Noe

Zajímavý pokus jít proti proudu: poslední dobou se točí filmy nemastně neslaně tak, aby vyhovovaly úplně všem, rating i pro miminka, myšlenka tak mělká nebo tak důkladně vysvětlená, že ji pochopí i ti méně bystří. Tady Aronofsky naopak jako by chtěl naštvat všechny. Biblický příběh, který celkem berou snad všechna náboženství a ateisti ho shovívavě tolerují, odvyprávěl tak, že nemohl být přijatelný snad pro nikoho, pro každého z trochu jiného důvodu. Zůstává divoký střih a zarputilost, ale... no, rozmluvte mi někdo, že je to jeho nejhorší film... (08.07.2015)

Jednou za čas příjde film jako Noe, u kterého cítím jak dokonale dokáže rozdělit fanouškovské tábory. Zatímco já vidím příběh, který je zpracován na Hollywoodské poměry dosti netradiční formou, kdy divák nedokáže předem odhadnout provedení scén, šablony neexistují, dialogy jsou pro postavy naprosto logické a skvěle padnoucí a tomu celému vládne režisér, který svou vizí dokáže hravě do kapsy strčit 99,9% svých kolegů. Jiní lidé vidí, nepochopitelně složitý dementní příběh, který není ani pravděpodobný a kterému chybí výbuchy, sex a třeba i Džastyn Bíbr. Zkrátka nedostávají přesně to co je dneska COOL.... Já s filmem neprožil sebemenší problém, stále mě nutil k zamyšlení nad sebou samým a jak bych se zachoval vlastně já. Poskytl mě dostatečný prostor pro úvahy a já za tuto skvělou možnost děkuji. V kině se jedná o opravdu veliký zážitek. Náboženskou agitku, která se mě tolik hnusí, jsem nezaznamenal. 80% (22.04.2014)

Biblický Noe mě už od počátku projektu připravoval na totální epično. Příběh samotný je vlastně ten nejpoctivější a nejzákladnější příběh všeho, ve kterém se promítá a proti sobě stojí čisté dobro a čisté zlo. To všechno si už několik let na nás chystal ten zřejmě nejzajímavější režisér současnosti - Darren Aronofsky. Čekali byste tedy něco jiného? Já nejspíš ne. A možná i právě proto jsem si na tenhle film musel prvních dvacet minut zvykat. Během toho jsem si stihl vzpomenout na články, kde jsem četl o tom, jak Darren měl s tímto filmem problémy, jak vydavatelství na něj tlačilo nebo jak mu plno scén proškrtalo. V tu chvíli jsem si ale na metaforické pojetí příběhu stihl zvyknout. Stihl jsem si také zvyknout na naprosto překrásnou islandskou krajinu, která jako kdyby připomínala měsíční krajinu. Také jsem si doslova začal užívat boží hudbu od režiséra dvorního skladatele - Clinta Mansella a určitě nesmím zapomenout ani na samotného Noa, tedy Russella Crowa. Všechno to začalo splývat a po nejistém začátku se rozjela ta největší příprava na tu největší světovou katastrofu, co se v dějinách lidstva kdy vůbec objevila. V posledních 40ti minutách to ještě k tomu naprosto parádně gradovalo, tak jak to v současnosti umí snad jenom právě Aronofsky. To, že je to vlastně ten nejklasičtější případ pomsty, zklamání a lidských vlastností jako takových, to mi zase tak nevadí. Užíval jsem si ty krásné záběry, jako když silueta Noeho stojí před úsvitem samotného Slunce, časosběrné sekvence nebo záběry příchodu celého zvířectva k arše. Na takové scény se prostě nezapomíná. Stejně tak, jako já nezapomenu na tento film. I když není dokonalý. Ale to ani samotný příběh této archy. (01.04.2014)

Strašně rozporuplný film, k němuž si budete nejméně první půlhodinku hledat cestu (mnozí ji možná ani nenajdou) a obsahuje několik scén a dialogů, jež si Youtube parodii vyložené říkají. Díky Aronofskyho promyšlené režii tahle biblibcká povídačka baví po celou dobu a funguje ve většině odlišných častech. Jen ta úvodní je malinko k smíchu. Velkorozpočtová akce mu jde překvapivě od ruky, stejně jako závěrečná psycho část na lodi, kde se nebojí sympaticky pracovat s postavami. Když navíc Russel Crowe naplno rozjede své charisma a Emma Watson nahodí svůj kukuč, tak se dá mnohé prominout. I tak to ale rozhodně není film pro každého.70% (01.08.2014)

Změť jakéhosi filozofična, zabalená v atraktivním, vizuálně vybroušeném hávu. Obrazově plné grácie a fenomenálních triků, akce tvrdá a kontaktní (skvělý Libatique), spousta zajímavých scén jak obrazovou estetikou, tak silou emocí. Celkově ale prapodivně uchopený biblický příběh, který střídá čistokrevou epičnost (panorama, hudba, bitvy) s ponurou melodramou (loď, vztahy, sociální problémy). Zvlášť to funguje ok, s prolnutím už je to horší. Navíc Aronofsky je i tentokrát v některých scénách příliš psychedelic a nechává se zbytečně unést svojí vlastní fantazií, která mne ve všech jeho filmech neskutečně irituje, neboť je z toho tak akorát bolehlav. Poselství, či nějakou message jsem z toho cítil pouze lokálně, nežli ikonicky. (29.03.2014)