Pacific Rim - Útok na Zemi

Mohl to být ve svém ranku výborný film, ale má dvě zásadní úskalí. Na jedné straně je vědomě slátaný z jiných filmů, což ale činí z postav spíš věšáky na pár vlastností a funkcí než charaktery. Na druhé straně je rozpadený strukturně, takže po devadesáti minutách de facto skončí... a pak zase pokračuje, žel mnohem hůř. Detailněji se tomu věnuji v kritické analýze na Douglasových poznámkách. (12.07.2013)

Je tu dost cítit Emmerichův Den nezávislosti (od sarančovité povahy emzáků, přes vědátora, který s emzáky propojí svou mysl, až po finále s motivačním projevem a odpálením bomby u emzáků doma), ale ten měl zábavnější scénář, sympatičtější postavy a přehlednější a víc wow akci (v době, kdy se ještě města nebořila v každém blockbusteru). Ale taky je tu cítit klukovské zanícení pro mechy a neirituje to infantilním blockbusterovým humorem. Všechny velké akční scény se odehrávají v noci, nejlépe za bouřky/deště/pod vodou a lítají v ních hromady bordelu a oslňují světla, takže si je divák zas tak neužije, a samotné finále mi už bylo dost fuk a čekal jsem od něj víc. (17.07.2013)

Oldschoolově vyvedený blockbuster, špinavý a umouněný, se zvláštním retro nádechem připomínajícím třeba Spielbergovu Válku světů. Guillermo del Toro nezklamal ani po přestupu ke komerci. Škoda slabšího scénáře, ten ovšem k blockbusteru tak nějak patří, ty vizuální orgie ovšem vše vrchovatě vynahrazují... (18.10.2013)

Nejslabší Del Toro a zcela jistě největší box office exploze letošního roku. Sympatické postavy sice zavalitý nerd sype z rukávu hladce jako pouťový kouzelník papírové pugéty. Dokonce se neštítí ani na blockbusterové poměry nevídaného polechtání hlubší psychologie a možná až příliš detailních popisů fikčního světa. Jenže ono je to ve výsledku putna, protože Pacific Rim chce být hlavně opulentní megalománií, ve které si monstra a roboti budou vzájemně rvát hlavy a spodní čelisti. A ačkoli je to napoprvé fajn rytmizované, na pár tmavých záběrů i přehledné, chybí tomu hravost a nadšení, které Del Toro obvykle do filmů pumpuje pod tlakem. Jakoby se vyřádil na konstrukci všeho okolo a hlavní atrakci za něj odkroutil Emmerich, Liebesman nebo Leterrier. Tj. fušeři, pro které je ve slovnících už pár let vyhraněné spojení "rutinní nuda". P.S.: Djawadi asi nestíhal, že zremixoval svůj vlastní soundtrack z Iron Mana. (09.07.2013)

Upřímně… od Del Tora jsem čekal víc. Právě on totiž umí do sebebombastičtější podívané vetknout osobitost a hravost, a ještě u toho stíhá vyprofilovat postavy tak, aby vám ani na vteřinu nebyly volné. Což je paradoxně právě to, co Pacific Rimu chybí nejvíc. Roboti a monstra se rvou o osud celé planety a vypadá to božsky. Mohutné měřítko, nádherný design, perfektní triky… v podstatě technicky nejoslnivější sci-fi od Avatara. Za celou tou bombastickou fasádou se ale bohužel skrývá klišovitá a často i zkratkovitá story o tom, jak hrstka no-name figurek zachraňuje Zemi. Žádná zásadní překvapení, žádné emocionální vypětí, žádný úspěšný přesah. Jen plus mínus standardní blockbusterová podívaná, která mimo precizního zevnějšku a ohromující akce nenabízí nic, co by člověka osudově strhlo nebo tíživě napnulo. Grandiózní wow efekt tak postupně upadá (finální akce už je víceméně z povinnosti) a otevřená ústa střídá umořeně pokrčené čelo. Přepálená očekávání? Určitě. Ale u čeho jiného by je měl člověk mít, když ne u Del Torova obřího robobijáku? (10.07.2013)