Nebe a země

Drsný životní příběh obyčejné vietnamské ženy před, během i po válce ve Vietnamu Oliver Stone natočil podobně suverénním sugestivním způsobem jako předchozí části své volné vietnamské trilogie (Četa, Narozen 4. července). Je proto škoda, že Nebe a země na rozdíl od nich poněkud zapadlo. Kromě skvělých hereckých výkonů hlavních představitelů (btw T. L. Jones se ve filmu objeví až v druhé polovině!) a tradičně výborné kamery mistra Roberta Richardsona, která exotickou asijskou zemi prodává naplno, je snímek cenný a poutavý zejména tím, že obě strany konfliktu (Vietkong/USA) vykresluje ve srovnatelně temných barvách a odstínech. Neomluvitelná svinstva a zločiny se zkrátka děly v podání obou velmocí a filmy jako tento to velmi přesvědčivě prezentují. 80 % (31.05.2024)

Celý snímek na mě působil dojmem, jako kdyby byl z jiného vesmíru. Jakožto zdejší největší odborník mohu říct, že tohle se Oliverovi hodně povedlo. Z nějakého záhadného důvodu mě to celé velice intenzivně emočně zasáhlo, což se už proklatě dlouho ničemu nepodařilo. Dokonce se přiznám, že mi v závěru ukáplo i tři a půl slz. Strašně je mi sympatické, že se Stone dokáže koukat na určité události z trošku jiného pohledu, řekl bych z takového více lidského pohledu a soustředit se tak na skutečné problémy. Po mnoha filmech o válce z Vietnamu, jsem si ji snad poprvé mohl prohlédnout z pohledu lidí, kterých se dotkla ze všech nejvíce. Obzvlášť musím pochválit hudbu pro mě nepříliš známého Kitaró. Hudba byla naprosto božská a jsem si jistý, že posunula snímek o několik úrovní výš. Dost mě překvapilo, jak celým filmem proplula Hiep Thi Le, a to takřka bez hereckých zkušeností. Strašně mi sedlo do noty buddhistické pozadí snímku. Skvěle se prolínalo s hrůznostmi války. Neskutečně se mi líbila spousta vyřčených myšlenek. Opravdu neobyčejně přínosný a neskutečně lidský film. Myslím, že Oliverova matka, které film věnoval, může být na syna právem hrdá. Skvělý film s naprosto kouzelnou atmosférou, který nejsem schopný ani za týden plně vstřebat. (21.06.2018)

Po famózní Četě se Stone znovu vrátil do Vietnamu, aby zúročil své osobní zkušenosti s vietnamskou válkou. Tentokrát se pokusil zachytit válečný konflikt očima civilisty - mladé dívky z venkova, jejíž rodina je ohrožována tlakem z obou stran: loajalitu si žádá vláda i Vietkong a v zájmu vítězství dokáží postupovat naprosto bezohledně. Stone se přes své levicové přesvědčení dívá na Vietkong bez iluzí a ukazuje surovou realitu války z pozice těch, co nemají kam ustoupit a jak se bránit. Vietnamská část šlape jako hodinky, režisér se tady pohybuje na jisté půdě, využívá exotickou krásu vietnamské přírody i osobitý půvab hlavní hrdinky v podání Hiep Thi Le. Milostná romance, kterou prožije s americkým poddůstojníkem, je taky fajn, určitě i díky charismatu Tommy Lee Jonese. Melodramatické prvky, na které jsem většinou citlivý, mi tentokrát vůbec nevadily. Problém je v tom, že film neúspěchem americké intervence nekončí, Stone své hrdiny nechá odcestovat do Ameriky. Obě části filmu si ale spolu vůbec nerozumí. Americká zaujímá výrazně menší část, je uspěchaná, zkratkovitá a emočně nepřesvědčivá. V centru Stoneovy pozornosti sice stojí tatáž hrdinka, ale z psychologického dramatu se náhle stává feministický manifest, který se s předchozím válečným dramatem tak nějak tluče. Přesto nechávám 4* a 75 % celkového dojmu, protože 2/3 filmu jde o pětihvězdičkovou záležitost. (19.06.2017)

Země nevlastní vinou tak hrozně nemocná a přitom tak nádherná. Jakoby všemi jejími bolestmi trpěl i každý její obyvatel, stejně jako Le Ly, jejíž nelehkou poutí životem nás ve svém dokonalém závěru vietnamské trilogie Stone provází. A nejen záběry krajiny doprovázené úchvatnou hudbou, ale hlavně všechny herecké výkony (jemná tvářička Le Ly téměř celá schovaná v ohromné tlapě Lee Jonese stojí za to vidět) mohou za hodně, hodně silný zážitek. (29.10.2005)

Nápad ukázat válku ve Vietnamu očima dospívající dívenky, postupem času samozřejmě ženy, a především Vietnamky, mi přišel zajímavý a sympatický. V mnoha ohledech se jedná o zobrazení zdařilé, přesto díky několika vadám ztrácí na možné síle dané důvěryhodností dění. Samotný děj je z tohoto hlediska v pořádku, ovšem jeho prezentace v mnoha momentech trpí. První, co bije do očí, je angličtina vietnamců. Snad v žádném jiném díle mi tak nevadila anglická mluva neangličanů. Americká je řeč, americký je přízvuk a co hůř, americké mi mnohdy připadá i chování, rodinné vztahy apod. Problém není jen v tom, jak Vietnamci mluví, ale i co říkájí. Mnohdy jsou to promluvy, jak z politického projevu. U členů Vietkongu je to v pořádku, u obyčejných rolníků... to se chce nadávat. Také mě dožíralo Stoneovo přehánění kontrastů, jmenovitě: mír x válka, chudý Vietnam x bohaté USA. Já pevně věřím, že rolníkům se jistě před válkou žilo lépe než za ní, ale bukolická idylka ve filmu, který si nárokuje autenticitu, nemá co dělat (maximálně jako osobní vzpomínka na "staré dobré časy"). Rovněž srovnání vyžrané, a zjevně ne extra chudé, americké rodinky, s nejchudšími rolníky, je, ač efektní, z mého pohledu lehce nefér. Podobných drobností lze nalézt ve snímku více. Silné ***. (15.09.2008)