VanTom

Zlo dneska zemře! Uvědoměle zfanatizovaní občané Haddonfieldu berou do rukou vidle a baseballové pálky, aby sami učinili přítrž řádění (zjevně nezastavitelného a nesmrtelného) zabijáka, který se pořádně rozjel. Totálně nezajímavé oběti tudíž jednají (a mluví, ony mluví!) ještě nesmyslněji než obvykle, přičemž tvůrci se podstatě MM snaží dát až symbolický význam, ovšem nudně selhávají na všech frontách… s čestnou výjimkou krvavě brutálních killů a atmosférického hudebního motivu.

Kryštůfek Robin dospěl, avšak zábavu a fantazii obětoval nudné kariéře; bezelstná dobrosrdečnost Medvídka Pú (na vyšším levelu životní filosofie, stejně jako třeba Ijáčkův nihilismus) mu však zase jednou ukáže pravé hodnoty. Problémem nevyváženého snímku Marca Forstera je, že zatímco by se rád nimral v pracovně-rodinných problémech přepracovaného otce přátelícího se s oživlými plyšáky (mimochodem velmi kvalitně animovanými), musí veškeré ambice shodit ze stolu kvůli infantilním honičkám v doslovném, karikaturně zjednodušeném závěru rodinné pohádky.

Ze studijního pohledu zajímavý filmový přešlap byl smeten do zapomnění seriálovým fenoménem, který parodický, teen-akčně-hororový námět uchopil znovu a lépe. Amatérsky tragická režie úrovně Eda Wooda naprosto netušila, jak se k přiznaně brakové látce postavit a jak vést zmatené (v případě Donalda Sutherlanda ještě totálně otrávené) herce. Přesto jiskru ani lehkost podvratných Whedonových dialogů úplně nezadusila.

Klasické sci-fi drama již neohromí roztomilými maskami opic (pod kterými se nicméně (ne)skrývají skvělé herecké výkony), avšak myšlenkovou hloubkou "nábožensko-vědecko-druhové" paralely dodnes nastavuje nelichotivé zrcadlo historii (či válečné budoucnosti) lidské společnosti – se všeobecnou znalostí geniální pointy ovšem poněkud do očí bijící. Nádherná kamera, výprava i hudba dají zapomenout, že se vyspělý astronaut z "jiné planety" nechová k domorodcům zrovna diplomaticky, jemně řečeno.

Práci s vykreslením postav (jednostranně zarytého Harrisona Forda a elegantně úchvatné Kristin Scott Thomas, potýkajících se rovnou s dvěma tragickými zprávami) podrývá těžce melodramatický sentiment, s poněkud nevěrohodnou zbrklostí vedoucí jejich vztah od šoku a žalu k "terapijnímu" milostnému poměru. Navíc se k sobě vůbec nehodí. Okleštěnou pracovně kriminální zápletku nešlo zřejmě vyškrtnout kvůli eskalaci v závěru, který naštěstí poté vyzněl relativně vkusně – nadějeplně.

Příjemně civilní "dohánění puberty" zakřiknuté dívky (s dlouhodobě nemocným bratrem ve vegetativním stavu a rozhozenou matkou (přesvědčivě strhaná Laura Linney), která se s tím nevyrovnává) sice vyspěle, avšak spíše zdlouhavě a nepříliš strhujícím způsobem nahlíží její snahu otevřít se bezstarostným, nedospělým podnětům odpovídajícím jejímu věku. Ve finále zatlačí na emoce, nicméně úplně to nestačí (plus několik linek nedotahuje).

Rozhodně se nad tímto odpočinkovým superhrdinským výplachem nevyplácí přemýšlet, nicméně postavy má (většinou) slušně napsané a rychle se s nimi skamarádíte. Hlavně kvůli nim jsem zůstal do konce, sláva mi! :-) Protože, upřímně, často si tahle vztahová / příbuzenská, akčně komiksová telenovela s mou shovívavostí i trpělivostí zahrávala, padouši repetitivně sráželi Olivera (a město, které zklamali buď oni, on, nebo ono je) na psychické dno a po vyčerpání 5 let flashbacků se pomátla s flashforwardy. Ale jak říkám, přeci jen konzistentnější kvalita mě u Arrowa s přestávkami udržela – na rozdíl od Flashe, Supergirl, LoT. Více v komentářích k jednotlivým sériím.

Ač se snaží dravá režie sebevíc, příběhově toho má na celovečerák k dispozici extrémně málo – proto také zraněný, žíznící Aron fantazíruje a hledá ve své osamělé nehodě vyšší smysl trochu na sílu. Jestli ale něco dokáže do jeho zápolení vtáhnout, je to sugestivní, hyperaktivní kamera, která se mu nebojí vlézt na dotek do komfortní zóny – a to i při aktu samotného řezání (resp. pižlání), brr!

Vypreparovat a nacpat celý "story arc" mangy do ani ne 90minutového filmu, to nemohlo dopadnout dobře. Ale díky čínské DNA za kamerou se daly slaboduchá povrchnost či efektní přeplácanost do určité míry tolerovat. Nebo aspoň čekat, stejně jako bezprostřední infantilnost (Chow Yun-Fat přehrává jako vyšinutý) a mizerné masky / triky. Nakonec jsem ani neměl čas se nudit a úroveň přece jen na dno 2. Mortal Kombatu nespadla.

Thrillerový komplot o připravovaném atentátu na prezidenta US je z předlohy do scénáře poměrně "nahutněn", takže se nikde nezakecává a dostatečně načrtnuté postavy rozmísťuje poutavě, než povinným falešným obviněním z(a)tratí logiku i momentum mezi standardními "uprchlickými" klišé. Schopní herci i těkavá režie se nicméně snaží sympaticky.