Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Jaromír Hanzlík, Jiří Bartoška, Marta Vančurová, Milan Kňažko, Karel Roden, Rudolf Hrušínský ml., Ladislav Potměšil, Zdeněk Mucha, Miroslav Donutil (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Název filmu režiséra Jiřího Svobody odkazuje na pokyn, který dávali vězeňští dozorci manželkám politických vězňů, když je upozorňovali, o čem smí hovořit při návštěvách a psát v dopisech. Samotný film totiž pojednává o inscenovaných politických procesech z padesátých let. Hrdinou filmu je stranický funkcionář JUDr. Jan Steiner-Kamenický (J. Bartoška), který je jednoho rána nečekaně zatčen a obviněn ze záškodnické činnosti proti socialistickému režimu. Skutečným důvodem je ovšem jeho židovský původ a emigrace na Západ během války. Podobný osud stihne i tajemníka Krajského výboru KSČ Jaroslava Mrázka (J. Hanzlík). Oba zadržené, stejně jako jejich rodinné příslušníky, čeká tvrdý nátlak, jehož cílem je přimět je k doznání všech údajných zločinů… (Česká televize)
(více)Recenze (126)
,,Vina se nevytváří, vina se dokazuje.. '' aneb naše budovatelská padesátá léta v celé své kráse. Dle mého je to asi nejodpornější období našich dějin vůbec. Když nás mučil, věznil a vraždil Germán okupant, ještě bych to pochopil. Kromě celé zvrácené ideologie to byl prostě nepřítel. Ale v padesátých letech šli vlastní proti vlastním byť pod dohledem rudého bratra. Jen o rodinných záležitostech je film, který se odehrává v období procesu s Rudolfem Slánským. Bylo to období, kdy se soudruzi v čele s Klémou zbavovali nepohodlných a hlavně těch, kteří byli židé, nebo potomky židů. To samé se dělo v té době i v Moskvě. Mně na tomto období nejvíce vadí, že byla elita národa nucena prchnout do zahraničí, nebo byla zatýkána a mučena v komunistických věznicích a lágrech. Na venkově pak byli tvrdě perzekuováni sedláci a statkáři...K moci se dostala skutečná lůza a póvl. Bez inteligence, zkušeností... Zde ve filmu se dva přesvědčení komunisté, soudruzi z nichž jeden je dokonce na velmi významném postu (Hanzlík) dostanou z ničeho nic do soukolí komunistického masomlejnu. Máme tak možnost sledovat jak se státní bezpečnost snaží lidem, které strana dávno odsoudila a odškrtla ze seznamu, vytvořit důkazy o jejich protistátní činnosti. Nestydí se ničeho, kompromituje obžalované, fyzicky a psychicky je týrá, nutí je podepisovat zkreslené výpovědi i vymyšlená doznání. Takhle to prostě bylo. Snad jen toho násilí tam nebylo ukázáno moc, protože některé výslechy vězni opouštěli mrtví nebo zmrzačení... Spíše než s komunistou Hanzlíkem a internacionalistou Bartoškou jsem byl při sledování filmu v duchu s našimi západními vojáky, inteligencí, duchovními i prostými lidmi, kteří se ač nevinní dostali do stejného soukolí. Kladně hodnotím, že předloha vznikla už v roce 1988 i to, že film byl v roce 1990 natočen. Mechanismus komunistické justice a práva tam byl předveden dokonale. 4 cigarety. * * * * ()
Další z ostudně zapomenutých filmů natočených těsně po převratu. Tehdy se ještě zcela nezavrhly postupy vybroušené dlouhými léty existence československé kinematografie, ale už se mohlo vyprávět o dříve nemyslitelných věcech. Snoubením toho je syrové drama Jen o rodinných záležitostech. Tahle depresivní obžaloba zrůdných politických procesů padesátých let, se suverénně zařadila mezi pět nejsilnějších výpovědí o minulém režmu. Sice až na páté místo, ovšem v konkurenci Ucha, Skřivánků na niti, Tiché bolesti a Všech dobrých rodáků je to úctyhodný výkon. Skoro se mi nechce věřit, že předlohu napsala autorka Léta s kovbojem a Holek v porcelánu. ()
Příběh z doby kdy komunistická nebo spíš stalinistická strana zlikvidovala prakticky veškerou opozici a tak asi ze setrvačnosti se komunisté začali zavírat a věšet sami mezi sebou. Překvapilo mne že v tom šíleném světě politických monstrprocesů měl i tak člověk který se do toho soukolí dostal určitou svobodu jelikož Mrázek (Hanzlík) který před soudem popřel svoji vykonstruovanou vinu dostal mnohem mírnější trest než Steiner (Bartoška) který se k všem vymyšleným zločinům přiznal. Roden jako vyšetřovatel je skutečně demonický. Doporučená literatura: Arthur Koestler-Tma o polednách. ()
díky znalosti stranické práce , ukázal nám pan režizér, jak v praxi vypadá stranická kázeň a plnění stranických úkolů, jak dostat Slánského na popraviště 1952. dnes jsem viděl tento film po 2hé a vřele doporučuji ke shlédnutí. Co mi však chybí u těchto filmů, poukazujících na metody komunistů : morální odsouzení komunismu jako takového směru , který lidi vykořisťuje stále stejně. Ústřední výbor a strana se nikdy nedopouští omylů. Pokud někdo udělá chybu, je okamžitě vyloučen z této elitní sestavy. Naše nová garnitura elita to od komunistů okoukala kompletně, a tak strany hajzly hází mezi nestraníky ty , kteří tuto pakáž platí. No coment už mám zase kt 270/140 a nechci dostat infarkt z blbců. :-) PS po3. shlédnutí , ani se nedivím , že Svobodu chtěl někdo zabít. On o tom svinstvu věděl. Hnulo se v něm svědomí? Tento film by měli vidět lidé 20-40 letí , ti o té době vědí prd deda :-) šokoval mě bartoška s hanzlíkem: byl to stranický úkol zdraví deda:-)fascinoval mě odznak KSČ na klopě pana Bartošky deda:-) ti komunisti Hanzlík a Bartoška byli perfektní měli hlavy natřený indulonou aby dobře vklouzli soudruhům do rekta :-)17.4.2019 ()
Vcelku poctivá snaha o vyrovnání se s politickými procesy 50. let v době, kdy se již (z)hroutil komunistický režim. Skvěle natočeno, výborné herecké výkony, podařilo se vystihnout skutečně děsivou podobu vypořádávání se s "vnitřním nepřítelem" v období studené války dle stalinského vzoru. K lepší plasticitě filmu mi jen chybí jeden z důležitých rozměrů procesů 50. let - že semlely kromě zcela nevinných obětí často i ty, kdo je sami pomáhali zpočátku iniciovat, včetně Rudolfa Slánského samotného. Přesto snímek vyznívá mnohem lépe a objektivněji než většina současných filmů věnujících se tomuto období, které bývají většinou už jen černobílými politickými či ideologickými agitkami. ()
Galerie (58)
Photo © Filmové studio Barrandov / Zdeněk Vávra
Zajímavosti (3)
- Ve retrospektivní scéně, kdy Jan Steiner (Jiří Bartoška), coby důstojník americké armády, přijíždí do koncentračního tábora, zní v pozadí vojenský pochod „It's A Long Way To Tipperary“. (majky19)
- Natáčelo se ve věznici v Uherském Hradišti, kde v 50. letech docházelo ke skutečným násilným výslechům a věznění politicky nepohodlných osob. Scény z věznice v závěru filmu byly natočené v pevnosti Terezín. (navorski)
- Miroslav Macháček (kňaz Josef) zomrel dva mesiace pred premiérou filmu. (Jello Biafra)
Reklama