Solitaire
Režie:
Jan MatějovskýScénář:
Jiří HubačKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Jarmil BurghauserHrají:
Jana Brejchová, Ladislav Boháč, Eduard Cupák, Josef Abrhám, František Řehák, Ladislav Mrkvička, Rudolf HrušínskýObsahy(3)
Televizní film z roku 1969 odpovídá na neúprosnou skutečnost času po srpnové invazi vojsk, času totality. Nevíme, kde jsme a jak jsme se sem dostali... Televizní film podle scénáře renomovaného autora Jiřího Hubače a v režii Jana Matějovského z roku 1969 vytváří modelový obraz totalitního systému, který se po srpnové invazi roku 1968 na dlouhou dobu zmocnil naší společnosti. Autor zde rozehrál příběh šesti mužů (R. Hrušínský, J. Abrhám, L. Boháč, E. Cupák, F. Řehák a L. Mrkvička) a jedné ženy (J. Brejchová), kteří při prohlídce podzemní části starého paláce zjistí, že jsou tu uvězněni a že odtud není návratu. Dá se tu přežít, ale je pouhé přežívání život? Tuto otázku si klade každý z nich, jen odpovědi se liší. Vedení skupiny se zmocní průvodce, který je ztělesněný typ diktátora. V mezní fantaskní situaci se během doby prověřují charaktery dalších, vzájemně neznámých lidí. Mistrovsky ztvárněné situace bezvýchodnosti a morální pasivity způsobily, že tato hra byla normalizační televizí zakázána a premiéry se dočkala až po jedenadvaceti letech v roce 1990, musela být rovněž stažena přímo ze soutěžní sekce televizního festivalu Prix Italia. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
...Není důležité, co chcete, ale co můžete... Kamenné zdi podzemní části starého paláce v němž se najednou ocitne uvězněno 6 mužů a 1 žena...Štěstí, štěstí, štěstí. V záři jeho vůně v chuti jeho rytmu sníme svůj sen neměříme hloubku jeho barvy... Psychologická hra nervů může začít...a voda v kašně stoupá... ()
" Připravte se na nejhorší a nebudete nikdy zklamána." Pasiáns mě příliš nepřesvědčil. Zápletka je skvělá. Herci jsou skvělí, i když místo divadelního herectví bych uvítala víc civilního projevu, jako tomu bylo u Františka Řeháka a Ladislava Mrkvičky. Překvapila mě strnulá poloha Rudolfa Hrušínského. Evokuje to příliš Královskou hru a Spalovače mrtvol a to podle mě není dobře. Myslím si, že v té postavě bylo víc, mohla žít víc vlastním životem. Podzemí by slušel možná víc undergroundový kabát, ale dobrá, šlo o alegorii. :o) Jířího Hubače mám ráda, ale tentokrát mi nepronikl k srdci. ()
-Není důležité, co chcete, ale co můžete.- Je jisté, že byť se jedná o nadčasovou alegorii, více porozumí ten, kdo zažil dobu, kdy nás okupovala ruská armáda a komunisti silní v kramflecích velkopansky rozhodovali o osudech druhých. Země obehnaná dráty byla jak podzemní místnost bez dveří. Lidé se z větší části učili žít v kleci, rebelové byli trestáni. Obyčejný průvodce v podání Hrušínského, co dostal do rukou moc. Stejně, jako když železnou pěstí vládla dělnická třída. Jeho gestapácké, tedy spíše komunistické manýry byly přesné. Kladné emoce zákonitě chybí, až směrem ke konci začínají být všichni šťastní...falešné štěstí, snaha přežít, blázinec. -Myslete na nejhorší a nebudete nikdy zklamáni.- ()
"Není přece důležité co chcete, ale co můžete. Tak je to." Tyhle slova z úst Rudolfa Hrušínského pěkně zamrazí po těle. Trezorovka jak vyšitá! Na premiéru si musela počkat až do roku 1990. Stejný případ jako u filmu Den sedmý osmá noc, kdy divák neví, v jaké časové rovině a kde se příběh odehrává. Všude je jen cítit zlověstné povětří, nejistota a strach. Strach z čehosi neuchopitelného, avšak všudypřítomného. Podobenství, které má svoji podstatu v tom, kdy nás okupovala vojska Varšavské smlouvy. Skupinka šesti mužů a jedné ženy uvíznou kdesi v podzemí, kde najednou nemohou najít dveře k východu. Situace se začne vyhrocovat, když jednotlivé postavy začnou panikařit a dojde i k podivným úmrtím. Je to občas šílené psycho, kdy absurdní situace neberou konce a vyhrocené scény pěkně tlačí na pilu. Do toho je zlověstně umístěná hudba Jarmila Burghausera, která atmosféru ladí k až hororovým pasážím. Rudolf Hrušínský v roli průvodce, posléze diktátora, by mohl klidně hrát šílené psychopaty, už nejednou se osvědčil, třeba v o rok starším Spalovači mrtvol. Další členové skupinky jsou precizně obsazeny : Eduard Cupák, Ladislav Mrkvička, Ladislav boháč, Josef Abrhám, František Řehák a v ženské roli dechberoucí Jana Brejchová. Nemám slov, tohle jsou snímky, které by nikdy nemohly vzniknout, nebýt srpna osmašedesátého roku. Režisér Jan Matějovský si ke spolupráci přizval kameramana Juraje Šajmoviče, který podobně jako u další Matějovského trezorovky z roku 1970 Podezření, dokázal s kamerou čarovat a uhrančivě snímat jednotlivé obličeje a oči všech zúčastněných, sochařské ornamenty (bezvadný střih) a různými nájezdy zpestřovat a budovat napětí. Nutno dodat, že velkou zásluhu na kvalitě filmu má také scénář Jiřího Hubače. MILUJU TYHLE BIJÁKY!!!!!!! ()
Trochu mi vadil nijaký konec a některé peripetie nebyly domyšlené, ale celkově to má úžasnou atmosféru, ten strach a klaustrofobie by se daly krájet, navíc vynikající herecké výkony, zvláště pak ve chvílích, kdy jde o psychologické vykreslení změn v chování postav na základě podivné situace. Odkaz k tomu, že Československo zůstalo náhle zavřené ze všech stran bratrskými vojsky a je "jen slyšet kroky" někde nahoře, je jasný. Ale film funguje sám o sobě i jako horor. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Natáčení probíhalo v podzemí areálu Pražského hradu. Architekt filmu vzpomínal, že v lokacích byla taková zima, že šla neustále hercům pára od úst. Nakonec situaci vyřešili tím, že přivezli dva obrovské parní lokomobily k vytápění. (sator)
Reklama