Inherent Vice

Lynch-Big Lebowski-současný Mallick-Polanski. Nádherně vybrané to nejlepší z mistrů; hned jak se po pár minutách rozehráli Can, bylo mi jasné, že se mi to bude velice líbit. Z Lynche máme všechny tajemné ženské postavy (přehršel jmen mi chvílemi připadal jako ve Všech prezidentových mužích), od Coenů hlavního hrdinu, z Mallicka záběry a voiceover a z Polanského tu neustálou nejistotu, jestli to celé není jen halucinace, paranoia, trip. Které postavy vlastně jsou naživu a které ne, kde jsme se až příliš sjeli spolu s Docem. Konec mohl být klidně takový, že zatímco sedí Doc v závěru v autě před domem, mohla se objevit ruka s pistolí a popravit ho. A stejně by mi to dávalo smysl. Už se těším napodruhé. A chtělo by to plátno. (01.09.2016)

A já pořád neviděl Až na krev, hanba mi. Paul Thomas Anderson se mi začíná zamlouvat čím dál víc, zatím to vypadá, že jsou pryč ty doby, kdy svými zvláštními filmy zaujal masy, u tohoto snímku by to vlastně v principu ani nešlo, podle toho, co jsem o postmoderním Thomasi Pynchonovi četl, se režisérovi podařilo ve filmu jeho styl vystihnout. I před stopáž naprosto perfektně sladěný příběh, kde se něco tak racionálního, jako vyšetřování pohřešované osoby, mísí s hypnotickými okamžiky monologů, hodnotícími děj, scénami situačního i slovního humoru, pomrkáváním na diváka a drsnými a (skutečně) romantickými pointami jednotlivých linek. Přitom nevidíš zaškobrtnutí, nebo snad mezery v tempu a celé to dlouhé vyprávění uteče jako voda. I když chápu, že snímek by netrhal divácké rekordy, v přítmí kinosálu by to na ty dvě a půl hodiny byl daleko intenzivnější, téměř až magický zážitek. Líp to prostě doma nejde. 90%. (30.03.2015)

Pomotaný, popletený, rozpačitý, neusporiadaný, chaotický, zmotaný, pomotaný film. Skrytá vada chce byť Horalka od Sedity, a pritom je jasnou Horalkou (sračkou) od Opavie. Dal by som odpad, ale pri dvoch scénach som sa zasmial (príbeh o záchodovej love story a predovšetkým konzumácia nanuku v aute) a dopozeral som do konca bez ujmy na duševnom zdraví, takže s odretými ušami 1*. Už nikdy PTA! (22.06.2015)

80%. Špičková sofistikovaná komediální kriminálka s řádnou dávkou trávy, heroinu a rajského plynu, která vzdáleně připomíná zmodernizovanou do noiru laděnou detektivku z dob postklasického Hollywoodu, místy se opírajíc (asi nechtěně) o legendární Chinatown (charaktery i vývojem), a ať už čerpá atmosféru z čehokoliv, je jí tam tolik, že by se dala od začátku až do konce sekat mačetou. Paul Thomas Anderson válí, Phoenix a ostatní jakbysmet. Inherent Vice nesmíte brát moc vážně, protože je místy až agresivně absurdní, tak, jak je u Andersona typické (třeba u Boogie Nights nebo Magnolia); jedině když na něj budete koukat s nadhledem vás semele jako sarkastická satira ve vážnějším obleku, která byla tvořena s notnou dávkou očividného entuziasmu, znovu, jako je u Andersona zvykem. Že pak lze i jemnější narativní nedostatky odpustit. Hodně lepší čtyři. (17.02.2015)

Natočiť dvaapolhodinovú detektívku, kde nie je nikomu jasné, čo sa deje, najmä nie vyšetrovateľovi a tým pádom ani divákovi, je umenie. Napriek tomu som získal klamný dojem, že všetko zrejme do seba zapadá a že všetky scény sú zoradené za sebou presne tak, aby to čo najlepšie vyhovovalo príbehu. Atmosférou a dobou to možno pripomenie Boogie nights, ale Anderson sa aj tak ocitá na úplne novom území a výsledkom je jeho najkomplikovanejší a možno aj divácky najťažší film kariéry. Niet divu, že sa ho naši distribútori zľakli, ale práve v kine by to bol ten pravý vťahujúci zážitok. Pozor, keď sa zjaví nejaká herecká superstar, neznamená to, že jej postave dá scenár zrazu veľa priestoru, znamená to iba, že každý chce hrať vo filme P.T.A. (28.11.2016)