Na dotek

There's a moment, there's always a moment, "I can do this, I can give into this, or I can resist it", and I don't know when your moment was, but I bet you there was one. Tenhle film je neslazený anglický čajíček. Hořký, po kterém zbyde jakási pachuť v ústech.. Řekla bych, že jediné, čím ten film skutečně vyniká jsou inteligentní dialogy (taky ne vždycky) a závěrečná zpomalená scéna, kdy se Natalie prochází po New Yorku. Jsem člověk, kteří věří v sentimentální nesmysly co se lásky týče a který neuznává - ba co neuznává, nenávidí - nevěru a tak tomuhle čaji zkrátka nepřijde tolik na chuť. Vlastně čaje celkově nemusím :-)) Charaktery byly naprosto bezcharakterní, jak už tu snad někdo psal, jsou to plytké postavy bez psychologie, stejně uvažující a stejně iracionálně chovající se. Občas když se lidem dostane toho, co chtějí, začnou toužit po něčem zcela jiném a tak pořád dokola. Nijak tohle příběhu nevyvracím, ale tady to bylo až moc průhledné a jak tam každý šel s každým a jednou miloval toho a podruhé zase onoho, aby se zase zamiloval do toho původního, připadalo mi to nudné až nereálné. Řekla bych "možná tomu filmu podlehnu až budu starší", ale já, doufám, BUDU ve čtyřiceti vědět, co chci. (18.01.2013)

Velmi přímé, ostré a upřímné dialogy v příběhu tvořeném pouhými útržky ze životů čtyř postav. Zpočátku vás roční skoky v čase přicházející bez varování překvapí, později si na ně zvyknete stejně jako na fakt, že mnoho zůstává neustále nedořečeno a vy vidíte hlavní postavy jen v určitých fázích jejich života, ne však v průběžném vývoji, který by vám jindy možná pomohl najít si v příběhu svého favorita. Nicméně i přesto, že se můj vztah k postavám neustále měnil, nutno říct, že Mike Nichols má pro tyto syrové, komorní, lehce pohoršující příběhy cit, a když ho podpoří i herecké obsazení, já mu to žeru. (30.04.2011)

každej chce bejt šťastnej. jen lidi s depresí nechtějí bejt šťastní. musejí bejt nešťastní, aby dokázali, že mají depku. kdyby byli šťastní, už by ji neměli. museli by žít v normálním světě. což je depresivní. dan je posedlej pravdou (to já né) a když se jíï dozví, je posedlej ještě víc. napětí ve vztahu č.1 nebo 2 nebo 3 a nebo 4. no nic moc. čekal jsem psycho (nejsem úchyl), ale je to opravdu jenom (pro mě nééé) drama. na prknech, co znamenají svět bych si to asi užil, ale ve filmu mě to ponechalo ,,chladným". a přitom zfilmované divadelní hry mi vůbec, ale vůbec nevadí. taková KOČKA NA ROZPÁLENÉ PLECHOVÉ STŘEŠE, to je ,,žůžo!!! ale tady jsem prostě od zůčastněných čekal víc. o hodně!!!! (21.09.2005)

Zajímavý film o 4 lidech a jejich 4 dotecích do sebe samých i jen tak "aby se neřeklo". Milostný gordický uzel se rozplétá mnohem hůř a nejde jen tak přetnout, cit zanechá v člověku vždy nějakou stopu a ta může být a nemusí příjemná...film našlapaný americkými celebritami by u mě na 4* nikdy neměl nárok, ale tenhle dostal k dobru i vynikající scénář a hudbu, která celkový dojem příjemně umocní. A vyšel z toho romantický film pro náročné, které se už nebaví dívat na ty prostoduché láskou přerůžovělé slátance. (20.04.2006)

Nebudu zastírat: na film byla (maximálně) vhodná nálada, před shlédnutím něco zažito, chuť nechat se dojmout a poučit se... a uvidět, že filmy jsou inspirovány skutečnými příběhy lidí. Připomenout si ten pocit, že někde tam venku je zákonitě někdo další, kdo se cítí stejně jako vy... Dneska to prostě nade mnou vyhrál neodbytný feeling, že si musím pustit něco, co dokáži ocenit. Po duševní stránce o po stránce vztahů. Něco inteligentního, kurevsky upřímného a dramatického. Jakkoliv divně to zní, vidět Closer před dvěma lety, byl by to pro mne jen další prázdný, přehnaný snímek o milostném čtyřúhelníku - [* RATED] aneb už vím, proč mají amíci věkovou hranici 21 let. Ve státech asi berou dospělost podle následujícího grafu: čím vícekrát zlomené srdce, tím vyspělejší člověk. Jo, život... VERY FUCKING SPECIAL THX to Botič. P.S. Kdo by to byl řekl, že se mi po x letech přestane hnusit Julia Roberts a začne se mi naopak líbit..? (06.12.2010)