Líbánky

Vypätá dráma o vine, zodpovednosti a tieňoch minulosti, ktoré vás raz doženú. Psychologicky precízne vystavané, s iba jedným/dvomi zaváhaniami v strihu (rozumej WTF momentami). Neustále nechávajúce v neistote kde je pravda, čo je nakoľko prifarbené a kdo je ako veľký zlosyn či trpiteľ. Priebežne sympaticky odľahčované postavou sestrinho manžela, ktorý v opilosti preferuje k spánku záchod pred posteľou. (30.06.2013)

Trierov obraz rozkladu a agónie v podobe požierajúcej sa líšky z Antikrista nahradil záber na kuru, ktorá za béčkovohororového zvuku ďobne do krvavej prasacej lebky. Takto to dopadne, keď robia filmy dvaja "iniciatívni blbci". Keď pochopili, že do smrti nemôžu točiť Pelíšky na x-tý spôsob, tak si kukli aj voľačo, čo teraz vo svete fičí. A tak vznikol neospravedlniteľne impotentný plagiát na Triera. V Melanchólii na začiatku uviazne limuzína v zákrute, postavy sa ešte smejú, ale divák vie, že je to nápadité predznamenanie patovej situácie. V Líbánkach však vidíme len kolónu pekných svadobných áut, v hezkej českej krajine, v peknom zábere. Ako z reklamy na nejakú automobilku. Nie je tu akcentovaný nijaký význam. Štrba pustí do kamery nejaké prasiatko, nech to vyzerá sexi, a našťastie okolo letia labute, treba ich rýchlo natočiť, to budú diváci vlhnúť. A do toho vám hrajú tri klavírne akordy stiahnuté z freeplaymusic. Po polovici filmu sa režisér spamätá, že veď ten Trier kedysi aj dogma filmy točil, také s takou zúmujucou kamerou. Rýchlo poklepe Štrbu po pleci a poprosí ho, aby zopárkrát v práve natáčanom obraze pozúmoval. Takže niekde v strede filmu máte jednu päťminútovú scénu nemotorne pripomínajúcu Trierovu nervózne tekavú kameru. Toto sú ešte tie vtipné pasáže, keď sa smejete na naivite a namyslenosti tvorcov, ktorí sú schopní takúto blbosť pustiť do kina. Zvyšok filmu je čisté peklo. Postavy hovoriace slovníkom pubertálnych grafomanov (objímali sme sa ako pasažieri v padajúcom lietadle, naše bozky chutili po soli) vás zatlačia hlboko do sedačiek. Vo filme sa buď nedeje nič, alebo postavy v siahodlhých literárnych monológoch opisujú dávnu minulosť, ktorá aj z ich subjektívneho rozprávania pôsobí neuveriteľne tézovito. V podstate celá stredná v spomienkach vyzerá ako predstava čitateľa Nového času o šikane na škole, kde sú len obrzáporácki dekadentní alfasamci a utrápení citliví homosexuáli. A záverečný twist je taký priehľadný, že ho musia vidieť aj slepci. Je to trápnosť nad trápnosť a doslovné utrpenie, keď ľudia vedľa mňa v kine na rádoby najvypätejších scénach zo zúfalstva vyprskovali priduseným smiechom........................Keď vypukne tretia svetová vojna, tak sa budú Líbánky používať ako zbraň hromadného ničenia. Arzenál budeme mať na špičkovej úrovni. Najskôr sa začne na všetkých veľkoplošných obrazovkách premietať Príklerovo Ďakujem, dobre., ktoré skolí 99 percent populácie a potom pustia Hřebejkove Líbánky, aby zlikvidovali aj posledných najodolnejších jedincov. (30.09.2013)

Po prasárně s názvem Svatá Čtveřice přišly Líbánky. Už z prvních záběrů je zřejmé, že se bude jednat o mnohem lepší snímek. Jarchovský s Hřebejkem se vytasili se zajímavým příběhem a i jeho skladba je dlouho na české poměry pěkně mysteriózně vystavěná. Herci jsou vesměs neznámí a tudíž ve svých rolích přesní. Jarchovský si navíc většinou odpustil na rozdíl od Medvídka hlášky, které z postav čouhají. S blížícím se koncem Líbánky utahují šrouby a dostavuje se pocit že tady to neskončí pro někoho dobře. Nebudu prozrazovat jak tohle celé dopadne. První polovina je zbytečně dlouhá a závěr není zase až tolik úderný jak by mohl být. Tyto dvě věci srazí výsledné hodnocení na 60%. (19.05.2018)

O filmu jsem kromě doporučení od Netflixu nevěděl nic - a po shlédnutí musím říct, že z tématu mi spadla čelist. Ať už v rámci českého, nebo i světového (!) filmu. Úroveň zpracování za tématem bohužel pokulhává, ale pořád velmi slušné minimálně tři hvězdy. Je velmi dobře, že takovej film vzniknul, nota bene v Česku, kde jsem nic podobnýho neviděl (vzdáleně se mi vybavuje Venkovský učitel Bohdana Slámy.) (11.01.2022)

Hřebejk umí skvěle technicky zvládnout každou jednu scénu, ale scénář je pro něj kámen na noze. Ta banální, polopatická a nabubřele snobská báchorka, která by chtěla řešit všechno a nakonec se samozřejmě nezmůže na nic, opravdu nezapře pana autora. Ale nemá smysl dělit na hodného Hřebejka a zlého Jarchovského, Hřebejk pracuje s tímto scenáristou opakovaně, takže jeho práce zřejmě odpovídá režisérovým standardům. A to rozhodně není dobře. U žádného českého filmaře mě ale ta nízká hodnocení, která "musím" dávat, tak nemrzí! (13.08.2013)