Dark Touch

Ešte pár takýchto hororov a Marinu si s čistým svedomím umiestnim do TOPky režisérov. Zvláštne, že ženská s takým talentom nakrútila toho tak málo. Po takmer dokonalej, krvavej psychologickej pecke Dans ma peau, na ktorú si aj po 3 rokoch spomínam relatívne dobre (veď aj mám prečo, masakrálne sebapoškodzovanie vždy poteší), prišlo konečne toto - ďalšia psychologická pecka, síce nie až tak krvavá, ale stále veľmi pôsobivá, s mnohými rodinno dramatickými prvkami, ktoré mne v hororoch celkom sedia, solídnou atmosférou, a podobne ako predchádzajúci snímok s celkom originálnym námetom a zvláštnym, no pôsobivým záverom, ktorý mi sadol omnoho viac ako som čakal. Zaslúžený potlesk, proste hororík o vraždiacom spratkovi z úplne iného pohľadu, na aký som bol doteraz zvyknutý. (29.09.2013)

Dark Touch je celkem zajímavým kouskem z koprodukce Francie, Irska, Švédska. Má to svoji atmosféru a záhadnou jedenáctiletou Niamh, které za záhadných okolností umřou rodiče. Než jsem začal psát svůj komentář přečetl jsem si pár zdejších komentářů(což před napsáním svého komentáře dělám málokdy) a usoudil jsem, že mnohým divákům nesedlo zakončení filmu. Já jsem s ním byl naopak spokojenej ostatně jako s celým filmem. Od kterýho jsem nakonec dostal daleko víc než jsem podle zdejšího hodnocení očekával. Pěkné 3hvězdy. (01.07.2023)

Některé děti jsou spratci potřebující vojenskou výchovu. Pokud však rodiče své děti zneužívají, pak zaslouží být vykucháni zaživa.... Podařený klon Carrie, ve kterém zneužívaná dívka začne účtovat nejen se světem dospělých, ale i dětí. Tomu říkám příkladná rodičovská výchova! Ano, děti kopírují model chování svých rodičů. Zpočátku sice není jasné, zda nemá děsivé události na svědomí poltergeist či jiná ďábelská síla, postupně je ale vše vysvětleno. Malá Carrie jen vypustila vlastního démona. Drama s mysteriozními prvky disponuje pěknými efekty, ponurou atmosférou (hned na začátku je divoká bouře), šerosvitnou kamerou i vydařeným (byť umírněným) gore. Jeden z nejlepších momentů - zmasakrování tlusté svině, co vychovávala dcerku se synem pěstmi. A hvězdu navrch za vřelý konec! Na rozdíl od jiných mi přišel logický. p.s. hlavní hrdinka je možná magor i ve skutečnosti. (04.10.2013)

Zase to zabíjí závěr. Marina de Van celou hodinu a čtvrt poctivě buduje znepokojivou atmosféru chytrého sociálního hororu o psychice zneužívaného dítěte, aby nakonec v závěrečné čtvrhodince z minuty na minutu sklouzla k úplně zbytečnému, lacinému a rádoby šokantnímu vyústění. Jedno z předchozích autorčiných děl (jediný film, který jsem od ní dosud viděl) vykazovalo úplně stejný problém ... ale to byla samoúčelná sračka úplně od začátku. V Dark Touch bylo solidně našlápnuto, takže ten závěrečnej držkopád zamrzí o to víc. Dávám tři hvězdy, ale byl jsem připraven jít výš. (29.09.2013)

Možná znáte ten pocit, když vám někdo dá tutové echo, že rostou, a vy pak lítáte hodinu a půl po lese jak čurák, aniž byste zakopli byť o prašivku. Pak totálně zchvácený a nasraný narazíte na rodinku zkurvených pražáků alá Homolkovi, kompletní těžká jízda včetně dědka, babky, tří fakanů a psa a slyšíte je ječet jako na lesy: „Ježííííš, Pepóóó, to je macééék! No to mě teda vomej, tady další. No to snad není ani možnýýý, to jsou žně, to snad ani nebudeme mít kde sušit! Týýýý vole, to je pravák jako kráááva……“. Zoufale si pomyslíte jen něco o prdeli a otráveně zamíříte k autu. Tak přesně takový pocit mám poté, co jsem zhlédl tuhle pomatenou, nudnou a vleklou sračku o otravném fakanovi, jemuž jsem měl celý film akorát tak chuť jednu fláknout malíkovou hranou, s naprosto debilní pointou, a teď si tady čtu ty komentáře „erudovaných kritiků“, jak to bylo úžasné a žužu. (05.10.2013)