Zánik samoty Berhof

Natočeno s naprosto mrazivou a chvílemi až hororovou atmosférou. Temné lesy a kopce jesenických hor vytváří výbornou, zamlženou a tajemnou kulisu událostí, které se staly, dle předlohy, na konci války. Film sice zpracováním a částečně i dějem připomíná Vláčilovy snímky jako: Adelheid, nebo: Stíny horkého léta, ale i tak ho lze považovat za originál, díky rozdílnému přístupu k tématům i když podobnost je zde nevyhnutelně jasná. Příběh se odehrává na česko- polském pohraničí a líčí dramatický příběh rodiny žijící téměř osamoceně na statku v horách. Již tak těžký život vyhrotí události spojené s koncem okupace, když se na téměř opuštěné usedlosti rozhodne ukrýt několik členů bývalé německé armády, ustupujících po kapitulací. Celý příběh doprovází velmi temná atmosféra, precizně dokreslená horskou, ponurou krajinou a výbornou kamerou. Za zmínku určitě stojí i vynikající herecké výkony všech hlavních představitelů. Jsou filmy na které dlouho nezapomenu a tenhle mezi ně rozhodně patří, obzvláště pak některé scény, jako jsou hrátky s nožem, nebo závěrečné, krvavé rozuzlení příběhu. (06.10.2015)

Kňažko zhruba v polovici filmu zahrá na kostolnom organe kúsok boogie-woogie rytmu a tým veselá nálada nakrátko zablikne a vzápätí aj zhasne. Inak je to celé dusivé a psychopaticky temné. Až neprirodzene. Ženy na kopaniciach umierajú v pomerne mladom veku. Strhané drinou i chorobou. Lazníci a ich návštevníci sú hrubí a neotesaní. K fľaške tvrdého nikdy nemajú ďaleko. Deti vychovávajú najmä údermi, nie slovami. Po smrti manželky nevadí, že do domu i postele príde obecná radodajka. Pred pár týždňami ešte utešovala nemeckých oficierov. Dnes hľadá azyl uprostred hôr, u čudáka s dcérou. Po lesoch sa potulujú zvyšky úderiek, zložených z mladých mužov a žien - záškodníkov a exnacistov, nazývaných werwolfovia. Hnaní túžbou prebojovať sa do Nemecka, obsadia laz, aby nabrali sily a doliečili raneného. Všetko napísané v scenári je fatálne, osudové a písané veľkými začiatočnými písmenami: Smrť, Potupa, Pomsta, Smrť. Postavy sa správajú zvláštne, akoby boli uhranuté koncom vojny. Akoby odmietali uveriť zmene. Pretože prichádza len pomaly. Pohraničie prinášalo i po ukončení vojny obete. 65% (21.05.2015)

"Člověče, víš že ani nevim, co mě to popadlo?" Co mě na tomto filmu zaujalo? Příběh tedy rozhodně ne, začátek je dost nepřehledný, prostředek je dost nezáživný a konec je dost otevřený. Na tomto filmu mě zaujaly herecké výkony, hlavně pak mladičké, tehdy sedmnáctileté Petry Vančíkové, známé především ze seriálu "Chlapci a chlapi" a Ladislava Křiváčka, profesionálního psychopata, známého hlavně ze seriálu "Nemocnice na kraji města", který s touto rolí, určitě neměl žádný problém, protože byl takový i v reálném životě. (06.10.2015)

Pozitivně hodnotim zejména fakt, že se film nebojí ukázat trochu toho násilí a krve, což ve filmech made in ČSSR bylo celkem tabu. Jinak mě to teda zrovna moc nezaujalo. Všechny postavy jsou tak divný, že jsem skoro nechápal, kdo je klaďas a kdo záporák. Werwolfové mi připadali asi jak Pažout a Horáček ze 3.B, kterejm se nějakym omylem dostaly do rukou zbraně. V jednu chvíli tam svý zajatce docela terorizujou a za chvilku s nima chlastaj, zpívaj a tancujou. Ladislav Křiváček tady snad poprvé v životě dostal hlavní roli a vzhledem k tomu, že hrál snad vždycky různý podivíny a magory, tak se sem skvěle hodil. Když na konci vzal do ruky vidle a nasadil ten svuj šílenej výraz, tak by z něho měl možná strach i Chuck Norris. Ale jinak atmosféra mě celkově moc nezaujala, docela mě rozčilovala podivná kamera a navíc je to poněkud bez konce. Pro mě je to průměr. (16.02.2009)

Wehe den, die die Heimat noch haben! Wir haben kein Zuhause. So haben wir geschworen! Naučili je zabíjet, ale nic jiného. Ač se to zdá podivné, pouze zabíjení k životu nestačí. Sudety nasáklé krví, Sudety zbavené své historie. Lidé vytržení z kořenů. Zmatený svět. Cesta z něj. Cesta k lepšímu světu, který však jinde než ve smrti neexistuje. (05.01.2006)