Jana Eyrová

Knižná predloha má niečo do seba, pretože inak by zrejme nevzniklo toľko rôznorodých a prevažne kritikou i divákmi dobre prijatých adaptácií. Navyše, napriek známemu príbehu a jeho vyústeniu, si mnohí zo znalcov predlohy, či niektorého jej spracovania, pozrú i odlišné či novšie spracovania rovnomenného románu Charloty Brontëovej. Najnovšia z nich sa prispôsobila dobe, vypustili sa pasáže, ktoré by mohli u cieľového publika spôsobiť nudné zívanie a plne sa sústredila na vzťah. Na zdanlivo (či dobovo) nezáživné pasáže sa ale nezabudlo úplne a skratkovito sa o nich v priebehu filmu poinformovalo. Tak aby sa na nič nezabudlo. Celok potom pôsobí sviežo a paradoxne zároveň aj pietne voči predlohe. Príbeh lásky je jemne pretkaný tajomstvom a strašidelnými pasážami, prostredie i herci sú zvolení trefne. Ak má byť toto spôsob ako poinformovať mládež o svetových dielach literatúry, keď už táto sa príliš do čítania nehrnie, tak je to - napriek drobným výhradám - aj spôsob chvályhodný. (26.01.2015)

„Chvílemi za hustým mřížovím klece zahlédnu velmi zajímavé ptáče. Živé, se zajetím nesmířené. Vypustit ho, k oblakům by se vzneslo...“ Láska dušená konvencemi a zákony ve filmařsky dokonalém romantismu se srdcem jako zvon. Emoce pod hávem ponurosti, na první pohled někdy možná skryté, jsou pak o to intenzivnější - až si člověk uvědomí, jaké hovno uvízlé mezi diváckými prsty je třeba taková série Twilight.. Rozhovory trojúhelníku krb, Jana a hradní pán Rochester jsou elektrizující, přičemž oheň plápolá, Mia Wasikowska věrohodně podává citlivost, upřímnost a vnitřní sílu a Fassbender..? Vidět ho pohádkový kníže Josef Kemr, dal by si brýle na nos a pravil: „Hmm, vášnivý…“ Nejsem hozený tímhle směrem a nehrávám v napuštěné vaně s Eso Rimmerem žertovnou hru "Najdi ponorku", ale já toho chlapa prostě žeru.. (09.01.2012)

Zatím nejlepší zpracování Jany Eyrové, které jsem měla možnost vidět. Nejblíže k němu má jen Osudová láska Jany Eyrové. Je to klasika, kterou jsem četla několikrát jako náctiletá, ale i později a stále má své místo nejen v mé knihovně, ale je založená i někde v koutku mého srdce. A asi byla založena trochu hlouběji, protože jsem teprve teď zjistila, že jsem ten film viděla už v loňském roce. Nechápu jak jsem mohla na Edwarda Rochestera zapomenout :-) Nechám se překvapit ještě jinými zpracováními a tak si tu jednu hvězdu schovám pro možná ještě lepší Janičku:-) (04.09.2014)

Temný a totálně emotivní film, který mě dostal naprosto nepřipraveného. Cary Fukunaga dokázal díky své bravurní režii najít v knižní předloze to, o co se tvůrci ostatní verzí někdy jen marně pokoušeli. Atmosféra filmu je temná a depresivní, což podtrhuje i výborná kamera a hudba. Největší výhrou bylo ale pro režiséra bezchybné herecké obsazení. Skvostná Mia Wasikowska ukázala, že není jen mladou hvězdičkou z Alenky, ale že od ní máme v budoucnu očekávat ještě velké věci. Judi Dench se své role zhostila se svou přirozenou grácií. Ale nejvíc pozornosti na sebe upíná, jak už je v poslední době zvykem, famózní Michael Fassbender, který si každou scénu doslova ukradne pro sebe. Ještě mnohem silnější film než Wrightova Pýcha a Předsudek. (02.10.2011)

Vrcholný romantismus skrze atmosféru à la gotický horror. Prostá gesta místo proslovů. Tokání u krbu skrze slovní výměny, které i z utkání Nadal versus Federer dělají nudnou podívanou. Náběh na kino zážitek roku zruinovaný emocionálně chladným závěrem, kde gesta ustupují proslovům a vůbec všem těm neduhům dobře známým z většiny adaptací klasik romantismu. (29.07.2011)