Režie:
Friedrich Wilhelm MurnauScénář:
Henrik GaleenVOD (1)
Obsahy(1)
Mladý úředník realitní kanceláře Hutter (Gustav von Wangenheim) je vyslán do karpatských hor k hraběti Orlokovi (Max Schreck), aby s ním uzavřel smlouvu o koupi nemovitosti. Po strastiplné cestě jej uvítá hrabě na svém hradu. S příchodem první noci však Hutter zjišťuje krutou pravdu, hrabě Orlok je totiž upír. Friedrichu Wilhelmu Murnauovi se nepodařilo získat práva na zfilmování románu Brama Stokera "Dracula" a tak pozměnil jména osob a dějiště příběhu zasadil do fiktivního městečka Wismar. Zajímavostí také je, že Murnau natáčel scény z Orlokova hradu na slovenském Oravském zámku. (caligari)
(více)Videa (1)
Recenze (564)
Max Schreck (nomen omen) je upír opravdu k sežrání: dlouhý tenký nos, ostré odstávající uši, obří nehty - kam se na něj hrabe třeba Bela Lugosi. Co mi na Nosferatovi ale vadí je, že v první polovině nemá takový tah. Těch titulků tam bylo opravdu víc než dost. Od scény na lodi ale film už jede na plný plyn a děj konečně pořádně graduje. Ty čtyři hvězdičky jsou silné, žádné nadhodnocování z nostalgie. ()
Nosferatu nevzbuzuje hrůzu, po bezmála devadesáti letech vzbuzuje ale velkou dávku úcty. Je to totéž, jako když dnešní automobilový nadšenec navštíví muzeum a kochá se pohledem na stařičkého automobilového veterána z počátku 20. let minulého století. Je celý hranatý, má mizerný výkon a není ani pohodlný, ale dýchá z něj romantika počátků automobilismu. Stejně tak v Murnauově snímku můžeme spatřit tu objevitelskou a průkopnickou dobu výroby filmů, kdy se věci dělaly na koleně, ale s obrovským nadšením a invencí. Při sledování projekce v kině jsem byl překvapený, jak moc Murnau kopíruje slavný Stokerův román a vdově po slavném spisovateli se ani nedivím, že filmaře zažalovala a film díky ní skončil v zaprášeném archívu. Překvapila mě zároveň doprovodná hudba, silně disharmonická, opravdu zneklidňující. Čekal jsem spíš nějakou klasiku. Celkový dojem: 80 %. ()
Bezesporu se jedná o nejlepší filmové ztvárnění tohohle Transylvánského degustátora červené tekutiny. Herectví a charisma Max(e) Schreck(a) dávají tomuhle snímku naprosto jiný rozměr. Horší už je to se zvukovou stránkou filmu, která pro mě byla spíš rušivým elementem. V patřičných chvílích sice hudba dokázala vyšpónovat napětí a atmosféru o level výš, ale po zbytek času mě spíš neskutečně iritovala. Ač nerad - jedna hvězda musí jít dolů. ()
V roku 1922, sa nemecký filmár a režisér Friedrich Wilhelm Murnau rozhodol, že natočí filmovú adaptáciu slávneho románu "Dracula", ktorý v roku 1897 napísal írsky spisovateľ Bram Stoker. Aj keď nezískal autorské práva na toto literárne dielo, podarilo sa mu vyprodukovať absolútnu horrorovú klasiku, ktorú pozná každý obdivovateľ tohto filmového žánru. Pán Murnau natočil legendárny, kultový, jedinečný snímok "Nosferatu, eine Symphonie des Grauens" (Nosferatu, symfónia hrôzy). Čiernobiely, nemý titul, ktorý ešte aj teraz takmer po sto rokoch od svojho vzniku desí a fascinuje horrorových gurmánov. To čo predviedol Max Schreck v hlavnej úlohe je vskutku dychberúca vampírska sympfónia hrôzy. ***** ()
Nosferatu, symfonie hrůzy je mým prvním viděným filmem němé éry a musím přiznat, že na mne udělal velmi dobrý dojem, tak velký, jako žádný jiný němý snímek kdykoli potom. Zajímavé je, že draculoviny nejsou zrovna druhem hororu, který bych vyhledával a většinou jim nedávám víc, než tři hvězdy, ale tohle zpracování (ač pod jiným názvem) je něčím výjimečné a skvělé. Povedený je i remake Wernera Herzoga z roku 1979, ale kvalit tohoto díla podle mého názoru nedosahuje. Černobílé obrazy s vážným hudebním doprovodem a beze slov dodávají snímku brilantní depresivní a temnou atmosféru. Povedený herecký výkon a originální vzhled Maxe Schrecka jako hraběte Orloka spolu s dlouhými záběry pusté přírody patří k pamětihodným prvkům snímku. S klidem můžu říct, že Nosferatu je mým nejoblíbenějším filmem dvacátých let minulého století. ()
Galerie (64)
Photo © Universum Film (UFA)
Zajímavosti (55)
- Ve Švédsku byl film až do roku 1972 zakázán kvůli nadměrné hrůze. (Kulmon)
- Posledný záber, resp. záber hneď pred nadpisom „The End“, zachytáva Starý hrad (okres Žilina). (unagi)
- Původní kopii vlastnil německý sběratel díla Maxe Schrecka, Jens Geutebrück. (Kulmon)
Reklama