kostela v kláštěře svatého Prokopa), Rataje nad Sázavou (náměstí mezi zámkem a biografem, schody u kostela svatého Matouše), Český Šternberk, Lipnice nad Sázavou (.. ta je v filmu i přímo jmenovaná..), Havlíčkův Brod (náměstí), Ledeč nad Sázavou, Zruč nad Sázavou. Místem pohřbu komerčního rady Leopolda Koháka (František Hanuš) je hřbitov ve Stříbrné Skalici. (VMa)
- Filmový debut Oldřicha Lipského. (M.B)
Reklama