Stíny horkého léta

Musím uznat, že jak ze začátku, tak v průběhu, na mě silně zapůsobila hudba. Zdeněk Liška byl prostě mág. Taky natočeno to je hodně kvalitně, o hercích nemluvě. Ale ten háček je tempo a pár dalších faktorů. Tempo je pomalé a divné a někdy to vyúsťuje v nelogické chování postav. Co mi ale vadilo nejvíc, tak že ta banda Banderovců mezi sebou vůbec nekomunikovala. Režisér tím chtěl asi naznačit jejich chladnokrevnost a profesionalitu v oboru, ale moc realisticky to pak nepůsobilo. Aspoň, že tady byl Tóma Hluchoněmec. Samozřejmě, že mi to připomínalo jak Adelheid, tak Zánik - disponuje to totiž podobnou atmosférou a příběhem, a proto hodnotím stejně. (27.11.2021)

K nádhernému baladickému filmu jak to uměl nafilmovat pouze režisér FRANTIŠEK VLÁČIL, není třeba mnoho slov. Byl to mistr všech mistrů na filmy, které měly podklad opravdových příběhů z opravdové doby. Bylo to tak. V krátké době po válce se potloukaly zbytky vojenské bandy generála BANDERY (odtud "banderovci"), kteří byli původně Ukrajinci a chtěli se probít " na západ" a přitom vraždili, kradli a obtěžovali nejen naše obyvatele, ale každého kdo se jim postavil na odpor. Juraj KUKURA zde podal úžasný výkon, řekla bych, že tato role je jedna z jeho nejlepších. Gustáv VALACH, jako lékař, se choval přesně tak, jak jsem znala mnoho lékařů, kteří byli v té době odkázáni na Hippokratovou přísahu bez ohledu na rozlišení přítel či nepřítel. Proč nedávám filmu 5 hvězdiček ? Protože mi tam vadil Jiří BARTOŠKA se svoji směšnou bílou parukou ( to nebyl blondýn ale albín) a takového Němce, a už vůbec žádného mladého muže, který neměl možnost pravidelné hygieny vlasů, jsem v reálu života neviděla. (14.01.2014)

Vláčil "uměl" poezii a filosofii, vyjadřoval ji obrazem a příběhem, ale realistické násilí mu nikdy moc nesedělo. Mlčenliví banderovci vyjadřující čisté zlo (nemají minulost, ani budoucnost - jsou podobni moru, který přijde, zabíjí a najednou je pryč - viz Albert Camus) působí spíše mechanicky - zločinecké obličeje, kříže na prsou a zbraně v rukou; rodina je naznačena jen schématicky - bojovný syn, vyčkávající otec, žena se strachem v očích; a hlavně pokus o rvačky ve tmě, kdy jsou údery Kukurovy pěsti podbarveny Liškovou hudbou - všechno to dohromady zní falešně a chtěně. (11.12.2009)

Baladický příběh, jehož atmosféra se postupně stupňuje. Zpočátku jsem měl trochu problémy pochopit jednání postav, hlavně Baranovu poddajnost okolí. Ale od chvíle, kdy posadil syna mezi stádo ovcí, a učil ho dojit, jsem očekával předpokládaný konec. Kukurův výkon gradoval přímoúměrně vývoji jeho postavy. Herecky mě nejvíc překvapil Gustáv Valach. Naopak jsem nevěřil Martě Vančurové, nebo spíš její postavě, která mi přišla nedotažená. Pasekářské memento zachycující nadčasové poselství mě ale stejně dostalo. (17.02.2013)

S díly pana Vláčila jsem zatím nenašla společnou řeč. Přepadení venkovské rodiny proběhne tak rychle, že se ani nenadějete a už s ní bydlí dalších pět "hostů". Dlouhou dobu jsem byla k odevzdanému chování dospělých stejně nedůvěřivá jako jejich syn, postupem času jsem ale pochopila, proč se otec Baran tak dlouho vzpíral. Mluví se zde spíše obrazem (záporné postavy nepromluví vůbec!), což je pro Vláčila typické, ale pro mě bohužel hůře stravitelné. V synopsi zmiňované "rozhodující střetnutí" proběhne ve tmě, takže z něj bohužel není moc vidět, Liškova výrazná hudba v některých momentech působila rušivě. Znovu už vidět nemusím. (16.03.2019)