Blbec k večeři

Toto je pro mně komedie číslo 1. Tohle jen tak žádný film nepřekoná. Obrovská dávka humoru při jednom večeru, kdy si nakladatel Pierre Brochant pozve do domu největšího blbce na světě. Nejlepší jsou pro scény při telefonátech. Zbožňuju postavu Francoise Pignona ve všech komediích, ale tady je nejlepší. Nejjednoznačnější plné hodnocení, které jsem udělil. (14.01.2011)

Vyborna komedie! zacatek takovej rozjezdovej ale jak se dotycny blbec objevi na scene vybuchuje gejzir neuveritelnych hlasek a situaci dobrosrdecnej chudak postupne i kdyz nechtene toho parchanta co si zve nic netusici jedince na vecere blbcu doslava usmazi ve vlastni stave film je demonstraci jednoduchosti par hercu jeden byt a zaplava genialnich dialogu zaslouzene za 4* Francouzi opet zabodovali (14.11.2012)

Začátek byl docela podivný až jsem se zase lekla, že se opět jedná o podivný francouzský film bez jakékoliv pointy jak to mají většinou frantíci v oblibě. Zatím se ale děj rozběhl a já se tomu celkem i zasmála. Dobré komediální a konverzační drama. Neurazí to a troufám si tvrdit, že by to bylo vtipné vidět i několikrát. (20.11.2012)

Přiznám se, že nápad pozvat na večeři blbce a pak si z něj dělat legraci se mi moc líbil. Zavedla bych ho i ve svém životě, ale když jsem viděla ty následky, asi od toho upustím. Francouzský bláznivým komediím jsem nikdy nepřišla na chuť, Blbec k večeři je čestná a milovaná výjimka. Možndám dám fr. komediím ještě šanci. (04.01.2012)

"Strategie je to skvělá, ale co ten stratég...?!" Tak si říkám, jak by komedie vypadala, kdyby se panu Brochantovi nepříhodila náhlá zdravotní nepříjemnost a na večeři mezi blbce by s panen Pignonem opravdu dorazil... Nu věřím, že by si Francis Veber i tak vyhrál se svým scénářem plným neočekávaných point, jaké dokážou dostat nepřipraveného diváka do kolen, a i v této variantě by komedie dostala své nesporné kvality, ale určitě by z mé strany dostala minimálně o hvězdičku méně. Drsná zábava pana nakladatele a jeho kolegů, kteří se vysmívají z lidí se zajímavými koníčky či neotřelými názory a dělání si blbců z nevinných lidí mi totiž fakt nevoněla, měl jsem s ní zejména u prvního zhlédnutí problém a trvalo mi nějaký čas, než jsem se přes to přenesl. Nebýt zdejší velké obliby Blbce k večeři ze strany mých spřízněných uživatelů, asi bych se sám k němu nebyl býval vrátil, ale musím říct, že repríza se vyplatila a po většinu času jsem se pobavil minimálně tak skvěle, jak by jeden u kultovní komedie očekával, a dřívější problémy s tématem (i formou blížící se až k sitcomu) vymizly. Thierry Lhermitte mi nikdy nebyl příliš sympatický, takže v úloze cynika, který to pěkně odskáče, mi vlastně sedl jako málokdy jindy. Jacques Villeret se mi líbil o něco víc v Robertovi a Robertovi z roku 1978, ale ani jeho kreace v roli úředníčka Pignona se zálibou v stavění památek ze sirek nepředstavuje žádného ochotníckého šaška, jak jsem ho možná vnímal kdysi, naopak jde o inteligentně a precizně zahranou postavou s příznaky svérázného "blbce" i chytrého člověka současně. Vedlejší herci zdatně sekundují, ba i Prévost coby daňový kontrolor přehrává daleko méně, než zamlada a je snesitelný. Jen tak mimochodem, na vyvrcholení telefonátu pánovi s garsonkou a cizí ženou nelze nezapomenout. Velmi slušná zábava se zajímavým dramatičtějším vyvrcholením. 80% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (09.10.2020)