Polytechnika

Tohle zase bylo dílo... Dva studenti si sehnali od Čaroděje ze země CIA samopaly, a šli vystřílet školu. O této tematice jsem už psal u snímku Zkažená mládež, takže ještě jednou: Seznam zemí, kde jsou nejpřísnější podmínky na držení zbraně, je následující (seřazeno podle přísnosti): Kanada, ČR, a Slovensko. Snímek se odehrává v Kanadě! Snímek jsem neviděl z osobních důvodů celý.. Každopádně vzhledem k režisérovi je tento snímek stravitelnější, ve srovnání s výše zmíněnou Zkaženou mládeží. ❌ (14.09.2011)

Líbilo se mi to víc, než Van Santův Elephant, ale že bych zrovna poskakoval nadšením, to se říct nedá. Předně nechápu tu posedlost poslední doby točit černobíle. Jasně, jsou filmy, třeba noirové či artové, ke kterým se to hodí, ale Polytechnika není ani jedním, ačkoliv by si to třeba Villenevue přál. A vadilo mi i to vykreslení postav. Na jedné straně je tu nějaká snaha ukázat vnímání tehdejších událostí očima dvou studentů a vraha, ale úplně z toho čiší účelovost a tak charaktery jen kloužou po povrchu a o lidech jako takových se nedozvíme vůbec nic. Snad jen to, že střelec nenávidí feministky. Naopak scény ze školy stály za to a herci také jevili snahu. Jako pieta dobré, ale pořád čekám, kdy se podobného tématu konečně chytí nějaká velká produkce a stvoří opravdový film, místo dosavadních experimentálních pokusů. 50% (12.12.2014)

Snem každého podobně vyšinutého vraha je většinou publicita. Filmy, jako je tento, jim tento sen plní a navíc dávají motivaci dalším šílencům. Nejsem si jistý, zda se k podobnému snímku úplně hodí artový nádech. Podle mě moc ne. Film se absolutně nezanořuje do hloubky, nýbrž si spíše "vychutnává" poslední okamžiky některých aktérek, před odebráním se na věčnost. Pár momentů určitou sílu má, ale jako celek mě to spíše obletělo. Kdyby byla stopáž nepřátelštější, pravděpodobně bych šel s hodnocení ještě o stupínek níže. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (23.04.2016)

Horor ze života vyprávěný pohledem vraha, svědka a přeživší. Montreal 1989, ukřivděný student nenávidící nespravedlnost skrytou uvnitř feminizmu, puška​ a technická škola plná nadějných dívek... Villnevue je jako struhadlo a dostává se až ke krutému poznání, že smysl života si musíme vymyslet sami, abychom se nezbláznili. Formálně brilantní, příběhově silné byť malinko prvoplánové. (02.01.2018)

Vyčítat filmu, že ke svému předmětu přistupuje sentimentálně a že nepřináší nic jiného než ostatní snímky pojednávající o střelbách na školách, je neadekvátní, protože "Polytechnika" není zamýšlená pro festivalový trh, nýbrž vznikla především pro Kanadu, potažmo Québec. Film otevírá mnohaleté tabu střelby na tamní polytechnice, což nevyhnutelně předjímá tryznu i pozitivní vyznění pro budoucnost zasažených. Přesto Villeneuve dokáže do filmu dostat i mrazivý pocit z náhlého prolomení obyčejné každodennosti do ztráty bezpečí vnímaného jako samozřejmost (nejen v paralyzující úvodní sekvenci). Abstraktně vyšinutá, ale důsledně naplňovaná motivace vraha navíc celému dění dodává hororový nádech (ve smyslu rozpadu racionality). Šovinistické východisko se překlápí do tradiční polarizace mužů a žen coby pachatelů násilí a nositelek života, což na jedné straně lze vnímat konzervativně, ale právě kontrast dvou zatvrzelých ideálů vlastně odkrývá jejich sílu, která se může vést libovolným směrem a k protilehlým cílům. (09.07.2011)