Klub poslední naděje

Po nadšeneckých recenzích jsem čekal samozřejmě trošku více. Nicméně stále tomuto filmu nikdo neodpáře fakt že se zde potkávají Matthew a Jared v excelentních rolích, které je zcela pohltily nejen psychicky, ale zároveň i fyzicky. Jedná se o hodně šokující vzhled obou pánů. V mých očích stojí letos výče už jen DiCaprio a jeho Vlk. (11.02.2014)

Dallas Buyers Club mnozí řadí do škatulky oscarovek, které ze svých závažných témat (tady boj s AIDS, ale současně s oficiální zdravotní politikou USA) dělají slzopudné kýče postavené hlavně na výjimečných hereckých výkonech (zde brilantní McConaughey a neméně skvělý Jared Leto). Takovéhle cejchování ale v tomhle případě uplatňovat nelze, alespoň ne v plné míře. Film lze sice chápat jako poctu Woodroofovi, ale ani omylem ji není možné vidět jako prostou glorifikaci - sledovat McConaugheyho vychrtlého kovboje je po většinu času nepříjemné, stejně jako s ním sympatizovat vzhledem k jeho homofobním a dalším předsudkům. Jistě, jeho přerod v kámoše gayů a transsexuálů je ilustrovaný scénami, které mohou vzbuzovat pobavený úsměv, ale pořád to není nic, co by bilo do očí. Navíc, film některé emocionálně vypjaté momenty, u nichž oscarovky obvykle tráví nejvíc času, chytře odbyde krátkou promyšlenou montáží, která je nicméně svojí zkratkovitostí o to působivější. Naštěstí zdaleka nejde jen o film s excelentními herci a po otřesném Café de Flore mě překvapuje, co Jean-Marc Vallée zvládl natočit tady. Každý má asi svoje highs & lows. (05.01.2014)

DALLARS BUYERS CLUB by určitě slušelo minimálně 30 minut navíc. Několik postav je tu lehce odbytých, na Oscara nominovaný Jared Leto je tu jen lehce nastíněný, Bradford Fox je jen zvláštní cameo a ačkoliv celý film okupuje McConuaghey, i jeho postava by si zasloužila trochu dokreslit abych Rona Woodroofa dokázal pořádně pochopit. A nedá se svítit - DBC jsem viděl v momentě, kdy dobíhá TRUE DETECTIVE, ve kterém je McConaughey ještě o dva stupně lepší. Ale to jen tak na okraj, DBC určitě patří mezi nejzajímavější filmy roku 2013. (06.03.2014)

Dallas Buyers Club je v několika bodech zajímavě žánrově ozvláštňující, a to většinou zejména díky hlavní postavě. První takovou věcí je už fakt, že zdejší infikovaný je heterosexuální muž, který navíc nemá žádnou rodinu, ba ani zajímavý okruh přátel. To samo o sobě značně ztěžuje případné citové vydírání, a zároveň upírá více pohledů na postavu samotnou. Ta je, též neobvykle, nesympatická, značně xenofobní s odpudivým životním stylem. Což je samozřejmě, a bohužel, hlavní náplní snímku. Sledování krátké Ronovi životní cesty, během níž přehodnotí veškeré své životní priority a stane se bojovníkem za práva nemocných, by mohlo být zábavnější, kdyby bylo uvěřitelné a snad i lemované zajímavějšími charaktery. (21.01.2014)

Akademici a většina ostatních si opětně sedla naprdel z placebo efektu, podobně jako někteří pacienti v tomto filmu. Vážná existencionální tématika jim zatemnila mozek a na 2 hodiny přestyla fungovat klasická filmová měřítka, aneb to, co obvykle na filmech vidíme jako špatné, tady neexistuje. Tenhle snímek je malý, skromný a tématikou nepochybně vážný, nutící k zamyšlení, alarmující. Zároveň tam ale kromě brilantních hereckých výkonů, dobových vypalovaček a výtečných kostýmů není zase nic tak převratného, proč se k němu upírat jako k bombě roku. Neříká toho totiž ve finále zase až tak mnoho. Nutno podotknout, že zároveň ale nic nevnucuje a nepodsouvá. Tedy historická rekonstrukce ok, ale do strhujícího filmu to má daleko. Nebyl jsem nadšen, byl jsem spokojen, nikterak extrémně obohacen. (02.07.2014)