Můj nejlepší nepřítel

Někdy je v člověku tolik zloby, že ho zkrátka ovládne. Po všech těch strastech, které si zažil, je otázkou, zda-li mu jeho na první pohled špatné rozhodnutí, jak se s tím vypořádá, mít za zlé či ne. Šikana byla a bude.. Je jen na okolí a obětech, jak se k ní postaví. Tento film ukazuje oba typy obětí šikany - ti, kteří odpouštějí a ty, kteří možná odpouštějí, ale nezapomínají.. Stačí jen nezavírat oči před problémy. (30.01.2014)

Ja by som to nazval skôr takou pohodovou oddychovkou. Ono to síce je o tej šikane, ale to je len na začiatku prvých pár minút a potom to je už o tom, ako sa chlapíci naserú, inšpiráciu nájdu v komikse a už vlastne sa z nich stanú búchači a masakrujú. Dá sa na tom dokonca i bohovične nasmiať, takže skôr ako nejaké psycho traumy si odnesiete iba dobrý pocit z filmu. ricci.s , ktorý k tomuto filmu urobil dobré title, ma zrejme zabije, ale ja som tam nevidel nič, čo by som nerozdýchal, takže páni magistri zrejme to majú hodené trošku inak :) Môj záver : Okrem toho, že to je kurevsky nadnesené , dá sa na to v pohodičke kukať a tri udeľujem za ten záver, ktorý ma prekvapil jak sviňa , inak bych dal slabé 2 ! (26.12.2010)

V porovnání s vynikajícím "Play" je toto pojednání o šikaně za vlasy přitažená nerealistická fantazie, která především vůbec neotvírá samotné centrální téma. Namísto toho se spokojí s fantaskní premisou o tom, jak násilí vede jen k dalšímu násilí a dětem absurdně podsouvá dospělácký pohled, když na konci cesty obou hrdinů profiluje jako dětinskou umanutost mocí v chlapeckém kolektivu a protilehlou dospělost s utvořením heterosexuálního páru. Premisa s inspirací v komiksech je nicméně podnětná, neboť jasně ukazuje, že povrchní soudy o primární škodlivosti a návodnosti násilí v médiích pouze vycházejí z vytržení sekvencí z kontextu, který ovšem prvky prezentuje ve zcela opačném světle. Možná také motivem inspirace v komiksu, která se odhalí jako naopak sebereflexivní kritika násilí se film ukazuje jako dílo spíš pro dospělé publikum, které chce vidět vítězství rozumu nad sílou, než pro děti. (13.10.2011)

Snímku Můj nejlepší přítel nelze vytknout jen několik věcí. Tou hlavní, pro snímek nejvíce určující, je pohled na šikanu jako takovou. Zajímavý psychologický nástin mysli šikanovaných a jejich pohled na své trýznitele. Směr, kterým se snímek vydává, je v kinematografii, řekl bych, ojedinělý a není vůbec na škodu, že se dá odhadnout někde v polovině filmu. Divák si díky tomu začne více všímat změnám v chování hlavních postav, zejména v postupné změně vztahu mezi jimi samotnými. Postupná gradace je poměrně pomalá a poklidná, závěr samotný je pak ovšem diametrálně odlišný a i přes svou očekávanost poměrně drsný a šokující. Věcí, která nejvíce spojuje Mého nejlepšího přítele s ostatními stejně zaměřenými snímky je zejména téměř nulový vliv (a důležitost) dospělých postav. Jedná se o jakousi projekci dětských světů, kde se jen málokdy objeví někdo, kdo by mohl situaci vyřešit. Dospělí spíše připomínají figurky, které problémy přehlížejí, aby je nemuseli řešit. ___ Na druhou stranu snímek po celou dobu vypadá jako film určený proti prevenci šikany, jehož účelem je promítání v hodinách občanské výchovy. Veškeré charaktery jsou velice snadno čitelné a jejich vývoj jasně předvídatelný. Varovný prst téměř u každé scény (i tohle je děti špatné, mstou se nic nevyřeší) se ukazuje jako poměrně otravný a zbytečný. Nicméně možná nakonec díky tomu závěr působí tak znepokojivě jak působí… (24.01.2011)

Postaviť sa zlu ale odolať pritom pokušeniam, ktoré so sebou prináša moc chce naozaj silný charakter, žiaľ v tomto svete je to skôr výnimka. Z priateľstva a spojenectva je často veľmi blízko k nepriateľstvu. Snímok tiež ponúka užitočné informácie ohľadom života na dánskych školách. Z môjho pohľadu určite lepšie ako estónsky Klass (2007). 85/100 (10.11.2014)