Americký přítel

Osobitá noirová kriminálka si plyne v pomalém tempu s důrazem na realističnost akce i vhodně obohacující rodinnou linku, aby o to více Wenders několikrát překvapil lehce podivným vyústěním. Všechny tři hlavní postavy si zachovávají určitý kus tajemna a ač se film chvílemi výrazně soustředí na jejich psychologii, stejně každý z protanogistů minimálně jednou záhy překvapí zcela neočekávatelným konáním. Chvílemi mi to svým „ujetým“ nádechem s kouskem tajemna (a zároveň tou vizí prostředí, kde se vražda stala normální, téměř každodenní záležitostí) připomínalo Blierův Studený bufet, i když nenechte se zmýlit, ve Wendersově filmu je humoru naopak velmi pomálu. Jako milovník kvalitního krimi ze staré školy jsem se i zde hodně bavil, pánové Hopper a Ganz mi ve svých osobitých rolích dobře sedli a ocenil jsem i propracovaný vizuál. Nicméně souhlasím s výtkou mnoha spolukomentujících ohledně několika až zbytečně natažených dlouhých scén, v nichž i film s tak podmanivým dějem a dobře budovanou atmosférou chvílemi ztrácel na napětí. 80% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (25.03.2021)

Asi to bude i tím, že se jedná o můj nejmilejší žánr, ale tento noirový mysteriózní psychothriller se mi líbil až překvapivě moc. ,,Překvapivě", protože od Wima Wenderse, tvůrce pomalých, uměleckých, jaksi introvertních filmů jsem takový nářez nečekal a trochu jsem se bál, aby nešlo o krok vedle. Wenders kamerou úplně maluje a povolání hlavního hrdiny (vyráběč rámů) tak dostává symbolický význam. Wenders má cit pro detail a nádherné aranžování scén, celým filmem tak prostupuje nevyjádřitelně zajímavá atmosféra. Jen dva příklady (trochu spoilerového charakteru): 1. Po scéně vraždy ve vlaku, v největším napětí, projíždí vlak tunelem a z postav náhle vidíme jen obrysy. 2. Když se Jonathan dozví, že podle krevních testů brzy zemře, jistý gangster si kousek dál zkouší jakoby nic hrát podivné melodie na piáno... Jsou to zdánlivě jen drobnosti, ale právě ty dělají v mých očích z obyčejné kriminálky umělecké dílo. Americký přítel působí trochu jako by natočili Wenders, Lynch a Hitchcock společně jeden film. Vzhledem k tomu, že všechny tři mám moc rád, je pro mě hodnocení tentokrát zcela jednoznačné. (16.01.2012)

Jasné. Tam, kde iní dávajú Wendersovi 5, ja dám 2 a ak dávajú 3, ja dám 4. Americký priateľ je film, ktorý má to šťastie, že sa odohráva v rozmanitých prostrediach, takže ja osobne sa nemám kedy začať nudiť, ako som pri Wimovi tak trochu zvyknutý. Používa navyše na svoje umelecké zámery škatuľku kriminálneho trileru, čo tiež nemôže tempu filmu uškodiť. A ďalšou poľahčujúcou okolnosťou sú herci, ktorí predstavovali pre kinematografie svojich krajín špičku oboru. VIDENÉ ZNOVU: Musím pridať jednu hviezdu. Pri tomto par excellence trileri mi je tak trochu ľúto, že sa Wenders nevenoval viac tomuto komerčnejšiemu žánru, pretože mu podľa mňa ide lepšie, ako art a lepšie, ako mnohým tuctovým režisérom. V jeho art filmoch, častokrát postrádajúcich hmatateľný dej, sa často rozpráva takmer bez prestávky, v Americkom priateľovi skoro minimálne. Čo je myslím obrovský paradox, skoro vždy je to presne naopak. Sekvencie v metre a vo vlaku patria medzi to nanapínavejšie, čo sme v kriminálnom a trilerovom žánri mali možnosť kedy vidieť. (19.06.2012)

Zvláštne priateľstvo, ktoré vzniká medzi smrteľne (?) chorým Jonathanom a tajomným Tomom na základe mafiánskej vendety, je asi tým najkrajším poslaním tohto nezávislého psychothrilleru s prvkami kvalitnej drámy. Wenders veľmi dobre využil svoje poznatky o Európe a Amerike a dokázal ich spojiť do filmu o tom, ako môže priateľstvo medzi jednotlivými predstaviteľmi týchto kontinentov fungovať... Potešia aj herecké výkony Ganza a Hoppera. (18.03.2009)

Jistěže je to thriller o tom, jak se nemocný, ale čistý (nevinný, nicméně nemocný) člověk nechal zkorumpovat jedním práskaným i zoufalým, po čistotě a nevinnosti toužícím mafiánem... Ale je to taky nádherná metafora o tom, jak se evropský film nechal svést ke komerčnosti (tedy k filozofii výdělku, spíš než ke snaze o umělecký efekt) filmem americkým -- který ovšem po evropské "čistotě" nepřestává pokukovat a zpytovat svědomí... Něco takového se jen tak nevidí. Ty obrazy -- a ty "obrazy"... Lze snad vyjádřit filmové políčko rafinovaněji než rámem obrazu -- malovaného plátna? A už na začátku je tam ta "aukce" -- licitování o americké umění, nebo řekněme americký styl, kterým jsou Evropané uchváceni, přestože hodnota díla je přinejmenším sporná... Bravo, mistře obrazů Wendersi! A díky LK, že tohle monumentální, nicméně tajnosnubné dílo vydaly v přijatelné podobě... (30.12.2008)