Jan Hus

Československý státní film uvádí první část husitské revoluční trilogie podle námětu Aloise Jiráska. CITÁT . Biskup a nebo sám Papež, pokud žijou v hříchu, nejsou z milosti Boží.... Na rozhraní XIV a XV století bylo České království jedním z nejmocnějších Evropských států. Bohatství církve, vysoké šlechty a Německých kupců rostlo z potu a krve poddaného lidu, který stále víc upadá do bídy. Kázání mistra Jana Husa je mrazivé i po tolika letech ( 600 let ) a hrůzou mi stávají vlasy na hlavě. když se pořádně zaposlouchám. Jak moc má pravdu i v naší době. Chceš - li něco, musíš zaplatit...zaplať, zaplať, zaplať... Když tenkrát měli jen třeba sekeru, co jim měli za neplacení vzít ? Sekyru, přece. Dnes vám seberou elektroniku nebo nábytek. Kázání mistra Jana Husa zatím jen mlčenlivě přihlíží Jan Žižka z Trocnova, ale už začíná hlodat jeho srdce. Stačí jen impuls, aby revoluci podpořil...ono veřejně kárat kněze a jejich " odpustky " to je velké novátorství. ....blázen ( Ladislav Pešek ) je jediný, kdo tu má rozum..... Drsný snímek z dobovou Prahou roku 1412. Na Jana Husa byla vyhlášena nejtěžší kladba z úst církve. Jak to vše dopadlo, ví snad každý Čech ( neodvolám ). Ale z popela povstal nový vůdce, aby dokonal to, co Jan Hus začal....Jan Žižka. Ve filmu si zahrál Josef Kemr a nejlepší byl ve scéně, kdy je převléknut za Antichrista a v pravé ruce drží klíč od Českého království. Ve filmu mimo jiné hrají : Jan Hus a Jan Žižka - Zdeněk Štěpánek Laureát státní ceny, Český král Václav IV. - Karel Höger Laureát státní ceny, Farář Jan, řečený Peklo - Vladimír Řepa. Hudbu dělal Jiří Srnka. .....a braňme pravdu až do smrti, tak přísaháme !!!! (23.07.2010)

"Mohu volit jen mezi pravdou a lží." V polovině padesátých let začaly v barrandovských ateliérech vyrůstat nákladné repliky starých pražských staveb z dob pozdní gotiky. Režisér Otakar Vávra tehdy začal připravovat první díl své monumentální trilogie, která měla být připomínkou 540. výročí upálení Mistra Jana Husa. Megalomansky koncipované dílo - trilogie byla nejdražším projektem československé kinematografie (stála dvacet milionů československých korun) a byla pochopitelně silně přizpůsobena potřebám ideologického boje komunistické strany. Postavu Jana Husa tak lze vnímat dvojím způsobem: jako kněze a bojovníka za očistu církve i jako razantního sociálního reformátora, revolucionáře a vůdce vykořisťované chudiny. Druhý pohled pak odpovídá dobové mocenské vizi, propagované nechvalně proslulými ideology Nejedlým a Kopeckým, kteří postavu Husa vmanipulovali do role jakéhosi předchůdce komunistických myšlenek. Výpravný cyklus zachycuje bouřlivé období pražských bouří, vrcholících obviněním Mistra Jana Husa z kacířství a jeho následným potupným upálením. Další díly se pak soustřeďují na zobrazení vítězných husitských válek, završenými vítězstvím na pražském vrchu Vítkově. Trilogii dominují dvě postavy: betlémský kazatel Jan Hus a vojevůdce Jan Žižka. Obě tyto postavy ztělesnil přední člen činohry Národního divadla Zdeněk Štěpánek, jeden z nejvýznamnějších realistických umělců. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že obě postavy se liší charakterem i zevnějškem. Jde o postavy přímo protikladné, které nebylo jednoduché zobrazit, měl-li je představovat jediný herec. Štěpánkovi se to však podařilo. Právě jeho výkon přes všechnu vnější monumentalitu, rozsáhlé bojové scény s účastí armády a tisíce statistů, byl a je dominující hodnotou. Tento kontroverzní projekt dodnes rozdmýchává veřejné mínění. Je obdivován i zatracován, vyzdvihován i umlčován. Zůstává dílem, které je typickým otiskem své doby, nerozpakující se svévolně manipulovat s historickými fakty. Je však také dílem, které po vizuální, architektonické a hudební stránce nebylo a nebude překonáno. A v tom jistě tkví jeho nadčasovost. Můj komentář platí i v souvislosti s dalšími díly Jan Žižka a Proti všem. (20.01.2009)

Vávrova „husitská“ trilogie je příkladným projevem české divadelnosti. Stejné tváře přebírají různé role a přizpůsobují odlišné historické osobnosti týmž ideálům. Revoluční kontinuita se v jevištní stylizaci téměř paroduje a efektní inscenace nevypovídají zbla o kořenech a smyslu – ani o poslání – reformačního odkazu, jehož pluralitu dezinterpretují s ohledem k zadavateli. Scény jsou pochopitelně sugestivní, herci hrají skvěle a divákovi se i po letech bouří krev v žilách a hnedle by sahal po cepu. V kulisách pozdně (věčně) středověké Prahy se jednotlivá dějinná místa vytrhují z proměňujícího se města jako velkolepá jeviště (odvahy, víry i zrady a útisku), vším hýbá s marionetovou elegancí všemocná masopustní stylizace a zpěv – a postavy? Jen pouhé masky… (22.12.2018)

Těžko hodnotit. Po filmařské a herecké stránce prvotřídní věc, o tom žádná. Štěpánek vytvořil další ze svých vynikajících kreací a ať už víme o Janu Husovi cokoliv, pro mě bude mít tento reformátor navždy jeho tvář. Problém přichází ve chvíli, kdy se na film má člověk podívat nezaujatě a hodnotit jen a čistě řemeslo jako takové. To bohužel nejde. Alespoň v mém případě ne. Ten prvek propagandy je natolik silný, že ho nedokážu. i přes všechny klady. ignorovat. A to vlastně platí pro celou trilogii. Byl bych moc rád, aby se jednoho krásného dne poštěstilo a všechny tři díly by mohly být přetočeny i s výpravou, která byla neskutečná. Ale to je asi jen zbožné přání. 50% (18.07.2012)

Otakar Vávra byl zkušený a spolehlivý režisér, původním povoláním architekt a měl smysl pro kompozici, což je na tomhle filmu vidět. Davové scény mu šly od ruky a měl taky podporu vedení Československého filmu, takže na výpravě se nešetřilo a měl k dispozici ty nejlepší herce. Však taky film svým národovectvím dokonale odpovídá tehdejší oficiální ideové doktríně. Ten protiněmecký osten je jasně patrný. Ve stejné době se třeba v Itálii natáčely výborné neorealistické filmy a moderní kinematografie směřovala jednoznačně jinam. Samozřejmě, že se středověkou českou historií tenhle film zas tak společného nemá. Nicméně pokoukání je to slušné. Celkový dojem: 60 %. (16.06.2006)